Správné myšlení II

 
Duch ovládá veškeré přírodní síly a jeho prostřednictvím vzniká ve formě Duchem zobrazené i lidské tělo. Ve svém nejvyšším poslání je tělo nástrojem dokonalým. Jenom ale v takovém těle, v němž má Duch úplnou volnost, může uplatnit své nejvyšší síly a moc. Takové tělo má pouze velký Mistr čili adept. Takové tělo měl biblický Henoch i Eliáš, kteří nezemřeli tělesnou smrtí, ale zmizeli pro oko tělesné, ne pro oko jasnovidné.
Sugestivní síla nepravé výchovy, nepravého školního vzdělání, zvyků a falešných názorů vštěpuje se člověku od dětství a doprovází ho po celý život. Tato sugestivní umělá neviditelná síť je tak neprostupná a silná, že Duch nemůže uplatnit své schopnosti a vědomosti. To je kletba lidstva. Jsme přecpáváni většinou pro život nepotřebnými vědomostmi, ale o zákonech duše a Ducha nám nikdo nic nepoví. A přece tyto zákony jsou mnohem důležitějšími než vše ostatní, jedině ony nás mohou poučit o smyslu naší existence, o vývoji před narozením i po smrti. Chci-li něco ovládat, musím to nejdříve znát. Myšlenky jsou skutečné reálné věci, síly, zavěšují se na předměty podobně jako vůně a zápachy. Člověk nežije pouze tělesně ve svém hmotném těle, svým neviditelným duševním tělem (energeticko informačním polem) žije ve světě astrálním a svým duchem ve světě božském. Ona tři bytí nedocházejí k našemu běžnému vědomí, takže o nich nemáme tušení. Jen ve spánku, když jsou zevní smysly umlčeny, přicházejí k nám dojmy z těchto vyšších světů. Naše myšlenky se lepí i na jiné osoby, nám zcela cizí. Protože lidský mozek je vysílací a přijímací stanice, nesmíme nikdy na své plány myslet na veřejných místech, neboť kdo naši myšlenku zachytí, řekne si, napadlo mě to a to. O svých plánech a úmyslech zasvěcenec nikdy nemluví – mlčení je povinností adepta. Pokud osoba, které se svěříme, o našem plánu pochybuje, je zřícení našeho plánu skoro jisté. Pochybnost je opakem víry a nevíra vždy boří, kdežto víra buduje!
Dále je třeba vědět, že pokaždé, řeknu-li to a to nemohu učinit, poskytnout, podrývám svou moc. Napříště chci jednat kladně, přisvědčovat, chci, mohu, jsem schopen. Nadále nechci mít nic společného se zápory, které ničí a strhují. Jsem součástí božské jsoucnosti a dočasné příhody a strasti každodenního života nemají nade mnou moc. Vím, že jsem zakotven ve věčnosti a proto se nechci ničím dočasným znepokojovat a vyrušovat z vnitřního klidu, který je vnitřní silou a mocí. Zvyknu si vypudit ze svého vědomí všechny myšlenky nezdaru, zklamání, negace a nahradím je opakem. Očistit mysl ode všeho, co ji oslabuje a otravuje celý organizmus a nahradit to opakem – to je tajemstvím úspěchu a štěstí. Síla kladné myšlenky postaví a posílí všechny schopnosti, buduje a tvoří, to je její moc. Záporná, chybující mysl nemůže stvořit, docílit či vykonat něco cenného.
Kladný člověk ladí svůj život na notu: Mohu. Záporně naladěný říká: Nemohu. Kolik lidí chápe pravý význam biblického rčení: Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi. Slovem dovedeme vzbudit žárlivost, závist, nenávist i smrt. Napiš si seznam vlastností, které se vyznačují pozitivní silou jako např.: víra, odvaha, sebedůvěra, nadšení, vytrvalost, soustředěnost, veselost, radostnost, pozitivita myšlení i citu, důkladnost. Jaké jsou tvoje vlastnosti? Neboj se pohlédnout v tvář i svým slabým vlastnostem. Vytáhni je z podvědomí na světlo vědomí, uznej, čím jsou pro tebe a pak je přeměň v pozitivní protipól, ten posiluj, negativní zeslabuj. Pěstuj vědomě v sobě vše pozitivní, spravedlivé, láskyplné. Jsi pánem všeho kladného a vše negativní je bezmocné, ztrácí vliv na tebe a nadále již tvou životní dráhu neničí. Tvrď, že ty vlastnosti, kterých je ti zapotřebí a kterých si i přeješ, jsou již tvými. Tímto způsobem se slovo stane tělem. Jsem určen ke štěstí, jsem pro to stvořen a jsem šťasten. Trvej na tom ustavičně a nečekej na příležitost, vytvoř si sám svou příležitost. Síla tvrzení vykoná za tebe divy. Brzy pocítíš účinek toho všeho, poznáš lépe sebe a využiješ lépe svých sil a schopností, které ti Stvořitel dal. Nechť se ti vede, jak jsi uvěřil.
Myšlenkové proudy. Na svoje myšlenky i na svoje slova máme být opatrní. Nač myslíme či o čem mluvíme, tím k sobě přitahujeme proud podobných myšlenek. Kdyby byla myšlenka lidskému tělesnému oku viditelná, viděli bychom, jak její proudy tekou k lidem a od nich. Jak osoby, které se sobě podobají povahami, sklony a pohnutkami, jsou ve stejném proudu myšlenek. Viděli bychom, jak tyto proudy spojují lidi nadějeplné, odvážné, pravdu hledající s podobnými, stejně jako  zlostné se stejnými. Každý jednotlivec je jakousi baterií či budičem takových myšlenek a tím onen proud posiluje a je jím ovlivňován. Jestliže mluvíme příliš mnoho o nemocech, nemocných lidech, zdržujeme-li se mezi nimi a myslíme na ně, přitáhneme k sobě proud nemocných představ a jejich škodlivý vliv se záhy zhmotní v našem těle. Musíme se tedy chránit víc, než si vůbec uvědomujeme.
Lidé stejných nebo podobných názorů a myšlenek vysílají myšlenkové proudy, které se v neviditelnu spojují a tvoří často veletoky myšlenkových sil. Ty pak zpětně svazují jednotlivé lidi, kteří je vysílají, v jednotnou společnost. Tak všichni učenci jsou takto spojeni, obchodníci, rolníci, sochaři, ateisté apod. Člověk už se narodí do určitého společenství. Mnoho se píše o svobodné vůli člověka, ale lidé jsou velkou většinou podrobeni silám, o nichž nemají ani představy. Jak má tedy jednat člověk, aby byl samostatný a svůj? Musí se soustředit, koncentrovat na to, co právě dělá a když jsme přestali pracovat, tedy na svou duchovní podstatu, na duchovní srdce. Co je správné myšlení? Je to soustředěná myšlenka na to, co právě činím, ať v zaměstnání či doma, kdekoliv. Sedím-li při práci v Praze a myslím na přítele, který je v Pardubicích, tu moje mysl je v Pardubicích a ne v Praze a moje tělo pracuje bez kontroly. Když se soustřeďuji na svou duchovní podstatu, na věčné božské Já, tím vytvářím kolem sebe neviditelnou a neprostupnou hradbu, jsem pod ochranou vyšší moci. Tou hradbou je neviditelný vír, který vytvoří kolem sebe každý, kdo se dovede nehybně soustřeďovat do svého nitra na božský princip v nás. Tvoří se tzv. pitha, mocný vír zvláštní duchovní síly. Indové o pithách mají dokonalou nauku.
Žije-li někdo neustále v jedné myšlence, vstoupí do myšlenkového proudu všech podobných lidí a svádí to pak jeho mysl, úsudek a rozum na jednu stranu. Rodí to fanatiky, pobožnůstkáře, extrémisty, šílence a blázny. Vždy to spojuje všechny extrémisty všech národů ve stejném řádu a proudu myšlenek. Takoví lidé končí obyčejně tím, že zuřivě nenávidí vše, co s nimi nesouhlasí a v této nenávisti vyčerpávají svoje síly a roztrhají se sami na kusy. Na druhé bezpečné straně je denní volání k Nejvyššímu duchu o myšlenkový proud moudrosti.
Když se lidé setkávají a mluví spolu o zlovůli, kterou mají k jiným lidem, přitahují k sobě desateronásobnou sílu škodících myšlenkových proudů. Čím více lidských duší se sejde k jistému účelu, tím více síly ve prospěch onoho účelu přitáhnou. Každá myšlenka podržovaná nejvíce v mysli, zhmotní se v tělo. Myšlenkový proud buditelů skandálů, věčných stěžovatelů a nespokojenců, poškodí jejich těla. Je to síla negace, která nestaví, ale boří. Hovor vytváří sílu, čím více lidí, tím větší síla. Skupina klepen, které strčí hlavy dohromady a hovoří o chybách nepřítomných, uvádí do pohybu bezděčně zákon, který má pro ně děsné výsledky. Klepaření je čarování. Nakonec z potěšení z chyb druhých platíme za tyto radosti samy draze.
Kdyby jen dva lidi pravidelně se scházeli a hovořili o zdraví, síle, duševní svěžesti, kráse přírody, pak k sobě vábí myšlenkový proud stejného obsahu, přitahují k sobě proud životodárné síly. Opravdový kazatel, herec, přednášející, vábí k sobě svým úsilím proud myšlenek, který pak vysílá na své posluchače. Zabýváme-li se příliš vlastními chybami a nedostatky, svoje chyby tím zvětšujeme. Vložte obličej do ohně a bude popálený a znetvořený. Podobně se děje, vložíme-li svou mysl do ohně zlovůle, závisti, žárlivosti, zlosti; bude též znetvořena a popálena, neboť na ni působí týž element, jenže pro lidské oko neviditelný. Takové slovo stane se tělem, ničí pleť, vytváří vrásky a nečistotu, zahrocuje nos a mění mladistvou tvář v zestárlou. Trvalé duševní obrazy zhmotňují se v souhlasné tvary tělesné, fyzické.
Jsme-li ve špatné myšlenkové náladě, automaticky tím na nás působí stejný myšlenkový proud. Pak je nutno modlit se či žádat o pomoc, abychom mohli z tohoto proudu vystoupit. Pozor na zvyky – jsou to železné košile. Kdo důvěřuje v Nejvyšší moc, byť ji nijak nejmenuje, otvírá se jen vlivům blahodárným a je proto chráněn. Vyvolejte strach před nějakou epidemií či katastrofou a lidé citlivější strach či nepříjemný vliv pocítí. Čím více o tom bude řeči, tím více škodlivých sil bude probuzeno. Naše myšlenky jsou síly astrální, a protože v astrálu je semeno všech věcí hmotných, musí se myšlenky uskutečnit ve světě hmotném, zvláště ty spravedlivě založené, neboť jsou podporovány nejvyššími silami. Když v mysli tak vysíláte, vysíláte nejmocnější sílu. Vesmír je řízen nejvyšší Silou a nejvyšší Moudrostí. Nejvyšší Vůle je nekonečná a proniká nekonečnými prostory. Nejvyšší Moudrost, Síla a Rozum jsou obsaženy ve všem, co existuje, od atomu po planetu. Nejvyšší vůle je každý atom hory, moře, stromu, zvířete, muže i ženy. Nejvyšší síla o nás pečuje právě tak, jako řídí všechna slunce a nekonečné světové soustavy v prostoru.
Proto se snažme vstoupit s pomocí Nejvyšší moci do myšlenkového proudu všech věcí zdravých, přirozených, silných, krásných. Pole vlnící se obilím či mořský příboj je mnohem lepším objektem k pozorování nežli hrůzy železničního neštěstí. Ani netušíme, jak velice jsme stísněni tělesně i duševně nepřetržitou hostinou hrůz, které nám připravují denně média. To ale nevede k životu, nýbrž k blbé náladě, nemoci a smrti. Čteme-li knihy napsané posměšnými, cynickými lidmi, kteří jsou duševně nezdraví, znetvoření, pak se s nimi uvádíme do stejného myšlenkového proudu, který je nezdravý, a jsme s ním zajedno, ve stejné vibraci. Šíp posměchu a nevůle nakonec působí nejsmrtelněji na toho, kdo jej vyslal.
Můžeme svou mysl vycvičit postupně tak, že uzavřeme pevně svoje vnitřní dveře před negativními silami a necháme je otevřeny pro pozitivní, životodárné. Citlivost vůči dojmům nebo schopnost přijímat myšlenky, je pramenem síly nebo slabosti. Lidé senzitivní, jemně zladění, mívají nejslabší těla. Jemnější ženský organizmus je citlivější každému odstínu a paprsku myšlenky, ať je dobrá či zlá. Muži zahloubaní do své práce, vyvíjejí na čas pozitivitu, která proudy strachu zapuzuje. Proto ženy trpívají v soukromí svých domácností tisíckrát více, než si muži uvědomují.
Čím lépe a více vstoupíš do myšlenkového proudu Ducha světla, tím více se budeš přetvořovat v součást onoho Ducha, tím rychleji budeš osvěžen a tělesně i duševně obnoven. Budeš se pak neustále přetvořovat v bytost novou, tvoje síla se zvětší. Zmizí obavy, budeš pln úžasu a podivu, když tvá mysl je obrácena správným směrem, jak ti přicházejí dobré a šťastné chvíle a správné věci do cesty. Když budeš žádat o nejvyšší dobro, přesvědčíš se, že nabýváš mnohem větší síly, než co jsi kdy snil. Zpočátku můžeš zažít více než jindy nejistotu, to proto, že nový element činí tě citlivějším pro přítomnost zla. Nové vyhání staré, hledá a nalézá ve tvé mysli každou chybu dříve nepozorovanou a zapuzuje ji. Tím vzniká zápas a nepříjemný pocit, jako asi když se čistí dům, také se udělá nejdříve nepořádek, aby pak bylo vyčištěno.
Dnešní lidé nemyslí sami, dovolují, aby jim byly cizí myšlenky vnucovány jinými. Lidé jsou většinou roztržití a nesoustředění, takže se daří některým jedincům ovládnout svými ideami společnost, ba i celé země a národy. Tak podléháme cizím vlivům, že často činíme i to, co nechceme. Na štěstí však celý svět je řízen z Nejvyššího střediska božího a není mu dovoleno překročit jisté hranice úpadku. Největší příhodou v životě člověka je okamžik sebe objevení, kdy se probudí v něm ukrytá božská jiskra, Bůh. V našem nitru je moc, kterou jsme nikdy nevyvolali, nečerpali z božských zásob v nitru ukrytých. Je třeba vědět, jak se dostat k síle ve svém nitru. Má-li být náš život zdárným a prospěšným, záleží na nalezení a čerpání z oněch vnitřních zdrojů, latentně ukrytých v nitru každé lidské bytosti. Je třeba ustavičně se zdokonalovat ve všem, rozšiřovat svůj vnitřní i duchovní obzor. Je třeba nalézt si správné ideály, napodobovat je a řídit se jimi a živit je neustálou správnou duševní stravou, jinak by se po čase staly mlhavými, vzdalujícími se. Rosteme v poměru, jak se naučíme znát sebe a svoje schopnosti. Čím výše pěstujeme všechny své schopnosti, tím více využíváme svých zásob, tím více objevujeme ze svého skrytého Já, tím širší stává se náš rozhled.
Stáváme se tím, na co myslíme. Všechna energie pochází z jednoho zdroje a tím je Bůh či Láska, Pravda i Život. Energie nám nepatří, neboť je majetkem samotného života. Na straně příjmu je energie, která přichází ve formě vzduchu, potravy, tekutin. Na straně výdajů jsou naše nejrůznější aktivity. Životní energii transformujeme do činů, myšlení, citů a pocitů. Mezi příjmem a výdajem je psychologie mysli. Ve výběru se řídíme představami a ideály, přijímáme rozhodnutí, energii směrujeme do příslušných aktivit. Tvořivost je základním aspektem našeho života. Energie je neutrální síla, výsledek je závislý na tom, jakým způsobem je aplikována. Boží láska či Duch jsou jedinou silou ve vesmíru, je to základní energie tvoření. Duch je život, mysl je stavitel a tělesné (hmotné) je výsledkem. Člověk se stává tím, na co myslí. Jung dospěl k závěru, že musejí existovat univerzální psychické šablony, archetypy, které žijí uvnitř univerzální mysli či kolektivního vědomí. Ony řídí jak tvary v přírodě, tak lidské prožitky a chování. Biolog Shealdrake ve svých knihách Nová věda života a Přítomnost minulosti prezentuje důkazy potvrzující, že tvary a zákony přírody jsou produkty a výsledky životní energie, formované a ovlivňované neviditelnými silovými poli, morfogenetickými poli. Ty jsou důvodem, proč konkrétní rostlina či zvíře má ten či onen tvar a vykazuje jisté charakteristiky či chování. Obě teorie konstatují, že myšlenky sami o sobě jsou věcmi, existují v astrální dimenzi a vytvářejí hmotnou realitu ve hmotné dimenzi.
Ideál a láska. Skutečnost kolem nás je vytvářena myšlenkami. Ty nám nepatří, existují uvnitř Univerzální mysli. Nejsme tedy za ně odpovědni. Naší rolí je mezi nimi vybírat, rozhodovat, jaký jim v naší mysli dáme prostor. Naše rozhodnutí určují, které myšlenky budou vytvářet naší skutečnost. Za tato svá rozhodnutí jsme odpovědni. Jedná se o záležitost hodnot. Je důležité si stanovit ideál. Ideál má za cíl stimulovat a řídit naše činy. Ideálním výběrem je Kristovo vědomí: Já a Otec jedno jsme. Je to vědomí jednoho Boha a vědomí Jednoty veškerého života. Je to život řídící se přikázáním miluj Boha a svého bližního jako sebe samého. Ježíš si byl vědom, že Bůh se inkarnuje v každém člověku, byl si sto procentně vědom své božskosti uvnitř a podle toho žil.
Když hřešíme, pak svůj cíl míjíme. Když se k vědomí jednoty obracíme zády a svoji existenci v hmotném světě považujeme za nejdůležitější, pak svůj cíl míjíme. Stejně tak, když větší význam klademe na stvořené nežli na Stvořitele a když považujeme naše nižší já (běžné vědomí, ego) za hlavního vládce našeho života. Ideál Krista je univerzálním symbolickým motivem. Je dobré a dokonce nezbytné mít ideál, správný ideál. Stanovený ideál určuje kvalitu života.Neexistence vysokého ideálu či špatný ideál je neštěstím současnosti, proto vše dopadá, jak dopadá. Naše vyšší Já je naším skutečným já. Nižší já je podobno jakési masce, kterou nosíme a jejímž smyslem je, abychom v očích druhých vypadali co nejlépe. Soustřeďujeme se na oddělenost od druhého, namísto na jednotu všeho a všech. Pocit oddělenosti vytváří strach. Naladění se na ideál a následné potlačení ega umožňuje, aby se vyšší Já mohlo projevit. Láska motivuje každou duši. Atributem lásky je trpělivost, laskavost a odpuštění. Bůh nás stvořil z lásky a boží láska je připravená nás neustále vést a řídit, chceme-li, nevytváříme-li zábrany. Láska je naším nejlepším rádcem a pomocníkem. Je schopna zastavit řetězovou reakci příčiny a následku. Odpuštění léčí a osvobozuje. Když se dopustíme chyb, poskytuje nám způsoby, jak se z nich můžeme poučit a napravit je. Vše stvořené podléhá zákonům. Láska stojí i nad zákonem, jak nás o tom poučují i klasické pohádky.
Zklidnění myšlenek. Když se zklidníme a uvolníme, lépe nám to myslí a získáme jistý nadhled, máme lepší možnost najít optimální řešení. Čím více se zklidníme, tím jasněji myslíme. Když se voda zklidní, vidíme až na dno. Soustřeďme se na jedno slovo, představme si jeho obraz a pozorujme ho. Není tak snadné vydržet u jedné představy, naše mysl nás neposlouchá, objevují se další myšlenky a obrazy. Kdesi v pozadí naší mysli je tichý svědek, jen vše pozoruje, nekomentuje, je si pouze vědom, co se děje. Nepřipadá vám to poněkud známé? Není tu s námi od nepaměti, když jsme byli ještě malé děti? Většinou mu nevěnujeme přílišnou pozornost. Tento tichý svědek já je první úrovní našeho vyššího Já. Zaměřme nyní svou pozornost na pozorovatele onoho pozorovatele, je tam též, i jeho pozorovatel tam je, kolik tichých svědků, kolik úrovní našeho Já tak můžeme objevit? Meditace je proces, během něhož se můžeme naladit na naše vyšší vnitřní vědomí. Hledáme pomoc z co možná nejhlubšího zdroje. Je to umění dívat se dovnitř, jakoby vidět duchovním srdcem. Meditujeme a čekáme na odpověď ano či ne týkající se řešení našeho problému. Během meditace všechny běžné myšlenky odložíme a soustředíme se na svůj nejvyšší ideál. Soustředěním se na ideál Kristova vědomí znamená uvědomit si přítomnost Boha v sobě. To předpokládá smrt sobectví čili ega ve mně a zrození se nového duchovního člověka. Při tom je nutné, abych aktivoval, čili otevřel svá duchovní centra, čakry. Meditace jako zklidnění mysli a rozšíření vědomí.
Během meditace nás ovlivňují i jiné úrovně reality čili vibrací, mají k nám snazší přístup jiné mysli, i zemřelých. Na rozdíl od spánku, kde jsme před těmito vlivy automaticky chráněni, není během meditace tato naše ochrana automatická. Je nutno o tuto ochranu vnitřně požádat ještě před započetím meditace; lze si představit ochranu v podobě jasného světla, které nás ochraňuje před vším zlým a nežádoucím, lze se naladit na naše vyšší Já za pomoci symbolu duchovního chrámu, čili vstoupit do duchovního srdce jako do chrámu, pak jsme rovněž pod duchovní ochranou. Takto chráněni můžeme začít meditovat. Nejdříve se tedy naladíme na svůj nejvyšší ideál, pak celé tělo a mysl rezonují s duchovní energií tohoto ideálu. Ideál slouží jako magnet i filtr a na něm závisí, co projde. Snaž se hledat to, co přináší Duch pravdy, to, co pomůže tvému duchovnímu růstu. Nakonec svému vnitřnímu učiteli poděkuj, neboť ti pomáhají vědomé síly, bytosti neviditelných světů.
Realita subjektivní a objektivní. Svou realitu vytváří si člověk vědomě i podvědomě sám, především svými myšlenkami, tvůrčím vědomím i kolektivním vědomím. Je moudré vyhledávat společnost bytostí na vyšší úrovni vědomí. Jsi-li obklopen vyšším vědomím, pak je lepší vzdát se svého individuálního vědomí. Jsi-li obklopen nižším vědomím, např. v davu, je lepší nevzdávat se svého individuálního vědomí. Můžeš žít v makrokosmu nebo v mikrokosmu. Můžeš prožívat ty nejvyšší nebo ty nejnižší aspekty Boží existence.
Nevzdávej se svých přesvědčení, jsou-li ti užitečná. Neboť představa, co je správné a co špatné, určují, kdo jsi. Ale nevyžaduj, aby se podle nich řídili druzí. A nelpi tak zarputile na svých dnešních názorech a zvycích, nesnaž se zastavit evoluční proces. Snažit se zůstat stejným odporuje zákonům života, proto se proměňuj, měň své myšlenky, teorie, vzory, své nejhlubší pravdy – jen tak můžeš růst. Buď otevřený a bdělý – život začíná za hranicí zóny jistoty a pohodlí. Neodsuzuj druhé, všichni a vše se vyvíjí. Vesmír sám je technologie, dokonalá a samočinně fungující. Proces, kterým jsi ty a já, je věčný, probíhá automaticky, nepotřebuje pomoc. Jestliže do něj nezasahuješ, je dokonalý. Jsi stvořitel i stvoření. Uvolni se a oddej se Bohu; jestliže se uvolníš, přestaneš si překážet. Život ti připraví různé události; vše je energie, nic nemá smysl samo o sobě. Jen ty rozhoduješ, co znamenají. Nic z toho, co vidíš, není reálné. Vždy vidíš jen obraz toho, co se stalo a ten interpretuješ. Pozoruj vesmír, to, co vidíš, už tam dávno není. Žiješ v iluzorním světě. Vše je energie v pohybu. Bůh je život sám. Život je proces. Proces tvoření není nikdy ukončen. Hraj hru života, oslavuj život, oslavuj Boha, raduj se v každém okamžiku, ať již prožíváš cokoli. Nejenže interpretuješ energetické podněty, ale též je produkuješ. Jsi stvořitel i stvoření. Otázka je, zda konáš vědomě či nevědomě.
Vesmír je jakoby ohromný kopírovací stroj, který reprodukuje tvoje myšlenky ve fyzické podobě, proto se projeví ve tvém životě: cokoli jsi, to vytváříš. Buď šťastný a dělej vše s radostí a láskou. Buď láskyplný; jsi-li milující, děláš určité věci, protože miluješ, nikoli proto, aby ses milujícím stal. Nesnaž se, ale rovnou buď! Chceš být šťasten? Buď šťastný. Vše záleží na tom, kdo jsi. Člověk, který je šťastný, má vše, co potřebuje k tomu, aby byl šťastný. Rozhodneš-li se předem vědomě a pevně, čím chceš být, pak se tím skutečně staneš. Spokojenost je stav mysli a jako každý duševní stav, i spokojenost se projeví v hrubohmotné formě. Chovej se tak, jako bys už takovým byl a začneš k sobě přitahovat podobné. Dělej to upřímně. Chceš-li být milován, miluj druhé. Chceš-li být šťasten, obšťastni druhé. Chceš-li být bohatý, obohacuj druhé. Samotný fakt, že někomu něco dáš, tě přesvědčí, že máš sám tolik, že můžeš rozdávat. Když upřímně druhým opravdu přeješ, pak se ti vrátí vše, co rozdáš. Jestliže někomu dáváš jen proto, abys tím sám něco získal, tvoje mysl si to uvědomí: právě jsi jí dal signál, že to ještě nemáš a proto to budeš i nadále postrádat. Svou realitu si sám vytváříš. Vždy se můžeš rozhodnout, čím chceš být, co chceš dělat. Jakou realitu chceš, pak se na ni soustřeď; svou pozorností na ni si ji dřív či později přitáhneš.

....................................................................................................................................................................
pokračování článku .............