Úhel pohledu.

Není pro mne vždy snadné usednout k počítači a psát. Někdy to jde samo, ale někdy pak zase přijdou myšlenky, že přece nikdo o mé názory nestojí a je to nakonec jen plýtvání časem. Pak ale jsou zase chvíle, kdy vím, že to je správné a mám alespoň touto cestou nabídnout ostatním jiný pohled na věci. Napadají mne pak sice otázky „proč?“ nebo „pro koho?“. Kdo chce a bude se o věci zajímat, může je také hledat a dát si je do souvislostí. Pak si ale uvědomím, v jaké době to žijeme, jak se svět a celá společnost za poslední desetiletí změnily. A nakonec to bude opět o informacích, o zájmu je vyhledávat a o čase, který tomu musíme věnovat. Vidím, jak většina lidí žije v onom kolotoči, kde velkou část dne musí být v práci, aby měli na živobytí, a další nemalou část dne se zabývají dalšími starostmi a povinnostmi, které s dobrým žitím souvisejí. Večer pak spousta lidí „relaxuje“ u televize nebo nějaké jiné zábavy. Když pak vyslechnete hovory těchto lidí, nenajdete v nich nic, co by bylo opravdovým přínosem pro ně nebo jejich okolí. Většinou uslyšíte „já musím“ a odůvodňují to tím, že je to pro děti, že potřebují lépe bydlet, musí našetřit na dovolenou atd. Je to stále to samé – lidé se izolují a starají se takzvaně sami o sebe. V materiálních věcech jako jsou nemovitosti, auta a všemožné vybavení, poměřují svou „životní úroveň“. Mylně se domnívají, že když nezajistí sobě i dětem dostatečné vybavení, které „půjde s dobou“, jako jsou hračky všeho druhu, tablety, telefony nebo počítače, nezajistí jim zábavu ve volném čase v podobě například sportu či zájmových kroužků, že o něco mohou přijít. Bohužel, taková je dnešní společnost, každý hledí sám na sebe a nevidí to vše v souvislostech.

A právě proto, že mne osud vedl takovou cestou, kde jsem měla možnost mnohé zažít, poznat a naučit se, považuji za správné podělit se s ostatními. Jak to kdo následně využije pro svůj posun, poznání a pochopení, je pak už jen na něm. Proto se tu v tuto chvíli věnuji psaní namísto toho, abych si šla třeba číst, šla ven, cvičit nebo hrát s dětmi hry. Čas strávený zde při psaní je pro mne smysluplně využitý, protože i já tím, že dávám jednotlivé myšlenky do slov, si věci v širších souvislostech stále více uvědomuji.

A proč tedy to vše dělám? Protože mohu. Protože to vnímám jako správné. Protože nedělám nic jiného, než že sděluji svůj pohled a svůj názor. Nesnažím se hledat mouchy, jen popisuji, jak věci kolem sebe vnímám. Nemusí se mnou nikdo další souhlasit nebo může říci, že to vidí jinak. A může mít pravdu.

Kdysi jsem se zamýšlela nad, tím co je PRAVDA. Existuje pravda a lež, jak se to všeobecně mezi lidmi používá? Může být více pravd? Říká se přece. „každý má svou pravdu“. Dnes mám v tomto jasno – pravda je jen jedna. Stejně tak je jen jedna skutečnost. Každý z nás se jen ve stejnou chvíli na ně dívá svým pohledem, ze svého místa a je mimo jiné ovlivněn rozumem, vlastními zkušenostmi, prožitky a mnohým dalším. Pravda je ale vždy jen jedna. Jen se může lišit pohled každého z nás na ni. Dlouho jsem pak hledala pro sebe nějaké přijatelné vysvětlení, jak to je. Velice jednoduchý příklad pro pochopení by mohl být například tento:

Představte si, že budeme všichni stát ve stejnou chvíli v jedné místnosti, kde uprostřed bude viset veliká kostka. Kostka se šesti stěnami, z nichž každá bude jinak barevná (červená, modrá, zelená, žlutá, bílá a černá). Budeme se na ni všichni ve stejnou chvíli dívat, všichni nesporně uvidíme tutéž jednu kostku, ale přece ji uvidíme jinak. Shodneme se tedy na společné pravdě, kterou bude barevná kostka uprostřed místnosti. Když budeme mít ale každý popsat, jak tuto kostku (pravdu) v dané chvíli vidíme, bude se náš popis lišit. Každý popíše jinou barvu podle toho, kde právě stojíme. A stejně to je s jakoukoli jinou skutečností, tedy pravdou, v každém okamžiku našeho života. Pravda bude jedna, ale každý z nás z ní vidí jen tu část, kterou mu jeho místo umožňuje. Byla by pak nasnadě otázka, jestli lze vůbec pravdu vidět celou? A odpověď podle mne je – ano, lze. Je k tomu ovšem zapotřebí dokázat se oprostit od toho, co nás ovlivňuje, od již zmíněných dřívějších zkušeností, prožitků, dogmat a vlivů všeho druhu. Pak můžeme postupně získávat nadhled, díky kterému můžeme vidět pravdu z více míst najednou a nakonec možná dokonce i úplně celou.

Bylo v mém životě mnoho událostí a životních zkušeností, které mne přiměly posunout se ve vnímání světa dál a troufám si proto dnes říct, že mám v mnoha směrech onen nadhled a vidím věci jinak, než ostatní. Nečekám, že to všichni pochopí, jen tím chci vysvětlit, proč vnímám jako správné věci kolem sebe právě z onoho nadhledu popsat a ukázat. Každý pak sám se může podívat na vše kolem z několika různých míst a sám se zamyslet na věcmi z více různých pohledů.

Napadá mne ještě jedna věc, kterou bych zde měla uvést, a která přímo souvisí s tím, proč toto dělám. V textech se uvádí, že jsem byla po tři volební období v zastupitelstvu, proto jsem byla věcem, o kterých je a bude v dalších textech řeč, velice blízko. Je pak tedy nasnadě otázka, proč jsem se již dřív nesnažila věci změnit nebo na ně poukázat. Jednoduše stejně tak, jako mnozí jiní zastupitelé, v danou chvíli jsem byla součástí toho koloběhu, kdy jsem sama měla práci na hlavní pracovní úvazek, doma dvě malé děti a spoustu osobních starostí. Přesto jsem z mého pohledu obci věnovala opravdu výjimečně mnoho svého času a dělala jsem to upřímně ráda. Chápala jsem i díky své práci, že je to z velké části úředničina (papírování, formuláře, tabulky, neustálé vyhodnocování, atd.), zjednodušeně mnoho nutné práce, která není nikde moc vidět. V mých očích byl starosta hvězdou, že toto vše zvládá. Protože mne ale zároveň zajímalo, jak by některé věci šly vylepšit nebo změnit, zajímala jsem se o to, jak to funguje jinde. Postupně se začal můj pohled na to, jak funguje úřad u nás, měnit. Zároveň jsem ale brzo pochopila, že nikdo z úřadu ani zastupitelů o změny nemá zájem. Vše nějak funguje a všem to tak stačí. V tu chvíli jsem si vyhodnotila, že můj čas je pro mne natolik cenný, že ho mohu účelně vynaložit někde jinde, kde to bude mít smysl. To byl důvod, proč jsem do dalších voleb nešla.

Až nyní vidím další a mnohem hlubší smysl tohoto kroku. Jedině tak jsem se dokázala oprostit od toho, být součástí skupiny lidí, kteří se snaží chápat, že vedení dělá vše, jak nejlépe umí. Teprve tehdy se mi začaly skládat střípky celého obrazu a dochází mi věci, které jsem jinak nemohla vidět a chápat. Teprve s odstupem času se utvrzuji v tom, že je zde u nás mnoho věcí k řešení a změnám, a některé už téměř bijí na poplach. Jen to nikdo nechce slyšet. Chci tedy touto cestou ukázat to, co se přímo týká každého občana zde žijícího, a o co by se sama obec měla co nejdříve zasadit a začít to měnit.

Ze srdce pro Borotín Radka

8.2.2019

 

předchozí povídání ................Volby podruhé.

následné povídání .................. Dotace.

prostor pro dikuzi zde ............Diskuze Borotín 2019