Borotín k zamyšlení.

Ve dvou předcházejících článcích jsem se snažil odpovědět na možná i pro sebe základní otázku „PROČ“. Samozřejmě, že jen na toto téma by se dalo dále pokračovat, jen za sebe mám jasno a pokud kdokoliv nic z toho nepochopil, nemám osobně potřebu toto dále vysvětlovat. Pokud má někdo jiný postoj a to z jakýchkoliv důvodů, pak jej nikomu neberu a nemusí tyto články sledovat. Pokud však má kdokoliv z vás, alespoň zčásti takový přístup a pohled na dané místo jako zde já s Radkou, pak by neškodilo, aby se hluboce zamyslel nad tím, jak se věci kolem opravdu mají a jak by měly a mohly být.

Chtěl bych říci, že nepochybuji o tom, že toto katastrální území každý z vás zná, ale nebyla by to asi pravda, protože pokud bychom opravdu byli seznámeni s územím, kde se nacházíme a s tím, jaký bude pravděpodobný rozvoj a vývoj tohoto území, pak bychom se zde nemohli setkávat s věcmi, se kterými se setkáváme a náš přístup by se k tomuto území, tedy k tomu, kde žijeme, kde vyrůstají naše děti a kde by měly vyrůstat i děti našich dětí, musel radikálně změnit.

Podíváme se tedy na pár věcí či čísel o tomto území a zamysleme se nad tím, jak to vlastně je. Než se k tomu však dostanu, chtěl bych zde uvést opět nějaký malý příklad pro porozumění, se kterým se snad setkáváme všichni, kdo jsou vlastníci a tedy taktéž zároveň investory.

Přišel jsem zde před třemi lety a s Radkou jsme měli úplně jiné plány a představy o tom, do čeho se pustíme a jak budeme toto místo přetvářet k obrazu svému. Jasno nám bylo v tom, že věci, které zde budeme dělat, by měly být realizovány tak, aby z toho v budoucnu těžila nadcházející generace. Jinými slovy neměli a nemáme v úmyslu myslet jen na sebe. Původně jsme se prvně chtěli věnovat opravě domu se vším všudy. Čáru přes rozpočet, jak se říká, nám udělala stodola, která se začala rozjíždět a rozpadat a s tím i další přilehlá stavení. Důvodem nebylo ani tak stáří těchto staveb jako spíše to, že předešlí majitelé nedbali údržby a dovolili po celé roky, aby do těchto budov zatékalo. Tím shnili nosné trámy a metrové zdi z kamenů, které byly starou technologií jen na hlíně, se začaly rozpadat. Oprava nebyla možná a tak jsme museli naše plány přehodnotit a začít budovat úplně z jiného konce. Dnes po bezmála třech letech práce toho nelitujeme a víme, že takto to bylo správné. Čeká nás zde ještě dalších možná deset let tvrdé práce, než bude dílo vypadat tak, jak bychom si to představovali. Po té a vlastně již v průběhu toho, co se bude dále budovat, však víme, že musíme provádět údržbu, která by měla být součástí každé stavby a nejen stavby. Věci jsou a nadále budou zde budovány tak, že mají skutečně sloužit minimálně další generaci a těžit z toho má ještě i ta další generace. Jinými slovy máme zájem na tom, aby se zde děti jednoho dne po školách vrátili. Zda tomu tak bude či ne, záleží nakonec jen na nich, přesto nemáme v úmyslu přistupovat k dílu zjednodušeně řečeno způsobem „po nás potopa“. Nepočítáme s tím, že se zde objeví bazén, stejně jako nepočítáme s tím, že zde bude malé dětské hřiště pro děti našich dětí. Uvědomujeme si, kde žijeme, uvědomujeme si, co má prioritu a co je a není pro rozvoj a vývoj potřebné. Tím v žádném případě nechci říci, že si bazén někdo nemůže pořídit, stejně tak, že si nemůže postavit na zahradě prolézačku. Pokud se však bude jednat o obec a o tu zde v celé záležitosti jde, tak ta by měla k věcem přistupovat zcela jinak, než jak tomu jsme dlouhodobě svědky. Chci tím říci, že hromada peněz je jen jedna a já nemohu mít to, co bych chtěl, když nemám v první řadě to, co je potřebné a nutné.

Celý výše uvedený příklad by měl sloužit jen k lepšímu a jednoduššímu pochopení toho, jak bychom se my jako občané měli chovat. Paradoxně to mnozí občané vědí, co by mělo mít přednost a co potřebujeme, ale nějak se těmto znalostem nedostává celému vedení obce. Pokud by to byli skutečně vědomí lidé, kteří mají opravdu to srdce na pravém místě, mají výhled na několik desetiletí dopředu a nejsou jim mnohé věci lhostejné, jednali by a přistupovali by k věcem zcela jinak. A pokud by přistupovali k věcem jinak, pak by i Borotín dnes vypadal zcela jinak. To, jak dnes mnohé a to zcela základní a zásadní věci zde nejen vypadají, ale i fungují, je mnohaletý nešvar právě v přístupu těch, kteří mají dlouhodobě v rukou onu moc věci měnit. Moc těmto lidem však nedal nikdy nikdo jiný než občané. Takže nelze vlastně na obec jako takovou poukazovat a říkat to ONI jsou vinni, to oni nic nedělají a my sami s tím nic neumíme udělat. Byli to občané, kteří, a to zrovna zde v Borotíně dlouhodobě, drží ve vedení ty, kteří tam nepatří. Nepatří tam, protože z dlouhodobého pohledu do minulosti neprokázali to srdce. Tu skutečnou lásku k místu, skutečný zájem o rozvoj obce a spokojenost občana. Tím není nakonec myšleno jen spokojenost toho občana Borotína samotného, ale všech přilehlých osad a jeho částí. Samotné vedení obce se dlouhodobě chovalo a stále ještě chová k občanům chamtivě, kdy upřednostňuje jen svoje vlastní a osobní zájmy, které jsou jiné než zájmy a potřeby občana. Není zde zpochybňován žádný dílčí úspěch či jakákoliv zásluha, ať již jednotlivce či obce jako celku, o to, co se podařilo, a že třeba před desítkami let se vybudoval vodovod. Každý, kdo byl kdy zvolen do vedení obce či byť jen byl oním zastupitelem, složil přece slib, že se bude o obec starat a bude hájit zájmy občana, bude tento region zušlechťovat. Takže to, že zde byl vybudován například vodovod, který by dříve či později vznikl i za jiného vedení, neopravňuje nikoho k neustálému vyzdvihování toho, kdo se o to přičinil. Jednoduše to byla součást jeho práce tak, jako by měla být následně i řádná údržba a hospodaření s tímto majetkem. Nikoho nakonec nemůže zajímat to, co bylo, ale to, co je a co bude. Výsledky minulosti nejsou zárukou současnosti, ani budoucnosti. Psa, který byl nejlepším stopařem, také nebudu tahat na každý hon jen proto, že tomu tak bylo, když dnes již na to jednoznačně nestačí. 

Zapomeňme tedy na to, co kdy bylo, protože to není skutečně záruka ničeho. Udělejme konečně tlustou čáru za minulostí. Podívejme se na to, z čeho dnes můžeme vycházet. Vyhodnoťme si situaci, jak na tom vlastně jsme, uvědomme si, kde jako Borotín patříme a začněme se chovat jinak, bez ohledu na to, co kdo kdy.

Samozřejmě že zde platí to, že starého psa novým kouskům nenaučíš a tedy nelze očekávat od vedení, že se samo jen tak změní. Nemá k tomu zatím jediný důvod. Spousty důvodů, proč by tomu ale tak mělo být, mu můžeš předložit právě ty. Ty jako občan. Bohužel pokud budeš sám tak, jako tomu bylo v dobách, kdy zastupitelem zde byla také Radka, tak se nic nezmění. Plně chápu, že se vytratil zájem mnohých, že jste to vzdali, ale nepochybuji, že máte Víru, že tu jste neztratili. A pokud máte Víru, že věci mohou být jinak, pak se zájem dostaví, pokud se nad věcmi zamyslíte. Věci se dají změnit, jen nestačí si myslet a přát si, aby se změnili. Musíme se postavit, uvědomit si opravdu kde patříme a co chceme a pak zasypat zdejší vedení a zastupitele nejen připomínkami, ale požadavky na konkrétní věci, které nás tíží, a které by se ne měli pozměnit, ale musí se změnit, aby Borotín jednou neskončil v propadlišti dějin. Mnohé z těchto věcí, které se musí zde změnit, nemusí a nebudou stát ani korunu, ale jen čas. Čas, chuť a odhodlání těch, kdo mají tu moc, a kteří zde mají být pro nás.

Každému ve vládě je naprosto jedno, zda nějaký Borotín je, nebo není. Stejně tak je to zcela jedno krajskému městu. A pokud si někdo myslí, že okresnímu městu na nějakém Borotínu záleží a bude řešit, zda tu máme opravené cesty či zda tu ještě vůbec funguje obchod, tak ten se také mýlí. Je to omyl, je jim to také jedno. Bohužel z toho, co předvádí obecní úřad, mám dojem, že i starostovi je dnes již jedno, co s Borotínem bude. Za období, kdy věci osobně poctivě sleduji, tak se v posledních letech snažil jen o jedno, aby získal to poslední ocenění, o které on sám tolik stojí a tím je nejlepší obec roku. Každý by se měl podívat, jak vypadá vyhlášená obec roku 2018 a sebekriticky se ohodnotit. Možná na to kdysi Borotín měl, bohužel na kdysi se zde nehraje, protože je zde tady a teď a nic jiného není. A pokud kdokoliv byť jen zvažuje se do podobné soutěže přihlásit, pak je směšný a nevidí si, jak se říká, na špičku nosu. Hlásit se v dané době do podobné soutěže o takový titul je výsměch. Doufám, že se opravdu již věci alespoň v tomto ohledu pohnou jiným směrem. Ten, kdo to nevidí už snad ani vidět nechce, jak se věci skutečně mají. Každý občan tohoto území touží po tom, mít v rámci možností dokonalou infrastrukturu, mít zaměstnání, dostat se do zaměstnání jinak než třeba autem a mít dobré vztahy nejen se sousedy. Každému je jedno nějaký titul, to jen starosta téměř každoročně toto na schůzi navrhne a jeho zastupitelé mu to pro klid odsouhlasí. 

Zamysli se, člověče, jak to opravdu je. Starosta již dávno přes všechny své funkce, které zastává, přes všechny své aktivity, které má a přes všechny své požitky, které z toho všeho pobírá, už dávno bohužel nevidí tebe jako občana. Pokud se zde v čase najde alespoň pár z vás, kteří se opravdu probudí a budou mít skutečný zájem a budou myslet nejen na sebe, pak a teprve pak se s věcmi dá něco dělat. A až se tak stane, pak bude mít obec v zastoupení samotného starosty co vysvětlovat. 

Bude muset předložit a doložit mnoho z toho, co, kdy a jak. Ne jinak na tom budou zastupitelé. Ti by si měli dát pozor na to, kdy a pro co zvedají ruku, protože se mohou dostat do velmi nepříjemných situací, které mohou velmi pozměnit jejich osobní život. Výše zmíněné je myšleno v tom nejlepším a není namířeno proti nikomu jako útok a už vůbec ne jako výhružka. Jen by si měl každý uvědomit, co dělá, kým se nechává ovládat, komu slouží a proč. Nakonec zde vždy platí opět staré pořekadlo, že „tonoucí se stébla chytá“. Již mnohokráte to zde bylo, kdy to ne on, ale to přece schválili zastupitelé. Ti rozhodli, ti věděli a měli právo se rozhodnout jinak. On jen splnil, co zastupitelé chtěli a schválili. Kdo nakonec ponese zodpovědnost, za řekněme v dané chvíli nekvalitně provedené práce a tím třeba v budoucnu nejen krácené dotace? A krácené dotace znamenají zaplatit věci z obecního rozpočtu. Kdo ponese odpovědnost, pokud se budou muset některé dotace zčásti či celé navracet? Uvědomujete si dnes vy, kdo zvedáte pro cokoliv ruku bez obeznámení se s věcmi, pro co ji vlastně zvedáte a jak to jednou může dopadnout? Uvědomujete si, vážení zastupitelé, že závazky a to jakéhokoliv druhu nemáte ke starostovi, ale ke každému občanu tohoto katastrálního území? 

To, co bylo napsáno úvodem jako příklad, myslím tím to, jak my zde musíme přistupovat k naší nemovitosti, pozemku, financím a zdroji příjmu či přání toho, co bychom chtěli či co je a má prioritu, zde není a nebylo uvedeno náhodou. V čase se k tomuto přirovnání budeme navracet. Dnes na to již není prostor, ale tak jako článek s názvem „PROČ“ měl své pokračování, tak i tento bude mít pokračování. Je to nutné a je to zde proto, abychom se zamysleli. Zamysleli se nad věcmi kolem sebe a uvědomili si, co a jak na základě minulosti bylo a co vlastně chceme.  

My zde s Radkou stejně jako kdokoliv z vás doma si musíme ujasňovat věci ve smyslu co má a co nemá prioritu. Co je a co není potřebné. Nemůžeme koupit něco, co bychom chtěli, když to nemá prioritu jen proto, že je to ve slevě, když na to stejně musíme nakonec vytáhnout peníze z našeho rozpočtu. Nejinak by měla fungovat obec. Neměla by pořizovat a investovat do něčeho jenom proto, že stát dá dotaci (tedy slevu), když část stejně musí zaplatit a občan by rád tyto peníze viděl zainventované do věcí skutečně potřebných. 

My si zde věci děláme v podstatě všechny samy, ale pokud bych si objednal firmu, tak si ji pohlídám, aby věci, které my musíme zaplatit, byly tak, jak mají být. Bohužel ani zde obec nepostupuje, jako by jí to patřilo a nezastupuje zde tebe jako občana dle slibu, který každý ze zastupitelů udělal. K tomu všemu se dostaneme, ale budou to vždy jen slova, dokud se alespoň několik jedinců nepřidá a nebude vznesen oficiální požadavek na zastupitelstvo, aby byla předložena fakta a vyvozeny důsledky z konkrétních případů. A každý z vás o nich ví. Každý z vás kolem věcí prochází. Každý z vás se chová, jako že to není moje, mi je to jedno, to oni ti nahoře. To starosta. Každý z vás o nich dokonce mluví. Mluví se o věcech i v okolních osadách. Jen my se stále chováme jako hluší a slepí. Jako by se to nás netýkalo a přitom je to jen a jen o nás. Je to o tobě, člověče, je to na tobě, člověče.

S Láskou k Borotínu Kája a Radka.

15.1.2019