Správné myšlení VII
Člověk pravdu nevytváří, naopak, pravda přichází k nám již vytvořená, působí na nás a vytváří v nás výsledky. Čím více náš duch k sobě přitahuje pravdivé myšlenky, aby je do sebe vstřebal, tím se stává citlivějším a bystřejším ke všem nepravdám. A tím více je odpuzuje, podobně jako zdravý žaludek odmítne nevhodnou a špatnou potravu. Pravda nepochází z nás a není naše. Blázen ten, kdo ji zahaluje, blázen, kdo ji odkrývá, aby se proslavil. Pozoruj lidi, kteří ji prodávají, jako byl prodán i Spasitel. Avšak ti, kteří ji chtějí zaplatit, jsou podvedení a hlupáci. Pravda není prostitutka, neprodává se, nýbrž dává se těm, kdož ji milují a upřímně hledají. Lhaní ubližuje nejvíc nám samým. Veškeré myšlenky jsou věci vysílané z duše do těla, kde pak krystalizují nebo se zhmotňují ve viditelnou tělesnou hmotu. Naše tělo je myšlenka vyjadřující viditelně mysl, která je vytvořila. Jestliže mysl ve své nevědomosti se pokouší vložit do těla nepravdivou myšlenku, nemůže pak tělo trvat; nepravdivost vyjadřuje rozkladem. Jsou-li však tělu posílány duchem myšlenky pravdivé, dokáží svou pravdivost tím, že učiní tělo věčně žijícím, neboť pro ducha je život věčný. Lež nebo nepravda usmrcuje se sama.
Čím více lžeme, tím méně jsme schopni vidět pravdu, když je nám předložena. Zvyk lhát vzrostl u některých lidí do takového stavu, že ani nemohou rozeznat, kdy mluví pravdu a kdy lžou, protože jejich tělo je složeno z prolhaných myšlenek. Zvyk lhát sobě a jiným je pravou příčinou, proč tak mnozí lidé nemohou nebo nechtějí přijmout pravdy, týkající se duchovní a duševní úrovně, Boha a odpovědnosti před věčností. Jiní lidé, kteří jsou prosyceni pravdami, přijímají tyto nauky, jakmile jen o nich slyší bez zevních důkazů, neboť jejich nitro je jim samo důkazem dostatečným. Ale lhaní nejsou jen lživá slova a lživé myšlenky. Je to i úsměv, který předstírá, že se bavíme, ačkoli tomu tak není, že někoho rádi vidíme, či předstíráme zájem o jeho blaho, ačkoli tomu tak není. Takové předstírání je lží, poloviční přisvědčení je lží, mluvení z tribuny, které se neshoduje s vnitřním přesvědčením, je lží. Při bezděčném lhaní vnášíme do těla zlo mnohem rychleji, nežli při lhaní vědomém. Je to jako bychom vložili do tělesné soustavy bezděčně jed. Když je někdo slepý k okolnosti, že setrvává ve škodlivých zvycích, tu je pro něj málo naděje. Zvyk lhát může způsobit utkvělou duchovní slepotu, takže nevidíme pravdu. Když si nejsme vědomi svého zvyku lhaní, stavíme si tím rychleji tělo ze lži, takže nakonec naše hmotná část může jenom vidět nepravdy a věřit jim. Ale to způsobuje nemoc a nakonec i tělesnou smrt.
Zvyk lhát vábí nás také ke všem lhářům. Z toho důvodu člověk prolhaný uvěří jinému prolhanému rychleji, nežli tomu, kdo mluví pravdu. Podvodník je často oklamán jiným podvodníkem, protože jsou složeni tělesně i duševně ze lží, mají podobnou kvalitu vibrací, přitahují se navzájem. Příroda ve všem a provždy přitahuje stejné ke stejnému. Proto člověk zbudovaný ze lží a člověk pravdivější jsou si navzájem nepříjemní, jsou vzájemně odpuzováni, neboť pravda a lež se nesnášejí, jedna síla je nepřátelská druhé a vytváří pro každého z nich nepříjemný pocit, pokud jsou pospolu. Jestliže nepravdám věříme, jednáme a žijeme podle nich, ony se nám pak zhmotňují v našem těle. Jednou z takových nepravdivých domněnek je víra, že rozklad hmotného těla je nevyhnutelný a že ho nelze nijak odvrátit. Tato lež je považována za pravdu celým lidským pokolením. Lidstvo v ní věří tak pevně, že jen zřídka kdy o ní pochybuje a o tom přemýšlí.
Cesta vedoucí ze všech smrtelných starostí a nepravd je prostá ač podivuhodná. Žádej o pravdivé myšlenky, žádej o sílu jim věřit, když přijdou. Žádej vytrvale a neodbytně. V nekonečném duchu nemůže být nic jiného, než pravda. Nekonečný duch si přeje, aby kvalita našeho myšlení se co nejvíce přiblížila kvalitě jeho, což znamená přibližovat se k Bohu; to znamená být mu stále více podoben. Je právem člověka být celým člověkem a znát pravou cestu. Nekonečný duch chce, abyste svá práva znali a uplatňovali. Tyto dobré věci jsou od počátku i tvoje. Staří zasvěcenci se domnívali, že pravdu nelze říci všem a zvláště ne stejným způsobem a skrývali svoje vědění v závoji alegorií. Tak byly vytvořeny mytologie.
Dobré a špatné účinky myšlenek. Krása obličeje a krása postavy je právem každého člověka. Každý obličej jako každá květina má těšit zrak vlastní i cizí a jednou tomu tak bude. Krása je dar, který je přírodním výrazům nejvelkodušněji udělován od tvaru listu přes ptačí peříčko po sněhovou vločku.
Muži i ženy se dopouštějí velké chyby, když vstupují do smíšené společnosti a stávají se jejími důvěrnými členy jenom pro zábavu – nic jiného tak nespoutává vyšší způsob myšlení. Taková společnost poskvrňuje a nakazí nižšími a špatnými myšlenkami, odřízne od vyšších duchovních pramenů, ochromí energii a odvahu a konečně naplní tělo slabostí a nemocí, což se obvykle přičte vlivům jiným. Podobné výsledky následují ze spojení, které lidé nazývají manželstvím a jež jsou založena jenom na hmotných ohledech nebo zálibách, které se ukáží za krátkou dobu jako klamy. Silnější duše je zotročena a je ovládána duší nižší, protože je zaslepena. Jejich myšlenky přicházející k nám ze vzdálenosti, budou nám na škodu, spojí se s našimi myšlenkami a zakalí je. Spojíme-li se takto s nižším myšlenkovým proudem a nižší silou, přetrhneme pojítko, které vás poutá s Nejvyšší mocí, která je Mocí Pravdy. Žádná oblast nevyžaduje tolik opatrnosti, jako tato.
Jestliže naši přátelé žijí ve stejném myšlenkovém proudu jako my, jsou-li jejich cíle, úmysly a tužby stejné, jestli věří tomu co my a jestliže se snaží podle toho žít, je-li naše společnost žádoucí a příjemná, jestli jim přinášíme jistou sílu a povznesenou mysl, vznikne z toho výsledek, že když odejdeme a když od nich budeme i vzdáleni, jejich myšlenky budou k nám přitékat a mísit se s našimi, pak nám budou ku prospěchu, budeme se vzájemně posilovat na duši i na těle.
Jestliže podlehneme v zástupu nižších lidí zcela krotce nějaké indispozici, hněvu, urážce, poněvadž se bojíme před nimi mluvit, tu jsme ovládáni nižšími myšlenkami davu. Jestliže se bojíme při vhodných příležitostech jiné osobě zcela otevřeně říci své názory, tu nás ona osoba ovládá a řídí naši mysl, i když je duševně níž. Jsme-li často ve společnosti takové osoby, bude nás její mysl ovládat a působit na nás i na vzdálenost. Takoví jakoby přátelé jsou našimi přáteli jen potud, pokud činíme to, co chtějí. Můžeme pak pociťovat stísněnost, zdrcenost, slabost, zbabělost, malomyslnost. Napravit tento stav můžeme, když se budeme o samotě duševně uplatňovat. Mluvme s nimi ve své mysli často a vizme, jak nad nimi vítězíme. Odtrhněme se od nižší společnosti. Přijměme dočasnou osamělost, vystavme si v ní svůj vlastní svět. Když se soustředíme v sebe, učiníme se silnějšími jako magnetická síla, abychom k sobě mohli přitáhnout žádoucí. Nemusí to být vždy společnost ve hmotném světě, naši neviditelní duchovní přátelé jsou ochotni přiblížit se k nám, jestliže jim to umožníme a splníme-li nutné podmínky. Moc nám může přijít na pomoc tichou modlitbou nebo tužbou. Jakmile se naučíme vracet při každé náhlé potřebě k této Moci, jakmile se naučíme spoléhat se jedině na ni a ne na žádnou moc pozemskou, budeme se k ní postupně blížit a uvedeme se s ní v užší a rychlejší styky. Volejme ji při životních zkouškách, v nemoci i třeba když nemůžeme spát, ve stísněné náladě. Učiňme se trpnými a odevzdejme se Nejvyšší Moci. Sami nemůžeme nic, s touto Mocí můžeme vše, jestliže vstoupíme do jejího proudu. Nebude pro nás existovat osamělost a opuštěnost, budeme mít sami v sobě i mimo sebe všude společnost a všude mír.
Schopnosti a talenty. Každý muž a každá žena mají v sobě elementy a síly naprosté soběstačnosti, ačkoli jsou v zárodku. Každý člověk má ve své mysli kotvit v sobě. Není možno, abychom potlačili v sobě nějakou schopnost, nějakou sílu nebo talent bez nebezpečí, že to bude mít špatné následky. Jako bychom kladivem zatloukali nazpět jabloňové poupě a chtěli, aby se proměnilo v květ hruškový. Síla a talent rostou jen v klidu. Roztok soli, která jemně krystalizuje, musí být udržován v naprostém klidu, pokud se vytvářejí nové formy. Nejlepší ovoce ducha, ať je to umění, vynález, věda nebo cit, musí se vytvářet za podobných podmínek. Moudrost pracuje k dosažení dokonalého zdraví a vyrovnané mysli. Bůh neboli nekonečný duch dobra působí v nás a skrze nás. Bohoslovci učí, že bez Boha nejsme nic. A věru že nejsme. Nekonečný duch dobra a síly je všude. A lidé mají nádhernou a dosud nedoceněnou sílu přivolávat k sobě vždy více tohoto ducha a zvětšovat je v sobě věčně. Naše schopnost záleží i na oproštění se od všech neharmonických a zlých myšlenek i na vaší dobré vůli a nezištnosti.
V dobách antických převládalo uměné plastické, jehož výtvory jsou nám dnes nedostižné. V dobách pozdějších vyvinulo se umění malířské a staří mistři středověku jsou dnešním právě tak nedostižní. Doba nedávná vynikla uměním dalším, totiž hudbou, ve které se rozvinul sluch. Tři tělesné smysly se ve vývoji již uplatnily, hmat, zrak a sluch. Zdá se, že v době současné rozvíjí se další smysl a to chuť. V důsledku cestování poznává člověk chutě a jídla jiných národů, mísí se domácí, cizí i exotické kuchyně, narůstá obliba kulinářství, kuchařských knih, TV pořadů i výměna a realizace různých kuchařských receptů. Vaření se stává pro mnohého zajímavým koníčkem, pro jiného může se stát nadměrnou závislostí a zlozvykem v přejídání.
Živé a zdravé myšlenky dají člověku klid a ujasní ducha, posílí tělo a spojí s jiným takovým myšlenkovým proudem. Je proto dobré dívat se na vodopády, peřeje, letící oblaka, příliv a odliv, na stromy a květiny a hrající si děti – to vše přináší zdravý proud života a zdravé myšlenky. Můžeme vsát do sebe myšlenku vln, příboje, větru, jejich sílu, mladistvost a radostnost dětí. Neboť čemukoli otevřeme svou mysl, to musíme přitahovat. V říši ducha není žádných hranic. Takový proud myšlenek probudí v nás dřímající duchovní smysly a čim více je užíváme, tím větší síly nabývají.
Když však člověk vidí v přírodě jen to, co může proměnit na peníze a když cítí tak málo z jejího duchovního významu, odpoutává se od pramene a zásobárny skutečného života. Zdravá a mohutná základní myšlenka neboli duch nebo podstatná esence a síla přírody a všech přírodních věcí nejen že člověku prospívají, nýbrž pomáhají rozvinout skryté talenty a činí bytost stále šťastnější a dokonalejší.
Síla poctivosti. Trpělivost ve vyšším smyslu znamená čekání se srdcem svěžím a povzneseným a naděje plným, svůj úmysl udržuj v pevnosti, ale nezabývej se jím s obavami, napětím ani nedočkavostí. Každá fyzická činnost na podporu záměru je druhořadá a nepatrná v porovnání s duchovní silou, která je podporovaná Nejvyšší silou. Měj tuto sílu za vším, co podnikáš! Řekni si při každé své práci: Přeji si, abych byl správně veden Nekonečnou silou a Moudrostí, která skrze mne pracuje. Žádám, abych více a jasněji viděl, že tato Moc je skutečností, abych jí mohl více a více důvěřovat s myslí naprosto klidnou. Klid a spokojená mysl jsou důkazy, že jsi v náladě dokonalé důvěry.
Vyšší poctivost se skládá nejdříve ze schopnosti toužit vážně po poznání, jak máme správně žít. Málokdo z lidí dojde až k tomuto přání; lidé jsou dosud spíše větrnou korouhvičkou, nedovedou zůstat věrni svému vyššímu Já. Kdykoli v sobě dusíme nějaké přesvědčení, jsme nepoctiví. Naše vyšší Já vidí pravdu a chce podle ní žít. Naše nižší já, zvířecí povaha, nechce to vidět, ví, že by byla zničena jeho nižší moc; z jeho strany je to vlastně zápas o bytí. Se zápasem vždy přichází neklid či bolest.
Jestliže slovem, činem, citem vysíláme myšlenku podvodnou, tu k sobě přitahujeme myšlenkové proudy podvodu a ty se pak musí v těle zhmotnit. Dlouhý styk se lží a podvodem učiní i to, že takoví lidé se sami budou považovat za poctivce; jejich duše se vycvičila vyhýbat se svědomí.
Abychom ze sebe vyhnali staré myšlenky, musíme se z nich vymluvit, vyslovit je nahlas, ne ke každému, ale k osobě, ke které máme důvěru. Praví manželé jsou si navzájem nejlepšími zpovědníky. Máme-li nějaký sklon ke krádeži, lhaní či k jinému hříchu, tu máme jejich prvek v těle, v kostech a v krvi. Když myšlenky vyženeme z mysli, musí zároveň opustit tělo a pak maso a krev budou složeny jemněji a lépe. Všichni lidé mají dnes více či méně nesprávné představy, nesprávnou víru a předsudky, které si ani neuvědomují. Objevení jich nesprávnosti děje se postupně, den za dnem, rok za rokem. Poznání sebe sama musí přijít z nitra, pak vidíme jasně. Když opustíme pošetilost pýchy, můžeme se sami sobě vyzpovídat; tím učiníme velký pokrok na cestě ke štěstí. Každá vyslovená myšlenka se vlastně zhmotňuje již zvukem slov, kterých jsme použili.
Zpověď má mnohem širší rozsah, nežli vyřknutí svých chyb druhému člověku. Celá příroda se zpovídá zevními známkami ze svých pocitů radosti a bolesti. Je lépe, aby křik bolesti zazněl, než aby byl potlačen. Taktéž výkřik radosti a veselý smích jsou projevy nutné a podstatné pro zdraví a štěstí. Domácnost, ve které takovéto projevy jsou potlačovány, není šťastná ani zdravá. Je nám třeba alespoň jedné osoby, se kterou můžeme přirozeně mluvit a jednat dle svých nálad. Nemáme svůj duševní luk stále napínat, je třeba, aby byl častěji uvolněn. Je třeba mít volnost říkat i věci všední a třeba i pošetilé a sice bez obavy, že budeme kritizováni nebo vysmáti. Je třeba, aby náš hravý duch mohl jednat podle své záliby; když by byl neustále potlačován, ztratil by schopnost vyjadřovat se.
Myšlenka nevyslovená náleží duchu, vyslovená znamená zhmotnělou část našeho ducha nebo její ztělesnění ve fyzickém organizmu. Nic tak neškodí tělu a nic tak nezdržuje růst našich sil, jako když sebou nosíme nespokojenost a když ji nikomu nezjevíme. Tisíce lidí nosí taková duševní břemena. Každá myšlenka chce mít svůj hmotný výraz, chce, aby byla vyslovena tam, kde můžeme hovořit svobodně. Když svoje myšlenky udržujeme v sobě, stáváme se uzavřenými. To je nepřirozeným stavem, jako by nějaká síla bránila stromu nést poupata, květy a ovoce. Poupata i ovoce mají též původ duchovní, jsou zhmotněním duše, která žije v onom stromě. Duch onoho stromu si přeje, aby celá jeho duchovní část byla vyjádřena nějakou fyzickou formou. Podobně tomu chce i naše duchovní já.
Když nemáte nikoho, komu byste se mohli svěřit, pak je lepší vyjít si na nějaké opuštěné místo a vše to vyjádřit slovy. Říci, co nám přijde na mysl a na jazyk. Jste třeba zarmouceni, cítíte osamělost, svíjíte se v poutech nějakého hříchu nebo zvyku. Jindy trpíte žárlivostí, závidíte, nebo trpíte nesoustavností apod. Vyřkněte to vše slovy. Tím převedete své myšlenky do tělesné formy a v takovém stavu od vás doslovně odejdou. Budou přitaženy a vstřebány s tělesnými tvary nebo materializovanými myšlenkami stejného řádu.
V minulém životě je tisícero věcí a událostí, na něž je lépe zapomenout, než si je pamatovat. Když zapomeneme, dovolíme vstoupit novým myšlenkám, které jsou novým životem. Nepříjemné zážitky a výjevy je dobré zapomenout. Máme pěstovat sílu, kterou vyháníme ze své mysli vše, co nám činí nepříjemný pocit a co není vhodné si pamatovat. Veškeré zkušenosti mají jistou cenu, ale když jsme již z nich získali nějaké vědění a moudrost, máme pak z jejich opakování málo zisku. Ležet v noci beze spánku a hloubat a převracet události nebo vynalézat všemožné přicházející nesnáze, je silou špatně použitou, která vlastně novým nesnázím připravuje cestu. Nikdo by nedovedl udržet své hmotné tělo a těšit se ze života, když by se stále zabýval myšlenkami na minulost a nechtěl otevřít mysl budoucnosti. Tělesný organizmus přijal by výraz ducha mrtvého a nečinného. Takový stav přinesl by jen slabost a utrpení. Život je neustálý postup vpřed a tu je dozajista lépe, když se dopředu také díváme. Mohutná věčná síla nás žene vpřed, kdo se zastavuje a ohlíží, bezděčně této síle odporuje; to může přinést bolest, smutek, nemoc.
Zákon úspěchu. Při působení přírodních zákonů není nikdy náhody ani nenadálého štěstí. Je to výsledek sil, které působily delší či kratší dobu, je to výsledek působení určitého zákona. Jakmile tento zákon poznáš, můžeš ze sebe učinit, co je ti libo. Tvoje myšlenka působí, když se oddělila od těla; přechází na jiné, blízko i daleko, působí na ně, hýbe jimi, ať tělo spí či bdí. To je tvá skutečná síla. Jakmile se dozvíš, jak s touto silou vědomě nakládat a působit k dobru, dosáhneš úspěchu. Tato síla je základnou všech zázraků a magické síly všech dob.
Převládající nálada tvé mysli má větší podíl na tvém úspěchu či neúspěchu než cokoli jiného. Mysl je magnetem, lze ji i nabíjet k vyšší činnosti cvičením. Lidé, s nimiž se v budoucnu máš setkat, jsou ti, s nimiž jsi nejprve smísil své myšlenky. Myšlenky rozhodné a spojené vytvářejí velkou sílu. Pokud je nálada tvé mysli důvěřivá, rozhodná a veselá a máš-li při tom před očima nějaký zvláštní cíl, založený na právu a spravedlnosti, potud uvádíš v pohyb tímto způsobem nejmocnější tichou sílu své myšlenky a přitahuješ k sobě osoby, kterých je ti třeba, aby s tebou spolupracovaly.
Čím více lžeme, tím méně jsme schopni vidět pravdu, když je nám předložena. Zvyk lhát vzrostl u některých lidí do takového stavu, že ani nemohou rozeznat, kdy mluví pravdu a kdy lžou, protože jejich tělo je složeno z prolhaných myšlenek. Zvyk lhát sobě a jiným je pravou příčinou, proč tak mnozí lidé nemohou nebo nechtějí přijmout pravdy, týkající se duchovní a duševní úrovně, Boha a odpovědnosti před věčností. Jiní lidé, kteří jsou prosyceni pravdami, přijímají tyto nauky, jakmile jen o nich slyší bez zevních důkazů, neboť jejich nitro je jim samo důkazem dostatečným. Ale lhaní nejsou jen lživá slova a lživé myšlenky. Je to i úsměv, který předstírá, že se bavíme, ačkoli tomu tak není, že někoho rádi vidíme, či předstíráme zájem o jeho blaho, ačkoli tomu tak není. Takové předstírání je lží, poloviční přisvědčení je lží, mluvení z tribuny, které se neshoduje s vnitřním přesvědčením, je lží. Při bezděčném lhaní vnášíme do těla zlo mnohem rychleji, nežli při lhaní vědomém. Je to jako bychom vložili do tělesné soustavy bezděčně jed. Když je někdo slepý k okolnosti, že setrvává ve škodlivých zvycích, tu je pro něj málo naděje. Zvyk lhát může způsobit utkvělou duchovní slepotu, takže nevidíme pravdu. Když si nejsme vědomi svého zvyku lhaní, stavíme si tím rychleji tělo ze lži, takže nakonec naše hmotná část může jenom vidět nepravdy a věřit jim. Ale to způsobuje nemoc a nakonec i tělesnou smrt.
Zvyk lhát vábí nás také ke všem lhářům. Z toho důvodu člověk prolhaný uvěří jinému prolhanému rychleji, nežli tomu, kdo mluví pravdu. Podvodník je často oklamán jiným podvodníkem, protože jsou složeni tělesně i duševně ze lží, mají podobnou kvalitu vibrací, přitahují se navzájem. Příroda ve všem a provždy přitahuje stejné ke stejnému. Proto člověk zbudovaný ze lží a člověk pravdivější jsou si navzájem nepříjemní, jsou vzájemně odpuzováni, neboť pravda a lež se nesnášejí, jedna síla je nepřátelská druhé a vytváří pro každého z nich nepříjemný pocit, pokud jsou pospolu. Jestliže nepravdám věříme, jednáme a žijeme podle nich, ony se nám pak zhmotňují v našem těle. Jednou z takových nepravdivých domněnek je víra, že rozklad hmotného těla je nevyhnutelný a že ho nelze nijak odvrátit. Tato lež je považována za pravdu celým lidským pokolením. Lidstvo v ní věří tak pevně, že jen zřídka kdy o ní pochybuje a o tom přemýšlí.
Cesta vedoucí ze všech smrtelných starostí a nepravd je prostá ač podivuhodná. Žádej o pravdivé myšlenky, žádej o sílu jim věřit, když přijdou. Žádej vytrvale a neodbytně. V nekonečném duchu nemůže být nic jiného, než pravda. Nekonečný duch si přeje, aby kvalita našeho myšlení se co nejvíce přiblížila kvalitě jeho, což znamená přibližovat se k Bohu; to znamená být mu stále více podoben. Je právem člověka být celým člověkem a znát pravou cestu. Nekonečný duch chce, abyste svá práva znali a uplatňovali. Tyto dobré věci jsou od počátku i tvoje. Staří zasvěcenci se domnívali, že pravdu nelze říci všem a zvláště ne stejným způsobem a skrývali svoje vědění v závoji alegorií. Tak byly vytvořeny mytologie.
Dobré a špatné účinky myšlenek. Krása obličeje a krása postavy je právem každého člověka. Každý obličej jako každá květina má těšit zrak vlastní i cizí a jednou tomu tak bude. Krása je dar, který je přírodním výrazům nejvelkodušněji udělován od tvaru listu přes ptačí peříčko po sněhovou vločku.
Muži i ženy se dopouštějí velké chyby, když vstupují do smíšené společnosti a stávají se jejími důvěrnými členy jenom pro zábavu – nic jiného tak nespoutává vyšší způsob myšlení. Taková společnost poskvrňuje a nakazí nižšími a špatnými myšlenkami, odřízne od vyšších duchovních pramenů, ochromí energii a odvahu a konečně naplní tělo slabostí a nemocí, což se obvykle přičte vlivům jiným. Podobné výsledky následují ze spojení, které lidé nazývají manželstvím a jež jsou založena jenom na hmotných ohledech nebo zálibách, které se ukáží za krátkou dobu jako klamy. Silnější duše je zotročena a je ovládána duší nižší, protože je zaslepena. Jejich myšlenky přicházející k nám ze vzdálenosti, budou nám na škodu, spojí se s našimi myšlenkami a zakalí je. Spojíme-li se takto s nižším myšlenkovým proudem a nižší silou, přetrhneme pojítko, které vás poutá s Nejvyšší mocí, která je Mocí Pravdy. Žádná oblast nevyžaduje tolik opatrnosti, jako tato.
Jestliže naši přátelé žijí ve stejném myšlenkovém proudu jako my, jsou-li jejich cíle, úmysly a tužby stejné, jestli věří tomu co my a jestliže se snaží podle toho žít, je-li naše společnost žádoucí a příjemná, jestli jim přinášíme jistou sílu a povznesenou mysl, vznikne z toho výsledek, že když odejdeme a když od nich budeme i vzdáleni, jejich myšlenky budou k nám přitékat a mísit se s našimi, pak nám budou ku prospěchu, budeme se vzájemně posilovat na duši i na těle.
Jestliže podlehneme v zástupu nižších lidí zcela krotce nějaké indispozici, hněvu, urážce, poněvadž se bojíme před nimi mluvit, tu jsme ovládáni nižšími myšlenkami davu. Jestliže se bojíme při vhodných příležitostech jiné osobě zcela otevřeně říci své názory, tu nás ona osoba ovládá a řídí naši mysl, i když je duševně níž. Jsme-li často ve společnosti takové osoby, bude nás její mysl ovládat a působit na nás i na vzdálenost. Takoví jakoby přátelé jsou našimi přáteli jen potud, pokud činíme to, co chtějí. Můžeme pak pociťovat stísněnost, zdrcenost, slabost, zbabělost, malomyslnost. Napravit tento stav můžeme, když se budeme o samotě duševně uplatňovat. Mluvme s nimi ve své mysli často a vizme, jak nad nimi vítězíme. Odtrhněme se od nižší společnosti. Přijměme dočasnou osamělost, vystavme si v ní svůj vlastní svět. Když se soustředíme v sebe, učiníme se silnějšími jako magnetická síla, abychom k sobě mohli přitáhnout žádoucí. Nemusí to být vždy společnost ve hmotném světě, naši neviditelní duchovní přátelé jsou ochotni přiblížit se k nám, jestliže jim to umožníme a splníme-li nutné podmínky. Moc nám může přijít na pomoc tichou modlitbou nebo tužbou. Jakmile se naučíme vracet při každé náhlé potřebě k této Moci, jakmile se naučíme spoléhat se jedině na ni a ne na žádnou moc pozemskou, budeme se k ní postupně blížit a uvedeme se s ní v užší a rychlejší styky. Volejme ji při životních zkouškách, v nemoci i třeba když nemůžeme spát, ve stísněné náladě. Učiňme se trpnými a odevzdejme se Nejvyšší Moci. Sami nemůžeme nic, s touto Mocí můžeme vše, jestliže vstoupíme do jejího proudu. Nebude pro nás existovat osamělost a opuštěnost, budeme mít sami v sobě i mimo sebe všude společnost a všude mír.
Schopnosti a talenty. Každý muž a každá žena mají v sobě elementy a síly naprosté soběstačnosti, ačkoli jsou v zárodku. Každý člověk má ve své mysli kotvit v sobě. Není možno, abychom potlačili v sobě nějakou schopnost, nějakou sílu nebo talent bez nebezpečí, že to bude mít špatné následky. Jako bychom kladivem zatloukali nazpět jabloňové poupě a chtěli, aby se proměnilo v květ hruškový. Síla a talent rostou jen v klidu. Roztok soli, která jemně krystalizuje, musí být udržován v naprostém klidu, pokud se vytvářejí nové formy. Nejlepší ovoce ducha, ať je to umění, vynález, věda nebo cit, musí se vytvářet za podobných podmínek. Moudrost pracuje k dosažení dokonalého zdraví a vyrovnané mysli. Bůh neboli nekonečný duch dobra působí v nás a skrze nás. Bohoslovci učí, že bez Boha nejsme nic. A věru že nejsme. Nekonečný duch dobra a síly je všude. A lidé mají nádhernou a dosud nedoceněnou sílu přivolávat k sobě vždy více tohoto ducha a zvětšovat je v sobě věčně. Naše schopnost záleží i na oproštění se od všech neharmonických a zlých myšlenek i na vaší dobré vůli a nezištnosti.
V dobách antických převládalo uměné plastické, jehož výtvory jsou nám dnes nedostižné. V dobách pozdějších vyvinulo se umění malířské a staří mistři středověku jsou dnešním právě tak nedostižní. Doba nedávná vynikla uměním dalším, totiž hudbou, ve které se rozvinul sluch. Tři tělesné smysly se ve vývoji již uplatnily, hmat, zrak a sluch. Zdá se, že v době současné rozvíjí se další smysl a to chuť. V důsledku cestování poznává člověk chutě a jídla jiných národů, mísí se domácí, cizí i exotické kuchyně, narůstá obliba kulinářství, kuchařských knih, TV pořadů i výměna a realizace různých kuchařských receptů. Vaření se stává pro mnohého zajímavým koníčkem, pro jiného může se stát nadměrnou závislostí a zlozvykem v přejídání.
Živé a zdravé myšlenky dají člověku klid a ujasní ducha, posílí tělo a spojí s jiným takovým myšlenkovým proudem. Je proto dobré dívat se na vodopády, peřeje, letící oblaka, příliv a odliv, na stromy a květiny a hrající si děti – to vše přináší zdravý proud života a zdravé myšlenky. Můžeme vsát do sebe myšlenku vln, příboje, větru, jejich sílu, mladistvost a radostnost dětí. Neboť čemukoli otevřeme svou mysl, to musíme přitahovat. V říši ducha není žádných hranic. Takový proud myšlenek probudí v nás dřímající duchovní smysly a čim více je užíváme, tím větší síly nabývají.
Když však člověk vidí v přírodě jen to, co může proměnit na peníze a když cítí tak málo z jejího duchovního významu, odpoutává se od pramene a zásobárny skutečného života. Zdravá a mohutná základní myšlenka neboli duch nebo podstatná esence a síla přírody a všech přírodních věcí nejen že člověku prospívají, nýbrž pomáhají rozvinout skryté talenty a činí bytost stále šťastnější a dokonalejší.
Síla poctivosti. Trpělivost ve vyšším smyslu znamená čekání se srdcem svěžím a povzneseným a naděje plným, svůj úmysl udržuj v pevnosti, ale nezabývej se jím s obavami, napětím ani nedočkavostí. Každá fyzická činnost na podporu záměru je druhořadá a nepatrná v porovnání s duchovní silou, která je podporovaná Nejvyšší silou. Měj tuto sílu za vším, co podnikáš! Řekni si při každé své práci: Přeji si, abych byl správně veden Nekonečnou silou a Moudrostí, která skrze mne pracuje. Žádám, abych více a jasněji viděl, že tato Moc je skutečností, abych jí mohl více a více důvěřovat s myslí naprosto klidnou. Klid a spokojená mysl jsou důkazy, že jsi v náladě dokonalé důvěry.
Vyšší poctivost se skládá nejdříve ze schopnosti toužit vážně po poznání, jak máme správně žít. Málokdo z lidí dojde až k tomuto přání; lidé jsou dosud spíše větrnou korouhvičkou, nedovedou zůstat věrni svému vyššímu Já. Kdykoli v sobě dusíme nějaké přesvědčení, jsme nepoctiví. Naše vyšší Já vidí pravdu a chce podle ní žít. Naše nižší já, zvířecí povaha, nechce to vidět, ví, že by byla zničena jeho nižší moc; z jeho strany je to vlastně zápas o bytí. Se zápasem vždy přichází neklid či bolest.
Jestliže slovem, činem, citem vysíláme myšlenku podvodnou, tu k sobě přitahujeme myšlenkové proudy podvodu a ty se pak musí v těle zhmotnit. Dlouhý styk se lží a podvodem učiní i to, že takoví lidé se sami budou považovat za poctivce; jejich duše se vycvičila vyhýbat se svědomí.
Abychom ze sebe vyhnali staré myšlenky, musíme se z nich vymluvit, vyslovit je nahlas, ne ke každému, ale k osobě, ke které máme důvěru. Praví manželé jsou si navzájem nejlepšími zpovědníky. Máme-li nějaký sklon ke krádeži, lhaní či k jinému hříchu, tu máme jejich prvek v těle, v kostech a v krvi. Když myšlenky vyženeme z mysli, musí zároveň opustit tělo a pak maso a krev budou složeny jemněji a lépe. Všichni lidé mají dnes více či méně nesprávné představy, nesprávnou víru a předsudky, které si ani neuvědomují. Objevení jich nesprávnosti děje se postupně, den za dnem, rok za rokem. Poznání sebe sama musí přijít z nitra, pak vidíme jasně. Když opustíme pošetilost pýchy, můžeme se sami sobě vyzpovídat; tím učiníme velký pokrok na cestě ke štěstí. Každá vyslovená myšlenka se vlastně zhmotňuje již zvukem slov, kterých jsme použili.
Zpověď má mnohem širší rozsah, nežli vyřknutí svých chyb druhému člověku. Celá příroda se zpovídá zevními známkami ze svých pocitů radosti a bolesti. Je lépe, aby křik bolesti zazněl, než aby byl potlačen. Taktéž výkřik radosti a veselý smích jsou projevy nutné a podstatné pro zdraví a štěstí. Domácnost, ve které takovéto projevy jsou potlačovány, není šťastná ani zdravá. Je nám třeba alespoň jedné osoby, se kterou můžeme přirozeně mluvit a jednat dle svých nálad. Nemáme svůj duševní luk stále napínat, je třeba, aby byl častěji uvolněn. Je třeba mít volnost říkat i věci všední a třeba i pošetilé a sice bez obavy, že budeme kritizováni nebo vysmáti. Je třeba, aby náš hravý duch mohl jednat podle své záliby; když by byl neustále potlačován, ztratil by schopnost vyjadřovat se.
Myšlenka nevyslovená náleží duchu, vyslovená znamená zhmotnělou část našeho ducha nebo její ztělesnění ve fyzickém organizmu. Nic tak neškodí tělu a nic tak nezdržuje růst našich sil, jako když sebou nosíme nespokojenost a když ji nikomu nezjevíme. Tisíce lidí nosí taková duševní břemena. Každá myšlenka chce mít svůj hmotný výraz, chce, aby byla vyslovena tam, kde můžeme hovořit svobodně. Když svoje myšlenky udržujeme v sobě, stáváme se uzavřenými. To je nepřirozeným stavem, jako by nějaká síla bránila stromu nést poupata, květy a ovoce. Poupata i ovoce mají též původ duchovní, jsou zhmotněním duše, která žije v onom stromě. Duch onoho stromu si přeje, aby celá jeho duchovní část byla vyjádřena nějakou fyzickou formou. Podobně tomu chce i naše duchovní já.
Když nemáte nikoho, komu byste se mohli svěřit, pak je lepší vyjít si na nějaké opuštěné místo a vše to vyjádřit slovy. Říci, co nám přijde na mysl a na jazyk. Jste třeba zarmouceni, cítíte osamělost, svíjíte se v poutech nějakého hříchu nebo zvyku. Jindy trpíte žárlivostí, závidíte, nebo trpíte nesoustavností apod. Vyřkněte to vše slovy. Tím převedete své myšlenky do tělesné formy a v takovém stavu od vás doslovně odejdou. Budou přitaženy a vstřebány s tělesnými tvary nebo materializovanými myšlenkami stejného řádu.
V minulém životě je tisícero věcí a událostí, na něž je lépe zapomenout, než si je pamatovat. Když zapomeneme, dovolíme vstoupit novým myšlenkám, které jsou novým životem. Nepříjemné zážitky a výjevy je dobré zapomenout. Máme pěstovat sílu, kterou vyháníme ze své mysli vše, co nám činí nepříjemný pocit a co není vhodné si pamatovat. Veškeré zkušenosti mají jistou cenu, ale když jsme již z nich získali nějaké vědění a moudrost, máme pak z jejich opakování málo zisku. Ležet v noci beze spánku a hloubat a převracet události nebo vynalézat všemožné přicházející nesnáze, je silou špatně použitou, která vlastně novým nesnázím připravuje cestu. Nikdo by nedovedl udržet své hmotné tělo a těšit se ze života, když by se stále zabýval myšlenkami na minulost a nechtěl otevřít mysl budoucnosti. Tělesný organizmus přijal by výraz ducha mrtvého a nečinného. Takový stav přinesl by jen slabost a utrpení. Život je neustálý postup vpřed a tu je dozajista lépe, když se dopředu také díváme. Mohutná věčná síla nás žene vpřed, kdo se zastavuje a ohlíží, bezděčně této síle odporuje; to může přinést bolest, smutek, nemoc.
Zákon úspěchu. Při působení přírodních zákonů není nikdy náhody ani nenadálého štěstí. Je to výsledek sil, které působily delší či kratší dobu, je to výsledek působení určitého zákona. Jakmile tento zákon poznáš, můžeš ze sebe učinit, co je ti libo. Tvoje myšlenka působí, když se oddělila od těla; přechází na jiné, blízko i daleko, působí na ně, hýbe jimi, ať tělo spí či bdí. To je tvá skutečná síla. Jakmile se dozvíš, jak s touto silou vědomě nakládat a působit k dobru, dosáhneš úspěchu. Tato síla je základnou všech zázraků a magické síly všech dob.
Převládající nálada tvé mysli má větší podíl na tvém úspěchu či neúspěchu než cokoli jiného. Mysl je magnetem, lze ji i nabíjet k vyšší činnosti cvičením. Lidé, s nimiž se v budoucnu máš setkat, jsou ti, s nimiž jsi nejprve smísil své myšlenky. Myšlenky rozhodné a spojené vytvářejí velkou sílu. Pokud je nálada tvé mysli důvěřivá, rozhodná a veselá a máš-li při tom před očima nějaký zvláštní cíl, založený na právu a spravedlnosti, potud uvádíš v pohyb tímto způsobem nejmocnější tichou sílu své myšlenky a přitahuješ k sobě osoby, kterých je ti třeba, aby s tebou spolupracovaly.
