VIII. Má Idea

          Bylo ti řečeno, že Země a všechny věci, které k ní patří, jsou pouze zevními projevy mé Ideje. Tato moje Idea je nyní v procesu, při kterém je promýšlena k dokonalému vyjádření.

         Bylo ti objasněno, že tato moje Idea je zodpovědná za všechny stvořené věci, a že je jak příčinou tak i důvodem veškerých projevů, včetně tebe i tvých bratrů a sester, že všechno vstoupilo do existence mým myšlením, který jsem jediný skutečný myslitel a tvůrce.

        Nyní budeme sledovat průběh této Ideje od jejího počátku přes různá stádia jejího pozemského vyjádření a současně proces mého promýšlení této Ideje do jejího současného stavu projevu.

        Na počátku, za svítání nového vesmírného dne, kdy se právě probudilo vědomí Slova a kdy ještě převládalo ticho vesmírné noci, jsem JÁ MYSLITEL  pojal svou Ideu.

        Tuto svou Ideu toho, jak se JÁ SÁM projevuji v nových podmínkách, které se jmenují pozemský život, jsem viděl zcela vyobrazenou v zrcadle své vševědoucí mysle. V tomto zrcadle jsem viděl skutečnou Zemi nádherně vyzařovat ve vesmíru – dokonalou kouli, kde všechny neomezené součástí, vlastnosti a síly mé Božské povahy se mohly dokonale projevit prostřednictvím andělů světla, živoucích poslů mé vůle, mého slova v těle stejně tak, jako je tomu v nebeském světě ve věčnosti.

         Viděl jsem sám sebe, jak se projevuji navenek jako příroda, a můj život jako oživující a vývoj způsobující podstatu v pozadí všech projevů. Viděl jsem lásku - Božskou tvůrčí energii jako životodárnou a povzbuzující sílu v pozadí veškerého života, a moji touhu po dokonalém projevení této lásky jako potenciál i pravou příčinu a důvod zrození mé Ideje.

       Toto vše jsem viděl se zrcadlit v mé vševidoucí a vševědoucí mysli, která mohla vidět a zobrazovat pouze duši věcí, tedy jejich skutečnost. To znamená, že to, co jsem viděl zobrazené ve své mysli, byla skutečná Země, přesněji řečeno její počátek, její zrození do vesmírného života.

       Z toho tedy vyplývá, že moje vědomí je vnitřní podstatou veškerého prostoru a veškerého života. Je skutečnou podstatou mé všechápající a všeobsahující mysli, jejíž oduševňující a oživující centrum je všude a jejíž hranice nebo okraj neexistují. Žiji, pohybuji se a mám své bytí pouze uvnitř své mysli. Ona jak obsahuje, tak i naplňuje všechny skutečnosti a každý její záchvěv a projev je pouze vyjádřením některé součástí mého bytí.

       Bytí znamená být z něčeho vytlačován nebo tlačit ven. Nemůžeš si představit bytí bez projevu. Z tohoto důvodu JÁ, který JSEM vším, co existuje, se neustále a nepřetržitě projevuji.

       Co projevuji?

       Co jiného bych mohl projevit, když JSEM vším, co existuje, než sám sebe?     

       Stále ještě nedokážeš poznat a pochopit, kdy v tobě vyvolávám ideu.

      Takže, pokud JSEM vším, co existuje, tak idea, která je přímo

ze mne, musí být části přesněji řečeno součásti mne samotného v bytí neboli v projevu.

      Každá idea, jakmile se zrodí v říši mé mysli, jak už ti bylo objasněno, se okamžitě stává skutečností, protože ve věčnosti mého bytí čas neexistuje. U tebe ale idea nejprve vytvoří touhu - touhu projevit tuto ideu. Touha potom nutí k přemýšlení; přemýšlení vede k činu a čin přináší výsledky, to znamená ideu skutečně navenek projevenou.

      JÁ nemám ve skutečnosti žádnou touhu, protože JÁ JSEM všemi věcmi, a všechny věci jsou ze Mne. JÁ potřebuji pouze myslet a vyslovit slovo, aby došlo k výsledkům.

     Avšak přesto, tato touha, kterou cítíš, je ode Mne, protože je zrozena z mé ideje, kterou jsem vložil do tvé mysli jenom proto, aby se prostřednictvím tebe mohla projevit navenek. Ve skutečnosti, ať toužíš po čemkoli, tak jsem to JÁ, který klepu na dveře tvé mysli, a který ti přišel oznámit svůj úmysl projevit sebe sama v tobě nebo skrze tebe v určité podobě, která je naznačena touto touhou.

      To, co se nazývá v lidských osobnostech touhou, je pouze nezbytné působení mé vůle, která usiluje o vyjádření mé ideje do vnějšího projevu, to znamená přivést ji do existence.

      To, co by ti mohlo u Mne připadat jako touhou po projevu, je pouze nevyhnutelnost mé Ideje, která pochází ze Mne samotného, existovat, jinými slovy, aby se projevila.

      Z tohoto důvodu každá opravdová touha, každá touha tvého srdce, přichází ode Mne a musí být nevyhnutelně někdy a v nějaké podobě naplněna.

      Protože JÁ však nemám žádné touhy, jelikož JSEM všemi věcmi, jakmile se zrodila tato Idea toho, jak se JÁ sám projevuji v těchto nových podmínkách, musel jsem pouze myslet, to znamená soustředit neboli zaměřit svou pozornost na svou Ideu a chtít, aby vstoupila do projevu, nebo, jak je řečeno v jiném mém zjevení, vyslovit tvůrčí Slovo; a okamžitě vesmírné síly mého bytí, které se soustředěním mé vůle rozkmitaly, začaly přitahovat potřebné prvky z věčných a nevyčerpatelných zásob mé mysli, a společně s mou Ideou, která byla v jádru, spojovaly, formovaly a tvarovaly tyto prvky okolo mé Ideje do toho, co se nazývá myšlenkovou formou planety, kterou naplnily mou životní podstatou – mým vědomím – a kterou obdařily všemi možnostmi mého bytí.

        Tento proces myšlení vytvořil pouze oživenou myšlenkovou formu planety a její projev byl dosud v mlhovitém stavu v myšlenkové oblasti.

        Avšak oživující síla Ideje v nitru společně s mou, na ni zaměřenou vůlí přešly od myšlenkové formy k přetváření, přeměňování a postupně k zpevňování různých prvků životní podstaty do hmotné formy, až nakonec byla má Idea spatřitelná navenek v hmotném projevu ve světě viditelných forem jako planeta Země – prostředek připravený k projevení života a nyní schopný Mne jak obsahovat, tak Mne i vyjádřit.

        To bylo hmotné tělo, které jsem připravil svým myšlením, a ve kterém již přebývaly všechny možné vlastnosti mého bytí vlivem oduševňující síly mé Ideje v nitru.

       Následujícím obdobím byl vývoj a příprava nástrojů neboli prostředků, skrze které jsem mohl projevit rozmanité součástí, možnosti a síly mé Ideje.

       Viditelným důkazem tohoto procesu bylo to, co je známo jako nerostná, rostlinná a živočišná říše, které tak, jak vstupovaly jedna za druhou do projevu, postupně zjevovaly vyšší a složitější stavy vědomí, které Mi umožňovaly čím dál zřetelněji projevit nekonečné množství součásti a nekonečnou rozmanitost mé povahy.

       Bylo to právě v této fázi, kdy jsem pohlédl na svou tvorbu, jak je uvedeno v mém jiném zjevení, a viděl jsem, že byla dobrá.

       Ale dosud scházel poslední a vrcholný vyjadřovací prostředek.

       Až do této doby žádný z již existujících prostředků a nástrojů, přestože každý z nich dokonale vyjadřoval některou součást mé povahy, si Mne neuvědomoval, a byly pouze takovými vyjadřovacími prostředky, jakým je vodič k přenášení tepla, světla a energie.

      Podmínky však dozrály ke stvoření prostředků, skrze které mohly mé Božské vlastnosti dosáhnout vědomého vyjádření. Vědomého takovým způsobem, že si tyto prostředky mohly uvědomovat ne jenom svůj vztah ke Mně, ale i svou schopnost a sílu k vyjádření mé Ideje.

      Právě v této době došlo k tomu, že ty i tvoji bratři a sestry jste se zrodili do existence jako lidské projevy, když jste vstoupili do projevu podobně jako všechny jiné prostředky v reakci na mou  soustředěnou myšlenku, ve které jsem viděl veškerou nekonečnou rozmanitost svých vlastností ve skutečném projevu ve formách s vlastní identitou, přičemž každá projevovala ve zvýšené míře některou zvláštní součást mého bytí, a každá  z nich si Mne uvědomovala – svého stvořitele a původce.

       Viděl jsem tě v dokonalém projevu, tak jako tě vidím i nyní – skutečného tebe, vlastnost Mne samotného – dokonalého.

       Protože ve skutečnosti jsi anděl světla, jeden z mých myšlenkových paprsků, vlastnost mého bytí, vtělený do pozemských podmínek pouze za jediným účelem (který vlastně není žádným účelem, ale nevyhnutelnost mého bytí) – být závěrečným a dokonalým projevem mé Ideje.

        Ve věčnosti neexistuje čas, ani prostor, ani individualita, a je to způsobeno pouze vlivem jevu, kdy se myšlenka z dělohy mysli rodí do světa hmoty, že se objevuje iluze času, prostoru a individuality; myšlenka neboli výtvor nabývá vědomí oddělenosti od svého myslitele čili stvořitele.

       Takže teprve až potom se zrodil první sklon k tomu, abys myslel sebe sama za odděleného ode Mne. Úplné vědomí oddělenosti však ještě nevzniklo. K tomu došlo až mnohem později.

       Na počátku, když jsi takto poprvé vstoupil do pozemského projevu tím, že jsi uposlechl podnět, který jsem vyvolal svou soustředěnou myšlenkou, ty, jedna z mých vlastnosti, obklopil ses, neboli oděl jsi sám sebe mou Ideou toho, jak se JÁ sám projevuji jako určitá vlastnost, kterou jsi představoval ty.

        Ty sám jsi byl oživující silou této Ideje.

        Jinými slovy, má Idea toho, jak JÁ sám projevuji tuto určitou vlastnost se tehdy stala duší tvého individuálního projevu. Ale nezapomeň, že ty nejsi tato Idea neboli duše, protože ty jsi doopravdy částí Mne, jsi Mnou samotným projevujícím se prostřednictvím této určité vlastnosti.

       Když jsi sám sebe oděl mou Ideu, začala potom okamžitě tato Idea na základě nevyhnutelnosti svého bytí přitahovat k sobě potřebnou myšlenkovou podstatu, která byla nutná k projevu této určité vlastnosti, a rovněž ji budovat a tvarovat do mého obrazu a podobenství. Tento projev se takto stal svatým chrámem naplněným mou živoucí přítomností, protože byl obydlen tebou, jednou z mých Božských vlastností.

      Tento chrám sloužící k mému obrazu a podobenství, který je vytvořen z mé myšlenkové podstaty, a který obklopuje a odívá mou Ideu, je proto tvé pravé tělo. Z tohoto důvodu je nezničitelné, nesmrtelné, dokonalé. Je to má dokončená, Mnou si představovaná ( zobrazená v ) myšlenka, která obsahuje mou živoucí podstatu, a která čeká na dobu, kdy bude moci vstoupit do vnějšího projevu a vzít na sebe hmotné tělo.

        Takže v tomto okamžiku máme:

        Za prvé, JÁ JSEM, který se projevuji tebou, jednou z mých Božských vlastností.

        Za druhé, má Idea toho, jak ty - jedná z mých vlastností – se projevuješ v pozemských podmínkách, neboli tvá duše.

        Za třetí, Mnou si představovaná myšlenka tebe, která tvoří chrám tvé duše – neboli tvé duševní tělo, ve kterém sídlíš.

         Tyto tři skutečnosti společně dohromady představují tvou Božskou neboli neosobní část, nesmrtelnou trojjedinost  - tebe, mou skrytou, avšak již plně vytvořenou myšlenku, vytvarovanou do mého obrazu a podobenství, která zatím nepodléhala touhám, a proto ještě nebyla ve spojení s tvou lidskou osobností, která ještě dosud nebyla zrozena.