A změny přichází.

Nebyla a není to moje cesta. Nikdy jsem netoužil a nemám ani nyní žádné ambice obsadit či se někdy ucházet o jakýkoliv byť ten nejnižší post řadového zastupitele. Byl jsem na tuhle cestu doveden stejně jako k mnoha jiným věcem ve svém životě za poslední roky. Věděl jsem a sám za sebe jsem měl jasno,kam až zajdu a kolik času tomu všemu jsem ochoten dát. Tento čas byl vyčerpán a nepochybuji o tom, že jsem za sebe bezezbytku splnil na této krátké, ale velmi vyčerpávající cestě vše, co jsem těm nahoře stejně jako těm dole slíbil. Odcházím, a přesto zůstávám. Nevím kolik článků budu ochoten napsat ještě přímo do této rubriky, protože bylo toho napsáno tolik k zamyšlení a pochopení, že věci by měly být jinak, že pokud to nepochopil nikdo doposud, pak žádná další a další písmenka, myšlenky či příklady jej k pochopení nepřivedou.

Psát však budu dále a to především pro sebe a pro lidi, kteří jsou na své cestě tak dalece, že chápou anebo jsou připraveni a mají skutečný zájem ve svých životech věci měnit. Nepochybně se zde vyjádříme k zápisu, až bude zveřejněn. Takže na to si počkám.

Nemám zájem se dále snižovat víc a více jen proto, aby ti, kteří by měli chápat, pochopili. Z tohoto důvodu tuhle rubriku za sebe opouštím. To však neznamená, že se zde nikdy nic neobjeví. Budu psát o stejných věcech jen v jiných rubrikách a výhradně jiným pohledem. Pro naprostou většinu takovým způsobem, kterému skutečně nemohou porozumět, pokud neporozuměli tomu, co bylo sdělováno zde do dnešního dne. Zde byly věci popsány téměř jako příběh, kdy v podstatě jednotlivé články na sebe navazovaly. Pro nikoho, kdo zde kdykoliv v čase přijde, nebude stačit, aby si přečetl něco. Pokud není někdo ochoten investovat čas do sebe sama a nepřečte si vše, nemůže porozumět tomu: “PROČ”. Proč toto vše vzniklo, proč jsem já osobně dal věcem tolik času, aniž bych musel a je zde celá řada dalších proč. Pochopí to jen ten, kdo je připraven a kdo se seznámí s textem jako celkem.

Naše děti zde tyhle články nečtou, protože ve svém věku ještě nejsou připraveni jim porozumět. A rozdíl mezi dětmi a dospělým je pak již jen věk.

Můj vlastní a osobní pocit po schůzi.

Tak tohle je něco, co nejde dát do slov, ani kdybych zde seděl celé hodiny. Zažil a prožil jsem v životě mnoho pocitů, ale pocit tohoto druhu si nepamatuji. Naprostá odevzdanost, klid, štěstí, pohoda a vše podobné co k tomuto patří. To vše by se muselo mnohokráte vynásobit, aby se to přiblížilo tomu jedinečnému pocitu, který člověk může v takové míře a pokoře zažít jen párkrát za život. Všem bych to však přál. Bohužel cesta k těmto pocitům a poznání je pro každého dlouhá a velmi, velmi trnitá. Jediné co snižovalo celkovou hloubku tohoto jedinečného pocitu, byl jakýsi snad smutek, lítost. To však nevycházelo ze srdce, jako ty povznášející pocity. Lítost a smutek pocházely z rozumu. To ten se snažil ten povznášející blahodárný pocit snižovat, myšlenkami, že oni to nepochopili, že nepochopili zhola nic. Nebylo to nic jiného, než to,že jen rozum sám chtěl zasít alespoň malá semínka pochyb a snižovat tak hloubku skutečného blahodárného prožitku. Nejsem odpovědný za to, že někdo není připraven, že někdo nechce chápat.

Samotná schůze.

Mnozí to tak opět neuvidí, ale událo se mnoho změn a věci se daly do pohybu. Jak tomu nakonec všemu bude, je už jen na vás. Osobně budu jen a výhradně v roli pozorovatele.

V čele, jak je asi obvyklé, seděl sám starosta, který vypadal ztrápeně a odevzdaně. Do ničeho se v podstatě nezapojoval až na pár v podstatě nic neříkajících vět, které za celou dobu schůze pronesl. Celou schůzi tedy vedla sama místostarostka a počkáme si na zápis. Vyjadřovat se k čemukoliv dříve není potřeba. Pro mne to byl nepopsatelný zážitek. Zda se budu účastnit ještě nějaké další schůze nevím, byť ta další by mohla být zajímavá. Podle slov samotného starosty by na další schůzi měl ohlásit,že v létě skončí. Tak uvidíme, zda jde opět jen o hru a divadlo anebo svá slova bere vážně.

Naši předkové.

Není to zase tak dávno, jen my máme tu špatnou lidskou vlastnost zapomínat a věřit. Věřit tomu, že někdo za nás udělá věci lépe anebo je lepší než my sami. Tu dobu, kterou mám na mysli, jsem nezažil. Znám ji však z vyprávění a velmi podrobně je vidět v mnoha starých filmech. Byli to naši dědové a naši otcové, co postavili tyto vesnice. Byli to oni, kdo tehdy především v akcích takzvaných “ZET” chodili každou volnou chvíli budovat a zvelebovat naše vesnice. Stavěli kanalizace, chodníky, stožáry pro elektrifikaci. Budovali vlastníma rukama cesty a podobně. Na vesnicích bylo stále živo a obyvatelstvo nejen drželo pohromadě, ale mělo zájem. Na vesnicích byl zájem o místo, kde žiji. Na každém veřejném zasedání byly sály plné lidí, protože měli zájem a kde jinde se něco dovědět anebo se přihlásit a postarat se sám o sebe, než právě na podobných veřejných schůzích. Ta doba, kdy sály byly plné lidí, kteří měli skutečný zájem, není zase dobou hodně minulou. A podívejme se, jak je tomu nyní. Občan, který by měl mít zájem, protože nemá cesty k vlastnímu domu, či jej trápí cokoliv jiného “nemá čas”. Bohužel nikdo nebude bušit u těchto lidí na dveře a vysvětlovat dům od domu, že je to jeho věc, že se musí on sám zapojit. Dokud se tak nestane a samotní jednotliví občané se znovu nepostaví, nic převratného se nezmění.

Celý život je jednou velkou duchovní cestou, jen to musí člověk pochopit. A duchovní cesta není o tom chodit do kostela a modlit se. Duchovní cestou jsi ty sám, člověče, a nikdy nepřijde nikdo a nebude tě přesvědčovat, protože to vše co činíš, je jen a jen tvá volba. Dokud se budeš řídit rozumem a necháš se jím obelhávat, že nemůžeš nic, že to nemá cenu a budeš sedět doma a myslet si, že tebe se to či ono netýká, do té doby se nic, naprosto nic ve tvém životě nezmění, protože se to týká jen a jen tebe. Nikdo za tebe nebude “bojovat”, proč by to dělal, když zde přišel především za sebe a ty nemáš zájem.

Začni naslouchat svému srdci a nech se vést, dělej věci tak, jak je vnímáš srdcem bez ohledu na to, co a jak sklidíš, protože jen to je čisté, jen toto vedení skutečně pochází od BOHA.

Až tohle pochopíš, vystoupíš z davu bílých ovcí, a staneš se pro ně ovcí černou, pak a jen pak můžeš změnit svůj a jen svůj vlastní život. Až pak jednoho dne se nakazí dostatek ovcí a zčernají stejně jako ty, pak se věci budou skutečně měnit. Ne dřív.

Problém lidí je v tom, že nevěří, že se něco může stát, dokud se tak nestane. Není to hloupost a není to ani slabost, je to lidská povaha.

Na život nahlížej jako na hru, není to nic jiného. Až tahle hra, kterou zrovna hrajeme, skončí, pak na jejím konci nebude vítězů. Na samotném konci zůstanou jen poražení. Ti, kterých se to dotkne nejvíce by neměli nikoho druhého soudit ani odsuzovat, měli by si přes svou zaslepenost uvědomit, že to, co se právě odehrává, je tím nejlepším, co je mohlo potkat. Odehrává se to pro jejich vlastní dobro, aby jednoho dne nedopadli mnohem hůř.

Celý náš život i nadále zůstane jen hrou. Musíme však pochopit, že máme hrát jinak, ne podle pravidel, která nám zde nastolilo ZLO a my jsme je zaslepeně přijali.

Musíme hrát podle pravidel, kde skutečnou a jedinou hodnotou bude jen JEDNOTA – LÁSKA a VÍRA.

.

Pokud přes to vše co dnes víme, budeme pokračovat v původní hře, podle pravidel ZLA, nic jsme nepochopili a důsledky budou fatální.

23.2.2019