Správné myšlení
Nejvyšší síla na světě je myšlenka. Lidská myšlenka je prostředkem a silou všemohoucí. Je vlastně člověku jediným prostředkem, kterým lze dosáhnout všeho. Největší úkol při tom má obrazotvornost, neboli představa či imaginace, která je skutečnou silou magickou a silou tvůrčí. Obraznost je jediná božská síla, která člověku zbyla po odloučení se od božství. Je to zároveň ale i moc, která ho může a musí jednou spojit se Stvořitelem. Myšlenka lidská se pohybuje na vyšší vibrační úrovni, nežli svět hmotný, na stejné úrovni, na jaké pracují i síly magické.
Magická síla myšlenky je jedním z největších tajemství přírody, ba jedním z největších tajemství vesmíru vůbec, jaké kdy bylo člověku odhaleno. Lidem zasvěceným byla známa již ve starých dobách, byla majetkem některých kast, zejména kněží.
Původcem všeho, co činíme, je myšlenka. Myšlenka je skutečnou reálnou silou, jako jakákoli jiná síla fyzikální, má své zákony, pohyb, překážky, stupně a účinky.
Následky myšlenek jsou důležité a vědět a znát je, patří k prvnímu stupni zasvěcení. Je to jedno z největších tajemství světa, větší tajemství, nežli všechny vymoženosti materiální vědy, neboť myšlenka je síla, která vše ovládá a to dle duchovního zákona, kdy každá síla vyšší nebo jemnější ovládá všechny síly nižší a hrubší. Proto myšlenka a obraznost čili imaginace jako síly vyšší a jemnější ovládají veškeré hrubé síly pozemské čili fyzikální. Proto lidská myšlenka, správně vedená a vyslaná, ovládá vše hmotné. Myšlenkové síly se šíří kulovitě na všechny strany a letí prostorem bez překážky obrovskou rychlostí. Svou myšlenkovou sílu čerpá člověk z neviditelného centra Ducha, neboli z kosmického Univerzálního vědomí, chceme-li použít jazyk moderní doby, který proniká celý vesmír, viditelný i neviditelný oku člověka. Lidský mozek je jen zevním, hmotným aparátem vysílací a přijímací stanice.
Myslící člověk neustále okolo sebe a v sobě vytváří astrální obrazy, které poutá do svého okolí či je vysílá do svého těla nebo do prostoru i vzdáleného. Lidská duše je dvoupolární, jedním pólem je spojena s kamou, čili s principem žádosti a druhým pólem s duší božskou. Tím je dána její dvojí úloha: na jedné straně má sloužit zevnímu rozumu a tedy světu a na druhé straně má svou mysl obracet do svého nitra a sloužit tak Bohu. Touto dvojí úlohou správně prováděnou se stává člověk mystikem. Kdo to činí, žije harmonicky a nemůže přijít do sporu ani se zákony společenskými ani s duchovními. Takový člověk nalézá ve svém nitru mír a klid, jež jsou mu odměnou po shonu všední práce ve světě zevním a jež ho sbližují s Bohem. Lidská myšlenka je tvůrčí magická síla duše a proto s ní máme zacházet co nejopatrněji. Lidskou myšlenkou lze ovládnout mysl, tělo, naše okolí i osud. Myslit opravdu dovede jen ten, kdo umí své myšlenky držet na uzdě.
Lidská myšlenka a lidská obraznost jsou nadsmyslové síly, které má každý, ať jim věří či nevěří. Ten, kdo jim věří, předčí ve všech směrech svoje současníky. Kdo jich užívá vědomě, musí vždy zvítězit nad těmi, kdo je neužívají; to je zákon. Mnozí užili těchto sil bezděčně, a přesto měli veliké úspěchy. Když chci něčeho dosáhnout, musím si stále sama sebe představovat ve svém hotovém úspěchu. Toto je magický klíč ke všemu. Obsahuje myšlenku i imaginaci. Myšlenka bez obrazu je prázdná, málo životná. Má-li být účinnou, musí mít tvar, čili obraz. Vše, co kolem sebe vidíme, je výsledkem něčí imaginace. Myšlenka je matkou skutků. I každý špatný čin vzniká z představy nebo myšlenky a tudíž mnohem horší je poskvrňování se myšlenkami nežli skutky nebo slovy.Proto je nutno ovládat svoje myšlenky. Kdo to nesvede, je marné chtít osvobodit se od vášní a náruživostí, když kořen všeho zla je v myšlence.
Podle obsahu svých myšlenek se spojujeme se všemi lidmi, kteří mají podobné myšlenky. Tím si nejen věc žádanou přitahujeme, ale i v astrální úrovni vytváříme svým myšlením tzv. myšlenkové tvary, to jsou oživené formy a žádosti, které se jednak rozletují do celého světa a vtírají se do vědomí lidí a jednak se kupí kolem nás a tím nás neustále navádějí buď k náruživostem, nebo ke skutkům dobrým, podle svého obsahu. Kdo rozsévá myšlenky dobré, tvoří si tím bezděčně dobrou pozici, kdo rozsévá myšlenky špatné, volá na sebe odplatu v podobě trestů, ztrát, nemocí. Kdo tedy jen pomyslí na ženu cizího, či jen v duchu přeje někomu nezdar či smrt, již tím se dopustil onoho zlého činu, protože představa zcela postačuje a otvírá dveře ke skutkům zlým. Proto všichni zakladatelé velkých náboženských soustav nabádali k ovládání myšlenek.
Síla myšlenky. Ve všech starých zachovaných tradicích je sdělováno, že člověk měl na počátku božské síly, jak jsou líčeny i v bibli. Člověk byl v přímém styku s Bohem a s nejvyššími bytostmi nám neviditelných duchovních hierarchií a vládl svou magickou mocí nad celou přírodou. Ale po pádu z celé té skvělosti zbylo jen to, co nyní známe: síla myšlenky a obraznost. Avšak i tyto dvě schopnosti stačí k tomu, aby se člověk mohl opět spojit s kosmickým vědomím a tím dosáhnout svých ideálů a cílů. Myšlenka a imaginace jsou dvě tvůrčí síly a je třeba umět je užívat a pěstovat. Dokud věci neexistují v myšlence, čili v představě, nemají základnu a nemohou se projevit ve hmotné dimenzi. Je ale třeba, aby člověk postupoval krok za krokem, aby myslel stále výše a nelpěl na svém dosavadním stupni vývoje.
Myšlenkové síly jsou nejmocnější síly jak na nebi, tak zemi, uvádějí v činnost zákon souvztažnosti. Jsou to mocnější síly, nežli jsou planetární vlivy. Kdo myšlenkové síly nezná, nebo kdo nemá vytrvalost, trpělivost a víru, stává se hříčkou osudových vlivů a ve všem jim podléhá. Vítězí vždy vnitřně silný. V astrální úrovni počnou klíčit na základě zákona souvztažnosti síly, které po čase způsobí takové okolnosti a poměry, že se jakoby náhodou naskytne příležitost uskutečnit myšlenky ve hmotném světě. Musíme jen být pozorní a stále bdít.
Ovládání myšlenek je klíčem ke všemu dobru a ke každému úspěchu. Naše školská výchova neví o tom nic, staré učení se během staletí a tisíciletí ztratilo. Jsou dva druhy myšlení, dva druhy lidí, kteří se liší svým myšlením:myšlení v obrazech a myšlení ve slovech. Myšlení v obrazech je mnohem pokročilejší, neboť do astrálu jdou již naše hotové představy, a nejen slova, z nichž se tam představy teprve vytvářejí. Proto vliv představ na jemně hmotnou úroveň je mnoho násobnější. Podle svého obsahu se naše myšlenky promítají buď do říše astrální, jež je nám svými vibracemi nejblíže a je také nejhrubší, anebo do říše duševní a duchovní.
Myšlenky týkající se věcí hmotných a hmotného života a také myšlenky a představy zlé a neřestné, vnikají do astrálu a zůstávají tam, aby nesly své ovoce. Myšlenky ideálnější a vyšší, jako vynález k prospěchu všech, nebo představy umělecké, spojené s krásnem a dobrem, vystupují již do světa duševního a jejich ovoce je vždy dobré a přináší svému původci užitek, duchovní zisk, radost a štěstí. Myšlenky nejčistší, obsahující představu Božství či božských vlastností, pronikají až do říše duchovní a přetrvávají tam dlouhou dobu. Jejich ovocem je nejvyšší blaženost a mohou nést své ovoce již za života pozemského. V jakémkoli tvaru si Boha představujeme ve svých mystických cvičeních (3.část), v tom tvaru se nám nakonec Bůh objeví tváří v tvář a my s ním můžeme rozmlouvat jako bratr s bratrem.
Vrháme-li své myšlenky do světa duchovního, uskutečňují se tam, aby nám již na zemi přinesli ovoce v podobě pravé cesty mystické, která se nám otevře a na které poznáme, že Bůh není veličinou pomyslnou nebo jen ideální, ale právě tak skutečnou, ba skutečnější, než kterákoli bytost pozemská; to je potvrzeno tisíciletými zkušenostmi mnohých a mnohých mystiků.
Myšlení slovy je způsob myšlení nesprávný. Velkou obraznost mají všichni umělci, též lidé, kteří čtou povídky a romány; co čtou, to vidí zřetelně před sebou jako ve filmu. Člověk myslící v obrazech má stále se měnící představy toho, nač myslí. Velká představivost je výhodou, ale není-li spojena s vůlí udržet jednu představu delší dobu, je překážkou soustřeďování se, koncentrace. Vše tedy záleží na naší vůli udržet si správnou představu delší dobu, netěkat z jedné věci na druhou. Chybou je slabá vůle a také duševní lenost. Když dovedeme ovládnout své představy, nemá na nás i nejhorší pokušení vliv. Každý musí vyvinout své osobní vnitřní síly duchovní a duševní sám, nikdo jiný to za něj udělat nemůže. Potřebuješ-li něco, neskládej ruce do klína, přitahuj svojí myšlenkou potřebné, chop se každé příležitosti, která se ti naskytne, abys potřebného dosáhl. Tvoje myšlenka přinese ti právě onu příležitost k dosažení cíle; pak bude na tobě záležet, zdali se té příležitosti uchopíš.
Myšlenka, pokud nebyla vyslovena, je magnet, který má tím větší přitažlivou sílu, čím více závaží k němu přikládáme. Přitažlivost roste, opakujeme-li myšlenku, vždy stejně a ve stejném směru. Myšlenka ztrácí z devět desetin svou přitažlivou sílu, jakmile ji vyslovíme hlasitě. Hlavně vyslovení takové tajné myšlenky před lidmi, kteří nám nepřejí. Mlčení je síla, mlčení je moc a povinností duchovědce je mlčet a tajit plány, které má do budoucna, ať se týkají čehokoli, i zdraví. Myšlenkou vysílanou jedním a týmž směrem lze dosáhnout zlepšení poměrů i spojení s osobami, které jsme si vysnili. Lze jí dosáhnout manželského spojení podle našeho ideálu. Přičemž muž i žena musí složit svou touhu do lůna božího a nepřát si osobu určitou.
Kdo chce začít používat myšlenkových sil, měl by začít nejdříve s věcmi malými a snadnými a musí mít k tomu neochvějnou víru. Zázraků není, jsou síly přírodní a síly nadpřírodní, které uvedeny v činnost, zdají se nám zázračnými. Za starých dob a ještě ve středověku bylo období víry. Nyní máme období zevního rozumu, který jevy nadsmyslové popírá. Dnes je ve světě sta a tisíce lidí jasnovidných a lidí s nadpřirozenými schopnostmi – a přece většina lidí, dav, o tom nic neví nebo nechce vědět, nebo to popírá. Zasvěcenci a Mistři existují dnes jako dříve, jenomže nevystupují veřejně, jen mezi svými a odtud ovládají evoluční vývoj všech národů a světa a řídí jej, ovšem na pokyn a vnuknutí Nejvyšší síly. Je třeba ještě vědět, že všechny naše činy a myšlenky jsou zapsány do naší životní knihy. Každý má své konto s věčností, ony sloupce: má dáti – dal, z nichž konečná suma nás informuje přesně, ve které oblasti jsme dlužníky, ve které jsme dárci, dobroději. Podle osobního konta se pak naplňuje i náš život a osud. Kořen všeho zla je v myšlence.
Užijeme-li mocných myšlenkových sil vždy jen k dobru, třeba i k vlastnímu prospěchu, ale vždy tak, aby tím nebyl nikdo jiný poškozen a budeme-li činit vše s upřímností a poctivými úmysly a láskou, obdržíme od Nekonečné síly dobro trvalé, které poroste, čím více poroste naše víra v úspěch. Víra je totiž největší duchovní silou - víra i hory přenáší. Na počátku nebývají výsledky ani velké ani rychle proto, že člověku chybí víra, že se vše vyplní, oč žádá. Výsledek je vždy úměrný naší víře v něj. Pravá víra je nejvyšším darem božím a největší milostí, kterou si lze zasloužit. Nemá-li člověk víru, měl by tedy v prvé řadě o ni Nejvyšší moc žádat. Takovou žádost vyslovujeme nejlépe před usnutím, větou krátkou, jasnou a vždy stejnou. Sebedůvěra čili víra ve vlastní schopnost a úspěch je předním činitelem v našem snažení, v našem vývoji. Autosugesce je upevněná víra jednotlivce nebo celých skupin lidí v něco správného ale i nesprávného. Autosugescí trpí skoro celé lidstvo, protože autosugesce se v mnohých formách kryje s pojmem předsudku. A předsudky jsou největší metlou lidstva. Jazyk je nutno krotit právě tak jako naše myšlenky, neboť jazykem lidským lze páchat rovněž velké zlo, ale přece jen ne tak veliké, jako myšlenkami, které jdou všemi směry do prostoru a jako morová nákaza šíří zlo a zlé předsudky třeba u miliónů lidí. Proto je nutno krotit nejdříve myšlenky.
Často opakovaná pozitivní myšlenka, ve které tvrdíme to, co si přejeme dosáhnout, přivodí hmotné výsledky, aniž zpozorujeme, jak se to stalo. Tuto znalost nesmíme zneužít, nesmíme uškodit nikomu a ničemu, jinak sklidíme sami to, co jsme zaseli, čili karmu. Kdo vysílá myšlenky zlé a nenávistné, spojuje se automaticky se zlými magickými elementy a způsobí sice zlo, ale ono se k němu vrátí, tak jak nás o tom poučuje přísloví: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Myšlenky vždy přitahují to, co obsahují: stejné přitahuje stejné, to je zákon. Tak jako představy statečnosti chrání nás před nehodami a nezdary, tak také naše myšlenka strachu a obav zcela jistě přitáhne ztráty všeho druhu, které tak dojdou svého naplnění na rovině hmotné. Smutné myšlenky přitahují smutek, radostné radost. Fyzické síly jsou neutrální a jen podle našeho nasměrování pracují pro dobro nebo pro zlo. Každý, kdo pracuje s těmito silami vědomě, buduje si citlivější přijímací i vysílací stanici. Kosmické vědomí pak lze si představit jako světovou univerzální vysílací i přijímací stanici. Napojením se na centrální univerzální stanici lze získávat vědění o všem, co se dělo, děje a bude dít. Toto umění ovládali a ovládají osoby jasnovidné, media, proroci, indičtí jogínové i mnozí křesťanští světci.
I když se člověku podaří jen na zlomek vteřiny spojit s kosmickým vědomím, už to je obrovský zisk, neboť v onom zlomku vteřiny vtéká do duše člověka nejvyšší dobro v podobě vnuknutí. I když zpočátku člověk neškolený se domnívá, že spásná myšlenka je jeho, nevadí, jde o to, aby se jí řídil, pak se dostaví úspěch. To je výsledek magie myšlenky. Nutno ještě podotknout, že vůle zasvěcence vždy splývá s vůlí boží. Každý duchovně pokročilejší člověk hledá nejprve vůli boží. Kdo ji poznává a zná a řídí se jí, není již slepcem, nebloudí, nenaráží hlavou do zdí. Tak jako lze vůli parlamentu najít v zákonech, které vydává, tak zákony, jimiž se řídí vše stvořené, obsahují vůli Stvořitele, boží vůli. Evoluce člověka a světa je vedena určitými zákony a zákonitostmi; tak, jako se uplatňují v přírodě, uplatňují se i v říši lidí a nelze činit žádných skoků, ale postupovat dle určitých zásad, zákonitě. Kdyby každý o těchto věcech vážně přemýšlel, muselo by dojít k naprostému mravnímu převratu na celém světě. Lidstvo by zavrhlo svůj nynější sklon po hmotných a tělesných požitcích, nebo by je alespoň zdravě mírnilo a obrátilo by se k věcem vyšším, duchovním, v nichž spočívá vývoj, evoluce člověka, budoucnost. Boží vůli nelze jinak poznat, nežli spojením se s Bohem, s vibracemi Nejvyššího kosmického vědomí; čili odvrátit svou mysl od světa a soustředit ji do nitra, na své Já.
Kdo je pronásledován osudem, dopouštěl se jistě chyb a neměl správné vnuknutí, inspiraci. Řídil se zevním rozumem, který je omezený a velmi často chybuje. Jsou lidé, jimž správná inspirace byla dána do vínku již při narození: velcí umělci, vojevůdci, odvážní vynálezci a podnikatelé a jiní vynikající lidi. Každý může nějak vyniknout, často je skrytý talent ukryt hluboko v duši, a dokud se člověk nenaučí správně myslit, dotud neví ani o svém nadání. Nemáme proto zanedbávat dřímající vlohy své duše a máme se naučit správně myslit, čímž změníme podmínky svého života a najdeme zakopané hřivny. Jak lze toho dosáhnout? Spojením lidské duše s kosmickým neboli univerzálním vědomím, čili s božskou oblastí.
Tajná nauka, říkejme jí duchovní věda, byla ve svém rozkvětu známa u všech starých kulturních národů, zvláště Egypťanů a Indů. Ve starověku se jí učilo ve zvláštních školách: u Izraelitů to byly školy prorocké, v Evropě škola Pythagorejská a mnohé jiné. Ve středověku a novověku tyto staré nauky se uchovávaly a pěstovaly v některých klášterech a v tajných a mystických společnostech, jako byli například Rosikruciáni a Zednáři. Velkou chybou bylo, že po francouzské revoluci skoro všechny duchovní nauky byly zavrženy jako věci příčící se lidskému rozumu a odkázány do říše pověr. Dnes se studium duchovních věd (indické védy) ve všech kulturních zemích obnovuje a s velkým úsilím se hledají zapomenuté pravdy a prameny. Věda materialistická uznává jen malou část duchovního poznání, které vzniklo inspirací, nikoli rozumovým bádáním na úrovni hmotné, jak to činí moderní věda. Současný rozvoj zejména kvantové fyziky objevuje, že ve vesmíru existují neznámé síly, které působí mimo známé fyzikální zákony. Objevuje, že pevnost hmoty a její neprostupnost je jen relativní; bylo již prokázáno, že existují jiné životní úrovně nad naší úrovní hmotnou, čili že existují pro nás neviditelné světy.
Všechna náboženství vždy učila, že nad světem hmotným existují světy neviditelné, vrcholem je svět božský, kterému byla daná mnohá jména dle toho kterého náboženství. Staří národové měli své zkušenosti s těmito nadsmyslovými světy a silami. Jenom v moderní době je lidský rozum zdánlivým vladařem, protože nemůže pochopit to, co jej přesahuje; to prostě jen zamítá, popírá, zesměšňuje a zlehčuje. Velmi pohodlná receptura. Ale časem se dostavují následky nadvlády rozumu. Materializmus a ateizmus ovládly lidské mozky a tato jejich nadvláda za dvě stě let vyvolala odklon od náboženství a tím současný úpadek veškeré morálky, nárůst agrese, nemocnosti, zhoršení životního prostředí, výkyvy počasí atd. Kdyby její nadvláda pokračovala i nadále, mohla by způsobit i úpadek celé civilizace.
Nejvyšší síla či Nejvyšší Moudrost si vždy umí najít cesty, kterými vede lidstvo zpátky k sobě. Původ všech sil je v Prasíle, křesťansky v Bohu a lidský rozum je v těchto oblastech příliš omezený, není schopen poznat jejich podstatu, protože není schopen poznat jejich původ. Už v 19. stol. poznala věda, že vlastně všechny síly jsou jednotou, že žádná se nemůže ztratit, nýbrž jen proměnit, transformovat v sílu jinou. Moderní věda je plodem zevního rozumu, proto je omylná.
Dnešní církve jsou jen zevními organizacemi, které chtějí udržovat lid ve víře, každá ve své – ale zapomněly, jak se to má dělat. Dříve, dokud kněží byli zasvěcenci, adepty a mistry, bylo to něco zcela jiného. Jsme obklopeni neviditelným světem obrazů, ve kterých se zrcadlí celá historie lidstva a též vše, co se na Zemi i jinde dělo od počátku světa a jen stupeň jasnovidnosti nás dělí od objevení největších tajemství a záhad. Všechny věci mají kolem sebe auru (informační pole) lidskému zevnímu zraku neviditelnou. Ale lidská duše vnitřním zrakem v jistém stavu jasnozření postřehne tuto auru a obrazy, jež jsou v ní obsaženy. Každá věc, zdánlivě mrtvá, je takto spojena s univerzálním kosmickým vědomím čili s oblastí vševědoucnosti a jasnovidec ve stavu nadvědomém vidí pak i historii tohoto předmětu nebo tvora. Prasíla je přítomna všude a ve všem, ale není všude projevena ve stejném stupni dokonalosti.
Myšlenka a představa. Staré mýty, báje, pohádky, pověsti a zkazky a zejména staré duchovní nauky stávají se náhle skutečností zakotvenou v realitě. Věda duchovní stojí nade všemi ostatními vědami, neboť se zabývá studiem sil jemnějších a vyšších, které ovládají vše, tedy i síly pozemské. Důsledkem takového poznání je i odhalení původu člověka, jeho poslání na Zemi, smyslu jeho života, smyslu a cílu lidské evoluce. Odhalují se i mnohá náboženská tajemství, která až dosud mohla být jen předmětem víry. Člověk se hrubě pověděno, skládá z těla, duše a ducha. Lidský duch je podstaty nesmrtelné a všechny jeho vlastnosti jsou božské. Tyto jeho vlastnosti se dosud nemohou v člověku projevit, neboť jeho duše a tělo nejsou tak pročištěny a zdokonaleny, aby mohl přijímat jemné vibrace duchovní. Nicméně tato síla v člověku je a dává mu v prvé řadě vůli a rozum a schopnost myšlení a schopnost obraznosti. Myšlenka a obraznost jsou jemnější vibrace než všechny síly fyzické a proto jsou nad nimi a ovládají je. Každá síla vyšší a jemnější ovládá sílu nižší a hrubší. Je to zákon platný ve světě viditelném i lidskému zraku neviditelném. Jako magnet přitahuje železo, tak každá myšlenka přitahuje to, co obsahuje; každá myšlenka je spojena s duševním obrazem. Každý vynálezce, než sestavil ve hmotě svůj přístroj, musel mít obraz tohoto přístroje jasně před svým duševním zrakem. Stejně tak každý umělec, malíř, sochař, básník, stavitel, kovář, pekař.
Lidská myšlenka a představa jsou síly tvůrčí. Jako je Bůh Tvůrce ve velkém, je člověk tvůrcem v malém. Stvoření světa je produkt představivosti Boha. Jako Bůh tvoří prostřednictvím své představivosti, tak i my, kteří jsme byli stvořeni k podobě Boha, ne svou tělesností, ale duší a duchem, tvoříme svůj život prostřednictvím naší imaginace, představa má realizační tendenci. V mysli Boha vznikaly představy a jimi jsme i my sami, jsme božím produktem. Naše vědomá mysl a její kontakt s okolním světem, s hmotnou dimenzí bytí prostřednictvím smyslů, slouží jako boží orgán vnímání a sebepoznání. Lidská myšlenka z nás činí tvůrce malé, za jistých okolnosti může z nás učinit i tvůrce velké. Každý člověk, ať již o tom ví či neví, je tvůrcem svého osudu, svého štěstí, úspěchu, zdraví. Co myslíš, to si přitahuješ. Pamatuj, že každá myšlenka je magnetem. Máš-li strach, stihne tě, čeho se bojíš. Kristus řekl: Proto vám pravím, všecko, zač se modlíte a prosíte, věřte, že jste to již dostali a stane se vám to. Myšlenka musí být provázena ještě jednou silou, která je k uskutečnění myšlenky nezbytná, tou silou je víra. Nemá-li kdo víru ve štěstí, úspěch a dobro, které si přeje, přitáhne si vše jen podle síly své víry. Člověk musí věřit, že již má to, po čem touží a pak to jistě obdrží. Myšlenka spojená s přesvědčením je mnohem mocnější nežli myšlenka bezděčná.
Člověk je dvojí: vnitřní a zevní. Běžné vědomí týká se zevní stránky, schopnosti vnitřního člověka jsou ve stavu dřímajícím, pozvolna se vyvíjejícím. Moderní věda činnost vnitřního člověka pojmenovala podvědomím. Není to přesné, musíme ještě přidat pojem nadvědomí. Pátý princip člověka je manas, čili duše lidská, tato část naší vnitřní podstaty se nám projevuje vědomě, a sice našimi myšlenkami. Mozek je centrem jak vysílacím, tak přijímacím. Všechny myšlenky nejsou tudíž naše vlastní, všichni máme velmi mnoho myšlenek cizích, aniž o tom máme tušení. Můžeme přijmout i myšlenky lidí dávno zemřelých, neboť myšlenky jako síly mohou trvat v astrálu tisíce let, zvláště, byly-li opakované a mocné. Též náš 6. a 7. princip působí na nás svými mocnými myšlenkovými proudy, vnuknutím či intuicí; též podléháme našeptávání své vyšší podstaty, svědomí.
Myslící člověk neustále okolo sebe a v sobě vytváří astrální obrazy, které poutá do svého okolí či je vysílá do svého těla nebo do prostoru i vzdáleného. Lidská duše je dvoupolární, jedním pólem je spojena s kamou, čili s principem žádosti a druhým pólem s duší božskou. Tím je dána její dvojí úloha: na jedné straně má sloužit zevnímu rozumu a tedy světu a na druhé straně má svou mysl obracet do svého nitra a sloužit tak Bohu. Touto dvojí úlohou správně prováděnou se stává člověk mystikem. Kdo to činí, žije harmonicky a nemůže přijít do sporu ani se zákony společenskými ani s duchovními. Takový člověk nalézá ve svém nitru mír a klid, jež jsou mu odměnou po shonu všední práce ve světě zevním a jež ho sbližují s Bohem. Lidská myšlenka je tvůrčí magická síla duše a proto s ní máme zacházet co nejopatrněji. Lidskou myšlenkou lze ovládnout mysl, tělo, naše okolí i osud. Myslit opravdu dovede jen ten, kdo umí své myšlenky držet na uzdě.
Lidská myšlenka a lidská obraznost jsou nadsmyslové síly, které má každý, ať jim věří či nevěří. Ten, kdo jim věří, předčí ve všech směrech svoje současníky. Kdo jich užívá vědomě, musí vždy zvítězit nad těmi, kdo je neužívají; to je zákon. Mnozí užili těchto sil bezděčně, a přesto měli veliké úspěchy. Když chci něčeho dosáhnout, musím si stále sama sebe představovat ve svém hotovém úspěchu. Toto je magický klíč ke všemu. Obsahuje myšlenku i imaginaci. Myšlenka bez obrazu je prázdná, málo životná. Má-li být účinnou, musí mít tvar, čili obraz. Vše, co kolem sebe vidíme, je výsledkem něčí imaginace. Myšlenka je matkou skutků. I každý špatný čin vzniká z představy nebo myšlenky a tudíž mnohem horší je poskvrňování se myšlenkami nežli skutky nebo slovy.Proto je nutno ovládat svoje myšlenky. Kdo to nesvede, je marné chtít osvobodit se od vášní a náruživostí, když kořen všeho zla je v myšlence.
Podle obsahu svých myšlenek se spojujeme se všemi lidmi, kteří mají podobné myšlenky. Tím si nejen věc žádanou přitahujeme, ale i v astrální úrovni vytváříme svým myšlením tzv. myšlenkové tvary, to jsou oživené formy a žádosti, které se jednak rozletují do celého světa a vtírají se do vědomí lidí a jednak se kupí kolem nás a tím nás neustále navádějí buď k náruživostem, nebo ke skutkům dobrým, podle svého obsahu. Kdo rozsévá myšlenky dobré, tvoří si tím bezděčně dobrou pozici, kdo rozsévá myšlenky špatné, volá na sebe odplatu v podobě trestů, ztrát, nemocí. Kdo tedy jen pomyslí na ženu cizího, či jen v duchu přeje někomu nezdar či smrt, již tím se dopustil onoho zlého činu, protože představa zcela postačuje a otvírá dveře ke skutkům zlým. Proto všichni zakladatelé velkých náboženských soustav nabádali k ovládání myšlenek.
Síla myšlenky. Ve všech starých zachovaných tradicích je sdělováno, že člověk měl na počátku božské síly, jak jsou líčeny i v bibli. Člověk byl v přímém styku s Bohem a s nejvyššími bytostmi nám neviditelných duchovních hierarchií a vládl svou magickou mocí nad celou přírodou. Ale po pádu z celé té skvělosti zbylo jen to, co nyní známe: síla myšlenky a obraznost. Avšak i tyto dvě schopnosti stačí k tomu, aby se člověk mohl opět spojit s kosmickým vědomím a tím dosáhnout svých ideálů a cílů. Myšlenka a imaginace jsou dvě tvůrčí síly a je třeba umět je užívat a pěstovat. Dokud věci neexistují v myšlence, čili v představě, nemají základnu a nemohou se projevit ve hmotné dimenzi. Je ale třeba, aby člověk postupoval krok za krokem, aby myslel stále výše a nelpěl na svém dosavadním stupni vývoje.
Myšlenkové síly jsou nejmocnější síly jak na nebi, tak zemi, uvádějí v činnost zákon souvztažnosti. Jsou to mocnější síly, nežli jsou planetární vlivy. Kdo myšlenkové síly nezná, nebo kdo nemá vytrvalost, trpělivost a víru, stává se hříčkou osudových vlivů a ve všem jim podléhá. Vítězí vždy vnitřně silný. V astrální úrovni počnou klíčit na základě zákona souvztažnosti síly, které po čase způsobí takové okolnosti a poměry, že se jakoby náhodou naskytne příležitost uskutečnit myšlenky ve hmotném světě. Musíme jen být pozorní a stále bdít.
Ovládání myšlenek je klíčem ke všemu dobru a ke každému úspěchu. Naše školská výchova neví o tom nic, staré učení se během staletí a tisíciletí ztratilo. Jsou dva druhy myšlení, dva druhy lidí, kteří se liší svým myšlením:myšlení v obrazech a myšlení ve slovech. Myšlení v obrazech je mnohem pokročilejší, neboť do astrálu jdou již naše hotové představy, a nejen slova, z nichž se tam představy teprve vytvářejí. Proto vliv představ na jemně hmotnou úroveň je mnoho násobnější. Podle svého obsahu se naše myšlenky promítají buď do říše astrální, jež je nám svými vibracemi nejblíže a je také nejhrubší, anebo do říše duševní a duchovní.
Myšlenky týkající se věcí hmotných a hmotného života a také myšlenky a představy zlé a neřestné, vnikají do astrálu a zůstávají tam, aby nesly své ovoce. Myšlenky ideálnější a vyšší, jako vynález k prospěchu všech, nebo představy umělecké, spojené s krásnem a dobrem, vystupují již do světa duševního a jejich ovoce je vždy dobré a přináší svému původci užitek, duchovní zisk, radost a štěstí. Myšlenky nejčistší, obsahující představu Božství či božských vlastností, pronikají až do říše duchovní a přetrvávají tam dlouhou dobu. Jejich ovocem je nejvyšší blaženost a mohou nést své ovoce již za života pozemského. V jakémkoli tvaru si Boha představujeme ve svých mystických cvičeních (3.část), v tom tvaru se nám nakonec Bůh objeví tváří v tvář a my s ním můžeme rozmlouvat jako bratr s bratrem.
Vrháme-li své myšlenky do světa duchovního, uskutečňují se tam, aby nám již na zemi přinesli ovoce v podobě pravé cesty mystické, která se nám otevře a na které poznáme, že Bůh není veličinou pomyslnou nebo jen ideální, ale právě tak skutečnou, ba skutečnější, než kterákoli bytost pozemská; to je potvrzeno tisíciletými zkušenostmi mnohých a mnohých mystiků.
Myšlení slovy je způsob myšlení nesprávný. Velkou obraznost mají všichni umělci, též lidé, kteří čtou povídky a romány; co čtou, to vidí zřetelně před sebou jako ve filmu. Člověk myslící v obrazech má stále se měnící představy toho, nač myslí. Velká představivost je výhodou, ale není-li spojena s vůlí udržet jednu představu delší dobu, je překážkou soustřeďování se, koncentrace. Vše tedy záleží na naší vůli udržet si správnou představu delší dobu, netěkat z jedné věci na druhou. Chybou je slabá vůle a také duševní lenost. Když dovedeme ovládnout své představy, nemá na nás i nejhorší pokušení vliv. Každý musí vyvinout své osobní vnitřní síly duchovní a duševní sám, nikdo jiný to za něj udělat nemůže. Potřebuješ-li něco, neskládej ruce do klína, přitahuj svojí myšlenkou potřebné, chop se každé příležitosti, která se ti naskytne, abys potřebného dosáhl. Tvoje myšlenka přinese ti právě onu příležitost k dosažení cíle; pak bude na tobě záležet, zdali se té příležitosti uchopíš.
Myšlenka, pokud nebyla vyslovena, je magnet, který má tím větší přitažlivou sílu, čím více závaží k němu přikládáme. Přitažlivost roste, opakujeme-li myšlenku, vždy stejně a ve stejném směru. Myšlenka ztrácí z devět desetin svou přitažlivou sílu, jakmile ji vyslovíme hlasitě. Hlavně vyslovení takové tajné myšlenky před lidmi, kteří nám nepřejí. Mlčení je síla, mlčení je moc a povinností duchovědce je mlčet a tajit plány, které má do budoucna, ať se týkají čehokoli, i zdraví. Myšlenkou vysílanou jedním a týmž směrem lze dosáhnout zlepšení poměrů i spojení s osobami, které jsme si vysnili. Lze jí dosáhnout manželského spojení podle našeho ideálu. Přičemž muž i žena musí složit svou touhu do lůna božího a nepřát si osobu určitou.
Kdo chce začít používat myšlenkových sil, měl by začít nejdříve s věcmi malými a snadnými a musí mít k tomu neochvějnou víru. Zázraků není, jsou síly přírodní a síly nadpřírodní, které uvedeny v činnost, zdají se nám zázračnými. Za starých dob a ještě ve středověku bylo období víry. Nyní máme období zevního rozumu, který jevy nadsmyslové popírá. Dnes je ve světě sta a tisíce lidí jasnovidných a lidí s nadpřirozenými schopnostmi – a přece většina lidí, dav, o tom nic neví nebo nechce vědět, nebo to popírá. Zasvěcenci a Mistři existují dnes jako dříve, jenomže nevystupují veřejně, jen mezi svými a odtud ovládají evoluční vývoj všech národů a světa a řídí jej, ovšem na pokyn a vnuknutí Nejvyšší síly. Je třeba ještě vědět, že všechny naše činy a myšlenky jsou zapsány do naší životní knihy. Každý má své konto s věčností, ony sloupce: má dáti – dal, z nichž konečná suma nás informuje přesně, ve které oblasti jsme dlužníky, ve které jsme dárci, dobroději. Podle osobního konta se pak naplňuje i náš život a osud. Kořen všeho zla je v myšlence.
Užijeme-li mocných myšlenkových sil vždy jen k dobru, třeba i k vlastnímu prospěchu, ale vždy tak, aby tím nebyl nikdo jiný poškozen a budeme-li činit vše s upřímností a poctivými úmysly a láskou, obdržíme od Nekonečné síly dobro trvalé, které poroste, čím více poroste naše víra v úspěch. Víra je totiž největší duchovní silou - víra i hory přenáší. Na počátku nebývají výsledky ani velké ani rychle proto, že člověku chybí víra, že se vše vyplní, oč žádá. Výsledek je vždy úměrný naší víře v něj. Pravá víra je nejvyšším darem božím a největší milostí, kterou si lze zasloužit. Nemá-li člověk víru, měl by tedy v prvé řadě o ni Nejvyšší moc žádat. Takovou žádost vyslovujeme nejlépe před usnutím, větou krátkou, jasnou a vždy stejnou. Sebedůvěra čili víra ve vlastní schopnost a úspěch je předním činitelem v našem snažení, v našem vývoji. Autosugesce je upevněná víra jednotlivce nebo celých skupin lidí v něco správného ale i nesprávného. Autosugescí trpí skoro celé lidstvo, protože autosugesce se v mnohých formách kryje s pojmem předsudku. A předsudky jsou největší metlou lidstva. Jazyk je nutno krotit právě tak jako naše myšlenky, neboť jazykem lidským lze páchat rovněž velké zlo, ale přece jen ne tak veliké, jako myšlenkami, které jdou všemi směry do prostoru a jako morová nákaza šíří zlo a zlé předsudky třeba u miliónů lidí. Proto je nutno krotit nejdříve myšlenky.
Často opakovaná pozitivní myšlenka, ve které tvrdíme to, co si přejeme dosáhnout, přivodí hmotné výsledky, aniž zpozorujeme, jak se to stalo. Tuto znalost nesmíme zneužít, nesmíme uškodit nikomu a ničemu, jinak sklidíme sami to, co jsme zaseli, čili karmu. Kdo vysílá myšlenky zlé a nenávistné, spojuje se automaticky se zlými magickými elementy a způsobí sice zlo, ale ono se k němu vrátí, tak jak nás o tom poučuje přísloví: Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá. Myšlenky vždy přitahují to, co obsahují: stejné přitahuje stejné, to je zákon. Tak jako představy statečnosti chrání nás před nehodami a nezdary, tak také naše myšlenka strachu a obav zcela jistě přitáhne ztráty všeho druhu, které tak dojdou svého naplnění na rovině hmotné. Smutné myšlenky přitahují smutek, radostné radost. Fyzické síly jsou neutrální a jen podle našeho nasměrování pracují pro dobro nebo pro zlo. Každý, kdo pracuje s těmito silami vědomě, buduje si citlivější přijímací i vysílací stanici. Kosmické vědomí pak lze si představit jako světovou univerzální vysílací i přijímací stanici. Napojením se na centrální univerzální stanici lze získávat vědění o všem, co se dělo, děje a bude dít. Toto umění ovládali a ovládají osoby jasnovidné, media, proroci, indičtí jogínové i mnozí křesťanští světci.
I když se člověku podaří jen na zlomek vteřiny spojit s kosmickým vědomím, už to je obrovský zisk, neboť v onom zlomku vteřiny vtéká do duše člověka nejvyšší dobro v podobě vnuknutí. I když zpočátku člověk neškolený se domnívá, že spásná myšlenka je jeho, nevadí, jde o to, aby se jí řídil, pak se dostaví úspěch. To je výsledek magie myšlenky. Nutno ještě podotknout, že vůle zasvěcence vždy splývá s vůlí boží. Každý duchovně pokročilejší člověk hledá nejprve vůli boží. Kdo ji poznává a zná a řídí se jí, není již slepcem, nebloudí, nenaráží hlavou do zdí. Tak jako lze vůli parlamentu najít v zákonech, které vydává, tak zákony, jimiž se řídí vše stvořené, obsahují vůli Stvořitele, boží vůli. Evoluce člověka a světa je vedena určitými zákony a zákonitostmi; tak, jako se uplatňují v přírodě, uplatňují se i v říši lidí a nelze činit žádných skoků, ale postupovat dle určitých zásad, zákonitě. Kdyby každý o těchto věcech vážně přemýšlel, muselo by dojít k naprostému mravnímu převratu na celém světě. Lidstvo by zavrhlo svůj nynější sklon po hmotných a tělesných požitcích, nebo by je alespoň zdravě mírnilo a obrátilo by se k věcem vyšším, duchovním, v nichž spočívá vývoj, evoluce člověka, budoucnost. Boží vůli nelze jinak poznat, nežli spojením se s Bohem, s vibracemi Nejvyššího kosmického vědomí; čili odvrátit svou mysl od světa a soustředit ji do nitra, na své Já.
Kdo je pronásledován osudem, dopouštěl se jistě chyb a neměl správné vnuknutí, inspiraci. Řídil se zevním rozumem, který je omezený a velmi často chybuje. Jsou lidé, jimž správná inspirace byla dána do vínku již při narození: velcí umělci, vojevůdci, odvážní vynálezci a podnikatelé a jiní vynikající lidi. Každý může nějak vyniknout, často je skrytý talent ukryt hluboko v duši, a dokud se člověk nenaučí správně myslit, dotud neví ani o svém nadání. Nemáme proto zanedbávat dřímající vlohy své duše a máme se naučit správně myslit, čímž změníme podmínky svého života a najdeme zakopané hřivny. Jak lze toho dosáhnout? Spojením lidské duše s kosmickým neboli univerzálním vědomím, čili s božskou oblastí.
Tajná nauka, říkejme jí duchovní věda, byla ve svém rozkvětu známa u všech starých kulturních národů, zvláště Egypťanů a Indů. Ve starověku se jí učilo ve zvláštních školách: u Izraelitů to byly školy prorocké, v Evropě škola Pythagorejská a mnohé jiné. Ve středověku a novověku tyto staré nauky se uchovávaly a pěstovaly v některých klášterech a v tajných a mystických společnostech, jako byli například Rosikruciáni a Zednáři. Velkou chybou bylo, že po francouzské revoluci skoro všechny duchovní nauky byly zavrženy jako věci příčící se lidskému rozumu a odkázány do říše pověr. Dnes se studium duchovních věd (indické védy) ve všech kulturních zemích obnovuje a s velkým úsilím se hledají zapomenuté pravdy a prameny. Věda materialistická uznává jen malou část duchovního poznání, které vzniklo inspirací, nikoli rozumovým bádáním na úrovni hmotné, jak to činí moderní věda. Současný rozvoj zejména kvantové fyziky objevuje, že ve vesmíru existují neznámé síly, které působí mimo známé fyzikální zákony. Objevuje, že pevnost hmoty a její neprostupnost je jen relativní; bylo již prokázáno, že existují jiné životní úrovně nad naší úrovní hmotnou, čili že existují pro nás neviditelné světy.
Všechna náboženství vždy učila, že nad světem hmotným existují světy neviditelné, vrcholem je svět božský, kterému byla daná mnohá jména dle toho kterého náboženství. Staří národové měli své zkušenosti s těmito nadsmyslovými světy a silami. Jenom v moderní době je lidský rozum zdánlivým vladařem, protože nemůže pochopit to, co jej přesahuje; to prostě jen zamítá, popírá, zesměšňuje a zlehčuje. Velmi pohodlná receptura. Ale časem se dostavují následky nadvlády rozumu. Materializmus a ateizmus ovládly lidské mozky a tato jejich nadvláda za dvě stě let vyvolala odklon od náboženství a tím současný úpadek veškeré morálky, nárůst agrese, nemocnosti, zhoršení životního prostředí, výkyvy počasí atd. Kdyby její nadvláda pokračovala i nadále, mohla by způsobit i úpadek celé civilizace.
Nejvyšší síla či Nejvyšší Moudrost si vždy umí najít cesty, kterými vede lidstvo zpátky k sobě. Původ všech sil je v Prasíle, křesťansky v Bohu a lidský rozum je v těchto oblastech příliš omezený, není schopen poznat jejich podstatu, protože není schopen poznat jejich původ. Už v 19. stol. poznala věda, že vlastně všechny síly jsou jednotou, že žádná se nemůže ztratit, nýbrž jen proměnit, transformovat v sílu jinou. Moderní věda je plodem zevního rozumu, proto je omylná.
Dnešní církve jsou jen zevními organizacemi, které chtějí udržovat lid ve víře, každá ve své – ale zapomněly, jak se to má dělat. Dříve, dokud kněží byli zasvěcenci, adepty a mistry, bylo to něco zcela jiného. Jsme obklopeni neviditelným světem obrazů, ve kterých se zrcadlí celá historie lidstva a též vše, co se na Zemi i jinde dělo od počátku světa a jen stupeň jasnovidnosti nás dělí od objevení největších tajemství a záhad. Všechny věci mají kolem sebe auru (informační pole) lidskému zevnímu zraku neviditelnou. Ale lidská duše vnitřním zrakem v jistém stavu jasnozření postřehne tuto auru a obrazy, jež jsou v ní obsaženy. Každá věc, zdánlivě mrtvá, je takto spojena s univerzálním kosmickým vědomím čili s oblastí vševědoucnosti a jasnovidec ve stavu nadvědomém vidí pak i historii tohoto předmětu nebo tvora. Prasíla je přítomna všude a ve všem, ale není všude projevena ve stejném stupni dokonalosti.
Myšlenka a představa. Staré mýty, báje, pohádky, pověsti a zkazky a zejména staré duchovní nauky stávají se náhle skutečností zakotvenou v realitě. Věda duchovní stojí nade všemi ostatními vědami, neboť se zabývá studiem sil jemnějších a vyšších, které ovládají vše, tedy i síly pozemské. Důsledkem takového poznání je i odhalení původu člověka, jeho poslání na Zemi, smyslu jeho života, smyslu a cílu lidské evoluce. Odhalují se i mnohá náboženská tajemství, která až dosud mohla být jen předmětem víry. Člověk se hrubě pověděno, skládá z těla, duše a ducha. Lidský duch je podstaty nesmrtelné a všechny jeho vlastnosti jsou božské. Tyto jeho vlastnosti se dosud nemohou v člověku projevit, neboť jeho duše a tělo nejsou tak pročištěny a zdokonaleny, aby mohl přijímat jemné vibrace duchovní. Nicméně tato síla v člověku je a dává mu v prvé řadě vůli a rozum a schopnost myšlení a schopnost obraznosti. Myšlenka a obraznost jsou jemnější vibrace než všechny síly fyzické a proto jsou nad nimi a ovládají je. Každá síla vyšší a jemnější ovládá sílu nižší a hrubší. Je to zákon platný ve světě viditelném i lidskému zraku neviditelném. Jako magnet přitahuje železo, tak každá myšlenka přitahuje to, co obsahuje; každá myšlenka je spojena s duševním obrazem. Každý vynálezce, než sestavil ve hmotě svůj přístroj, musel mít obraz tohoto přístroje jasně před svým duševním zrakem. Stejně tak každý umělec, malíř, sochař, básník, stavitel, kovář, pekař.
Lidská myšlenka a představa jsou síly tvůrčí. Jako je Bůh Tvůrce ve velkém, je člověk tvůrcem v malém. Stvoření světa je produkt představivosti Boha. Jako Bůh tvoří prostřednictvím své představivosti, tak i my, kteří jsme byli stvořeni k podobě Boha, ne svou tělesností, ale duší a duchem, tvoříme svůj život prostřednictvím naší imaginace, představa má realizační tendenci. V mysli Boha vznikaly představy a jimi jsme i my sami, jsme božím produktem. Naše vědomá mysl a její kontakt s okolním světem, s hmotnou dimenzí bytí prostřednictvím smyslů, slouží jako boží orgán vnímání a sebepoznání. Lidská myšlenka z nás činí tvůrce malé, za jistých okolnosti může z nás učinit i tvůrce velké. Každý člověk, ať již o tom ví či neví, je tvůrcem svého osudu, svého štěstí, úspěchu, zdraví. Co myslíš, to si přitahuješ. Pamatuj, že každá myšlenka je magnetem. Máš-li strach, stihne tě, čeho se bojíš. Kristus řekl: Proto vám pravím, všecko, zač se modlíte a prosíte, věřte, že jste to již dostali a stane se vám to. Myšlenka musí být provázena ještě jednou silou, která je k uskutečnění myšlenky nezbytná, tou silou je víra. Nemá-li kdo víru ve štěstí, úspěch a dobro, které si přeje, přitáhne si vše jen podle síly své víry. Člověk musí věřit, že již má to, po čem touží a pak to jistě obdrží. Myšlenka spojená s přesvědčením je mnohem mocnější nežli myšlenka bezděčná.
Člověk je dvojí: vnitřní a zevní. Běžné vědomí týká se zevní stránky, schopnosti vnitřního člověka jsou ve stavu dřímajícím, pozvolna se vyvíjejícím. Moderní věda činnost vnitřního člověka pojmenovala podvědomím. Není to přesné, musíme ještě přidat pojem nadvědomí. Pátý princip člověka je manas, čili duše lidská, tato část naší vnitřní podstaty se nám projevuje vědomě, a sice našimi myšlenkami. Mozek je centrem jak vysílacím, tak přijímacím. Všechny myšlenky nejsou tudíž naše vlastní, všichni máme velmi mnoho myšlenek cizích, aniž o tom máme tušení. Můžeme přijmout i myšlenky lidí dávno zemřelých, neboť myšlenky jako síly mohou trvat v astrálu tisíce let, zvláště, byly-li opakované a mocné. Též náš 6. a 7. princip působí na nás svými mocnými myšlenkovými proudy, vnuknutím či intuicí; též podléháme našeptávání své vyšší podstaty, svědomí.
........................................................................................................................................................................................................
pokračování článku .............
