PROČ

Každý má v sobě stále mnoho otázek „proč“ a pokud se mu poštěstí a najde na jakoukoliv z otázek „proč“ odpověď, tak se v zápětí na základě odpovědi vynoří další proč. Je to nekončící proces, který nás, pokud se postavíme do role pozorovatele, neustále posouvá dopředu.

V předchozím povídání, které bylo a je mimo jiné mým osobním slibem, jsem se snažil velmi obecně a zjednodušeně sdělit, proč jsme zde na této planetě zemi. Uvědomuji si totiž, pro koho jsou texty zde psány, koho a proč mají probudit ze svého spánku. Žádal jsem a stále žádám, aby moji průvodci a ochránci, kteří mne na této cestě zde neustále doprovází, mi předkládali obrazy či sdělení tak, abych je mohl formulovat běžným občanům. Běžným je zde myšleno těm, kteří neví nic o duchovní cestě a věcech mezi nebem a zemí. To, že mnohému sdělení stejně neporozumí, je zde zřejmé, přesto jsem zde, abych každému jednomu z nich bez rozdílu věku a postavení dal možnost se zamyslet. Je totiž naším společným zájmem věci pochopit a zahledět se do sebe sama, protože pokud to neuděláme, nic se nezmění. Pokud bych nežádal a nepsal alespoň v rámci možností tak, že tomu běžný příchozí porozumí, odepřel bych tím příležitost každému z nás, aby se něco změnilo. Nezmění se nic, pokud nedostaneme příležitost.

Jsem tedy zde ne proto, abych kohokoliv dnes o čemkoliv přesvědčoval, ale jsem zde, abych dal příležitost na základě jiných pohledů a informací se zahloubat nad věcmi nejen v sobě sama, ale také kolem sebe a tím se pak na základě svého vlastního rozhodnutí vydal případně cestou změn. Budou zde v daném období převládat texty o Borotínu, to však neznamená, že to jsou texty určené jen těm, kdo se v daném místě nachází. Naopak všechna slova, myšlenky a sdělení jsou určena té nejširší veřejnosti, která má zájem. Zde v této rubrice píšu a budu psát o Borotínu, protože se zde nacházím a vnímám to vše kolem sebe, tak proč psát o něčem, čeho nejsme součástí. Tohle vše se však podobným způsobem odehrává a děje na většině míst, jen třeba v různých podobách a formách, a na první pohled se nám může zdát, že věci se mají jinak, ale nebude tomu tak. Stačí jen změnit postoj a uvidíme, že je to stejné či velmi podobné.

Měl jsem a mám potřebu zde alespoň zcela zjednodušeně sdělit odpověď tedy na onu otázku proč. Proč se dnes již ne že chci a nebo budu, protože tohle jsou jen prázdné fráze, které nic, ale naprosto nic nezmění, nýbrž PROČ se zde již Borotínem jako takovým zabývám.

Před třemi lety mne cesta zavedla až sem do Borotína a společně s Radkou a dětmi jsme začali upravovat kus země, která nám z pohledu našich zákonů patří. Přesto si plně stále dnes již uvědomujeme, že ji máme jen pronajatou od Boha. Od jediného Zdroje, ze kterého vše a všechno pochází. Společnými silami zde vytváříme prostor tak, abychom v rámci možností byli soběstační a společně naše děti něčemu naučili.

Ty tři roky pro nás nebyly vůbec jednoduché a dokázali jsme to vše, čemu jsme zde byli vystaveni, ustát jen proto, že víme, že k sobě patříme. Víme a uvědomujeme si, že náhody nejsou a to, že nás vesmír dal zde dohromady, má nějaký hlubší význam. Museli jsme se vyrovnat s celou řadou věcí, které se týkali nás jako jednotlivců a zároveň nás jako celku, protože to tak vnímáme, že všichni zde pod touto střechou k sobě patříme, jsme jeden celek.

Rodiče Radky mne osobně nepřijali a předváděli zde věci, které jsou za hranicí lidského chápání. Bohužel v dnešní společnosti jsou podobné věci jaksi běžné, jen se o nich nemluví, protože …. Byl jsem nazýván opičákem, bylo mi sděleno, že nejsem a nikdy nebudu rodina. Stejně tak jsem byl obviňován za vše možné i nemožné. Jedno mi to nebylo, protože jsem je měl v počátku v úctě, křivého slova ode mne neslyšeli, stejně tak žádného pohledu ošklivého se nikdy nedočkali. Radka to neměla o nic jednoduší, musela snášet přirovnání, která uslyšíte jen ve veřejných domech. A aby toho všeho nebylo málo, tak si nárokovali děti jako by to zde bylo hračkářství. Měli a do dnešního dne mají problém. Tím problémem nejsem já a není jim ani Radka. Ten problém jsou oni sami. Mají problém sami se sebou. Pomluvy šířili kde se dalo, zapojili do toho i otce dětí, který taktéž tropil scény a na úřadě v Táboře se dožadoval, aby se mnou něco udělali, aby si zjistili zda platím daně, že podnikám a podobně. Těch situací byla řada a ke všem se přidali rodinní příslušníci v podobě našich sousedů. Jednou o věcech zřejmě napíšu jak byly a co vše se dělo a to ne proto, abych se komukoliv mstil nebo jej pomlouval. Každý jeden z nich je mi dnes cizím člověkem, popíšu věci, aby si jiní uvědomili, že to, co prožívají a s čím se setkávají, není ojedinělé, a že vše jde řešit. Těmto lidem nemáme věnovat naší pozornost, nemáme tomu věnovat čas, protože čas je mimo jiné také energie a proč s ní plýtvat. Dnes se o tom zmiňuji jen proto, aby si mnozí z těch, ke kterým se cokoliv dostalo, po čase srovnali věci a uvědomili kdo je vlastně kdo. Nikomu z výše jmenovaných jsem nikdy neublížil ani já, ani Radka, jen se v nich probudilo to, co v nich celá léta bylo a je. Zloba, nenávist a závist. Zlobí se však nakonec jen na sebe sama, že žijí životy jaké žijí a nemají sílu či odvahu je pozměnit. Nenávidí také jen sami sebe, jen přiznat si to neumí. A závist, ta pak pramení ze zloby a nenávisti. Závidí, že zde se pracuje, závidí, že zde se věci mění. Závidí nám štěstí a závidí nám naši vzájemnou Lásku a my si dnes uvědomujeme, že právě bez oné Lásky, Lásky s velkým L, bychom toto vše nemohli ustát.

Nám tito lidé nakonec neublížili. Nás všichni tito lidé jen posílili. Jsme silnější a vědomější než dříve a já sám za sebe nelituji, že mi vstoupili do cesty. Každý z nich nakonec poškodil ještě více sám sebe. Děti dnes za babičkou a dědou nechodí, přestože mohou, ale nechtějí. Nechtějí, protože byly svědky všeho toho chování. Náš společný postoj s Radkou k nim dnes stejně jako dříve není nenávistný, ani nepřející, jen vstoupit zde budou moci, až změní sebe sama, protože to pak znamená, že pochopili.

Při tomto všem, co jsme zde snášeli, jsme zde stále pracovali, věnovali se sami sobě navzájem a společně s Radkou se podařilo před dvěma lety vás zvednout ze židlí, alespoň na chvíli vás probudit a společně jsme pak zastavili jeden bláznivý projekt, kterým mělo být centrální vytápění Borotína. Věřte nebo ne, ale stálo nás to stovky hodin práce, osobně jsem tomu dával po dlouhou dobu všechen čas od rána do večera a v podstatě od večera do rána. Výsledek, ale stál za to. Ušetřili jsme Borotínu prokazatelně více jak 2 mil. korun za projekt, protože by se stejně s největší pravděpodobností nerealizoval. A pokud přece jen ano, pak by to byla pro Borotín zkáza. To je však minulost a připomínám ji zde jen proto, že ono to do všeho toho dnešního „PROČ“ zapadá.

I za tento dobrý skutek jsme nakonec zaplatili, protože řada místních mi ani na pozdrav neodpověděla. I Radka sama k sobě zaznamenala, že ne všichni se k ní chovají jako dříve. Ne, nečekal jsem, že nás bude někdo plácat po zádech a nedělal jsem to ani pro slávu či peníze. Jednoduše osobně jsem to v té době dělal, protože jsem mohl, protože jsem zde pobýval a věci mi nebyly a nejsou jedno. Jen jsem si naivně myslel, že když přijdou volby, tak si vzpomenete jak věci byly, jak se mají již celá desetiletí a postaráte se jako občané, kterým není jedno, kde a jak žijí, či jak budou žít vaše děti, o to, aby se Borotínský úřad od základu změnil.

Bohužel se tak nestalo. Vše zůstalo při starém, protože většina to již vzdala. Vzdala se toho, že by věci mohly být a měly být jinak. Vzdali jste se, protože si myslíte, že věci nejdou změnit. Vzdali jste se, protože každý jeden z vás má své „problémy“ a nepochybně jich není málo a žijete, spíte, v domnění, že věci nejenže nejdou změnit, ale že nějak bude. Starosta se vás dlouhá léta již neptá, co byste chtěli či potřebovali, ale zcela egoisticky prosazuje jen a výhradně projekty dle svého zájmu. Nebude a neinvestuje dlouhodobě do žádného projektu, na který nejsou dotace. Je to takový dotační král. Nebudou zde cesty, protože nejsou dotace, nebude nic, pokud nebudou dotace. Namísto cest ke svým domům, ale budete mít sportovní hřiště za miliony, budou postaveny sociální byty s výhledem na hřbitov a podobně. O tom všem ale někdy příště, proč tomu tak je a jak to vše lze změnit.

Vše kolem nás je živé, celá naše planeta není ničím jiným, než jedním živým organismem. A pokud chceme, aby žila, pak se o ní také musíme starat a vše musí být v rovnováze. Zdejší úřad by se dnes z tohoto pohledu a pro lepší pochopení dal přirovnat k člověku, který má rakovinu. A ta rakovina se již roznesla po jeho těle do všech jeho částí. Mnozí si myslí, že rakovina nejde léčit, ale není tomu tak, jen musíme pochopit to vše kolem. A zdejší úřad má rakovinu, která se dlouhodobě neléčila a metastáze se rozšířili do všech částí. U člověka je to jeho tělo a zde na úřadě to jsou zase jeho části. Rakovinou jsou tedy postižení všichni, kdo sdílí toto sídlo a kdo se jakýmkoliv způsobem na jeho chodu podílí. Pokud by nebyli zasaženi tou zhoubnou nákazou, pak by totiž jednali jinak. Postavili by se za tebe, člověče, pracovali by pro tebe, ale bohužel tomu tak není.

Co ještě se musí stát, aby sis toto uvědomil, jak hluboce musíš ty sám a s tím celé toto území poklesnout než se probudíš ze svého spánku, než pochopíš, že to změnit lze, ale musíš změnit sebe. Představ si člověče, že úřad je nemocné tělo a ty jsi Duše. Tělo se nemůže uzdravit, pokud neuzdravíš Duši. To nemocné tělo ti vlastně jen říká, že ty a jen ty sám jsi nemocný. Tak se probuď, uzdrav svou Duši a pak se uzdraví i tělo. Ne dřív a ne jinak tomu může být.

Dokud se neprobudíš, neuzdravíš sám sebe, svou Duši, v daném příkladě nemůžeš nikdy uzdravit to tělo. Ten úřad v daném příkladě. A když jej neuzdravíš, jednoho dne nebudeš mít cesty, nebudeš mít vodu, pokud nebudeš mít na to, aby sis provedl vrt, nebudeš mít nic. Jednoho dne budeš pak jen sám utrápeným a nemocným tělem. Věci však mohly a mohou být jinak, tak se zamysli, a pokud toto vše pochopíš, pak se probudíš a pak a teprve pak se věci začnou měnit. Ne dříve.

Nacházím se zde na tomto katastrálním území, žiji zde. Vychováváme zde děti a učíme je především tomu, aby byli vědomí. Nepochybně máme zájem na tom, aby se jednoho dne rozhodli, že právě zde chtějí žít a vychovávat další generaci. Skládáme společně kámen ke kamenu a přetváříme tak jedno z míst tohoto území, které nám bylo svěřeno. Snažíme se být a jít cestou k maximální samostatnosti. Jednoho dne bude nepochybně krásný chodníček od našich vrat k našemu domu. Tohle nám však nepomůže a nestačí, když k těm vratům nebude přístup, protože cesty jsou a budou samá díra. Ulice jsou a budou zarostlé stromy. Kanalizace bude ucpaná a voda nepoteče. Tak právě PROTO.

Proto se musím posunout dále a začít se zabývat i tím co se děje mimo ten náš plot, náš pozemek. Proto se musím začít osobně věnovat dění za tím plotem. Proto jsem si musel vytvořit slib. Nejsem zde proto, abych kohokoliv přesvědčoval či kohokoliv ponižoval, přicházím zde a jsem zde proto, abych ukázal a předložil to, co nevidíte. Jsem zde, abych vás informoval a poskytl informace k tomu, aby ses mohl i ty zamyslet, člověče. Nechci trpět, mít jednoho dne výčitky, že jsem mohl, ale bude pozdě, protože se moje vlastní netečnost již plně projevila na mém fyzickém těle. Nechci dostat rakovinu, ani mít infarkt. Tak pokud se ještě ptáš, člověče, PROČ? Pak si myslím, že jsi dostal dost odpovědí na tuhle otázku a zdaleka to nejsou všechny odpovědi. Měly by však stačit k tomu, aby ses začal i ty sám léčit, probouzet.

Přidej se ke slibu, člověče, nebo si vytvoř svůj vlastní, ale konej. Každým tvým nádechem se tvůj čas zde krátí. Můžeš žít v harmonii se sebou sama, prožívat vnitřní klid a pociťovat Lásku. Stejně tak se můžeš po zbytek života trápit, strádat a trpět. Pak nežiješ, nýbrž umíráš za živa. Tvůj život zde neměl a nemá žádný smysl. Nic jsi nepochopil a vrátíš se zpět, abys prošel ještě větším strádáním a utrpením a to jen proto, abys pochopil. Jednou budeš muset pochopit, to jsou neměnné a stálé zákony onoho vesmíru, který popíráš a přesto v něm žiješ. Jsi jeho součástí. Nejsi zde pro sebe, ale za sebe a to si pamatuj. Ať se rozhodneš jakkoliv, vždy to bude jen tvá volba, tvá svobodná vůle.  

Pokud na mne kdokoliv bude plivat a to jakýmkoliv způsobem, nevadí mi to, protože vím, že ten člověk, pokud se ještě člověkem dá nazvat, nic, naprosto nic nepochopil. Jsem zde, abych ti člověče dal příležitost a možnost nahlížet na věci jinak. Předkládám ti pohledy, názory, postoje a ukazuji cestu. Ty sám bys pak na základě těchto věcí měl hloubat, zamýšlet se, hledat Pravdu. Nedbej a nezabývej se řečníkem, který ji předkládá. Zabývej se skutečně a vážně základní podmínkou pro tebe a tou je „vážné hledání Pravdy“. Nedbej na toho, kdo ji předkládá, a vezmi si z těch věcí jen to, co v dané chvíli souzní s tebou a je ti blízké. Probuď se však člověče. Nejsi tu pro nikoho, jsi zde za sebe sama. Jednej a čiň tak, aby ses mohl sám na sebe každý den podívat do zrcadla.

S Láskou a v Lásce Kája

V Borotíně 7.1.2019