6.2.2015 vznikl na naší planetě zemi první energetický bod, kde došlo k trvalému propojení mezi samotným Vesmírem a vnitřní Zemí.
 

Toto místo se nachází v Česku v Opavě a je jim:
Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie.

Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie v Opavě je mohutný trojlodní kostel se dvěma věžemi, vybudovaný ve 14. století v gotickémslohu na místě starší románské stavby z počátku 13. století. V roce 1995 byl kostel prohlášen národní kulturní památkou. Od roku 1996 je druhým sídelním kostelem ostravsko-opavského biskupa (konkatedrálou).
 

Výstavba kostela
Vznik kostela Nanebevzetí Panny Marie v Opavě je spojen s Řádem německých rytířů. S výstavbou kostela bylo pravděpodobně započato brzy po roce 1204. O podobě tohoto románského kostela není nic bližšího známo. V listině českého krále Václava I. z 12. května 1237 se zmiňuje fara v Opavě, který byla v držení Řádu německých rytířů. Po smrti Přemysla Otakara II. se výstavba kostela zastavila a byla obnovena až po návratu jeho nemanželského syna Mikuláše I. Opavského z uherského zajetí.
Dokončený kostel se stal největší církevní stavbou v Opavě a hlavní dominantou města. Pravděpodobně těsně před rokem 1452 nechal opavský kníže Vilém k západnímu poli jižní lodi kostela přistavět kapli sv. Hrobu s oltářem zasvěceným Zmrtvýchvstání Páně. V této kapli zamýšlel kníže zřídit nové pohřebiště opavských Přemyslovců, kteří byli dosud obvykle pohřbíváni v kostele sv. Ducha v Opavě. Při požáru města 9. srpna 1461 shořel letnerový kříž a poté byl stržen poškozený letner, který odděloval presbytář vyhrazený řádovým bratřím od trojlodí vyhrazeného laikům. Letner už nebyl nikdy obnoven.
 

Reformace a protireformace
V roce 1540 získala opavská městská rada od Řádu německých rytířů patronátní práva ke kostelu Panny Marie. To jim potvrdil o dva roky později český král Ferdinand I. s podmínkou, že faráři budou jen řádní katoličtí kněží, které schválí olomoucký biskup. V roce 1555 tak byl jmenován farářem katolík Blažej Sibenlot. Městská rada se v této době soustředila na vybudování reprezentativní střechy nad jižní věží. Po roce 1540 blíže neznámy opavský tesař zhotovil na koruně hranolové části věže ochoz a nad osmiúhelníkovou nástavbou byl vztyčen štíhlý jehlancový krov dosahující do výšky přesahující 70 metrů. Probíhající reformace však v druhé polovině 16. století silně zasáhla i na Opavsko a tak v roce 1565 přibyl ve farním chrámu luteránský kazatel Martin Zenkfrei. Přes snahu biskupa o to, aby byl kazatel z města vyhoštěn, podařilo se Opavanům i za pomoci úplatků královských úředníků dosáhnou toho, že Zenkfrei ve městě zůstal. Situaci protestantům ulehčoval i farář Sibenlot, který si příliš nehleděl svých povinnosti a věnoval se spíše světským záležitostem, přestože byl často biskupem i císařem napomínán.
Po smrti Martina Zenkfreie v roce 1569 začali Opavané hned hledat nového kazatele. I farář Sibenlot uzavřel s městskými radními smlouvu podle které se zavázal, že nebude nijak překážet luteránskýcm kazatelům a za to obdrží 400 zlatých a každoročně dalších 200 zlatých. Smlouvu farář uzavřel bez biskupova vědomí a od té doby ve farním kostele úplně přestala katolická bohoslužba. Na konci října 1569 přijel do Opavy olomoucký biskup Vilém Prusinovský z Víckova, který se rozhodl ve farním kostele katolické bohoslužby obnovit. Část obyvatel města se postavilo k záměrům nepříznivě, a tak když v neděli 6. listopadu 1569 zahájil biskup v kostele Panny Marie bohoslužbu, protestantští nespokojenci zabránili jezuitovi Štěpánovi Rimmelovi doprovázejícímu biskupa v kázání. Protože v nastalé vřavě hrozilo biskupovi smrtelné nebezpečí, byl pod ochranou ozbrojených šlechticů vyveden z kostela. Azyl nalezl v nedalekém kostele sv. Václava.
Obnovu vyhořelého kostela realizoval v roce 1699 stavitel Hans Georg Hausrucker ve spolupráci s Jordanem Zellerem.
 

Barokní přestavba
Dne 25. srpna 1758 vyhořel kostel při velkém požáru Opavy. Z 21 tehdejších oltářů se zachránil jediný oltář sv. Trojice. Byl zničen i teprve před rokem zhotovený hlavní oltář, velké varhany, které byly považovány za nejcennější ve Slezsku a také tři nové velké zvony. Škoda na kostele činila 100 000 zlatých. Opavský děkan Schwab původně nabídl zakázku na výmalbu bočních oltářů malíři Ignáci Raabovi, ale ten ji pro svůj pokročilý věk a špatný zdravotní stav odmítl. Po Raabově odmítnutí se o zakázku ucházel v roce 1781 opavský malíř Josef Lux. Místodržitel řádu německých rytířů v Bruntále Maxmilián Xaver z Riedheimu však vyjádřil přesvědčení, že Lux není malíř, který by byl schopen uspokojivě zvládnout tak významnou zakázku. Oltářní obrazy poté realizoval vídeňský malíř pocházející z Bílovce Felix Ivo Leicher. Soubor těchto obrazů představuje jeho umělecké schopnosti v nejvyzrálejší podobě. Při požáru v roce 1758 zničený Lehnerův oltář nahradil nový koncepčně průkopnický baldachýnový oltář navržený architektem Mauriziem Pedettim. Zhotovení oltáře realizoval v letech 1782–1784 Jan Schubert. V roce 1784 byla v přízemí jižní věže zřízena kaple sv. Valentina. Její zřízení souviselo s kultem sv. Valentina, jehož ostatky byly v srpnu 1688 slavnostně přeneseny do kostela sv. Vojtěcha v Opavě. Barokní úpravy kostela byly dokončeny v roce 1788 a o rok později (12. června 1789) byl kostel slavnostně vysvěcen olomouckým pomocným biskupem Karlem Godefriedem z Rosenthalu. Kolem kostela se až do roku 1796 nacházel hřbitov s kaplí sv. Michaela. Na jeho místě vyrostla v roce 1804 novostavba divadla.
 

Plány regotizace kostela
Konkatedrála Nanebevzetí Panny Marie před regotizací Během 80. a 90. let 19. století se začaly objevovat záměry regotizace kostela. Na podporu plánované opravy vznikl spolek pro obnovu kostela, který se jako ke svému vzoru hlásil k obdobnému spolku založeném v souvislosti s přestavbou kostela sv. Mořice v Olomouci. Snahy spolku zaštítil velmistr Řádu německých rytířů arcivévoda Evžen. Už v roce 1887 navštívil Opavu Friedrich von Schmidt, který zpracoval průzkum kostela a nastínil postup obnovy. Architektem uvažované přestavby se měl stál Schmidtův žák Georg Hauberrisser. O tři roky předložil Hauberisser dva návrhy pro přestavbu, které měly kostelu vrátit „gotickou podobu“. První jednodušší plán měl rozpočet 160 000 zlatých, druhý pak 210 000 zlatých. Více pozornosti věnoval druhému návrhu, jehož realizace by znamenala zásadní zásah do podoby kostela. Centrální komise ve Vídni sice plán přestavby schválila, ale změna v chápání památkové ochrany a položení důrazu spíše na konzervaci však už neumožnila provést regotizaci v uvažovaném rozsahu. Z projektu Georga Hauberrissera tak bylo využito jen několik detailů. Realizovaná kompromisní varianta nakonec proměnila prakticky jen západní průčelí kostela. Zde byly například osazeny v letech 1902–1906 dva novogotické chrliče ve tvaru okřídlených nestvůr. Od roku 1995 je kostel národní kulturní památkou, od roku 1996 pak konkatedrálou nově vzniklé ostravsko-opavské diecéze. Od roku 2004 prochází konkatedrála celkovou rekonstrukcí.

Něco o Opavě samotné
Opava (německy Troppau, polsky Opawa, slezsky Uopawa/Uopava) je bývalé královské a zemské město; od roku 1850 až do roku 1948, poté opět od roku 1990 statutární město. Dnes Opava náleží k Moravskoslezském kraji. Město leží v Opavské pahorkatině na řece Opavě. Většina území města Opavy leží veSlezsku, ale čtyři jeho části (Kravařov, Suché Lazce, Vlaštovičky aJaktař) patřily k tzv. moravským enklávám ve Slezsku. Opava byla od roku 1742 do 30. listopadu 1928 hlavním městem Českého Slezska se zemskými úřady. Město Opava má s okolím okolo 70 tisíc obyvatel, samotné město má s městskými částmi skoro 60 tisíc obyvatel. Opava náleží ke starým sídelním územím. První svědkové osídlení pocházejí v archeologických nálezech již ze starší doby kamenné. Takřka každé období pravěku zde zanechalo své stopy. Poslední z nich bylo slovanské hradiště v Kylešovicích, jehož obyvatelé náleželi s největší pravděpodobností ke kmeni Holasiců, připomínaném v názvu nedaleké obce Holasovice. Středověké osídlení Opavy se konstituovalo patrně ve 12. století v podobě kupecké osady, situované poblíž brodu přes řeku Opavu na obchodní cestě z Moravy do Polska. Tato cesta byla součástí „Jantarové stezky” spojující Jadran s Baltem. Z roku 1195 pochází také první písemná zpráva o existenci Opavy, o které se ale uvažuje jako o falsu. Význam a postavení kupecké osady stvrdil městský statut, který získala někdy kolem roku 1215. Nedlouho poté, v roce 1224, byla vyhotovena listina, která poprvé hovoří o Opavě již jako o městě.
Jádro osídlení se koncentrovalo na křižovatce obchodních cest v areálu Horního náměstí a rozšiřovalo se podél nich do ulice Mezi trhy a západní části Dolního náměstí. Původní opevnění města bylo tvořeno patrně pouze příkopem a zemními valy opatřenými dřevěnou palisádou, později byly vystavěny kamenné hradby přerušené na třech místech městskými branami – Jaktařskou, Ratibořskou a Hradeckou. Kromě již zmíněných dvou náměstí existoval v té době ještě tržní prostor – Dobytčí trh – v místech dnešní Masarykovy ulice. V prostoru Horního náměstí, v místech pozdější Hlásky, vznikl v roce 1327 kupecký dům, nejstarší obchodní centrum města. Ve městě byla od konce 13. století mincovna, na jejímž místě byl v 80. letech 20. století vybudován moderní hotel Koruna. Opavské Přemyslovce na opavském knížecím trůně vystřídal syn králeJiřího z Poděbrad, Viktorin, který byl posléze donucen ustoupit nárokům syna uherského krále Matyáše, Jana Korvína. Po smrti Matyášově se však neudržel ani on a Opavské knížectví bylo podřízeno přímo českým králům. V 16. století byla Opava silně zasažena reformací a většina obyvatel náležela v předbělohorském období k protestantům. Opavští se dostávali do ostrých konfliktů zejména s olomouckými biskupy. Na odpor ze strany protestantů narazilo i udělení opavského knížectví Karlovi z Lichtenštejna císařem Matyášem v roce 1613. Za třicetileté války byla Opava v roce 1626 bez boje vydána žoldnéřům dánského krále, několikrát byla obsazena i Švédy. Velkou pohromu znamenal pro Opavu požár v roce 1689. V roce 1625 byl do Opavy povolán jezuitský řád a o pět let později zde bylo založeno jezuitské gymnázium. Jezuitská kolej ve Sněmovní ulici byla v letech 1711–1723 přestavěna do barokní podoby, po zrušení jezuitského řádu v roce 1773 připadla stavům. Při gymnáziu bylo v roce 1814 založeno muzeum, dnes Slezské zemské muzeum, nejstarší na území českého státu. Od roku 1853 budova sloužila Slezskému zemskému sněmu, v současnosti je sídlem Zemského archívu. Opava zůstala i po ukončení třicetileté války centrem knížectví, samotný význam knížecích pravomocí a tím i význam ústředního města však s postupujícími centralizačními tendencemi habsburské monarchie klesal. Národnostní složení města se postupně měnilo ve prospěch německého obyvatelstva a ve 20. letech 18. století představovali Češi jen asi sedminu obyvatel Opavy. Porážka Marie Terezie a rozdělení Slezska mezi Prusko a Rakousko vyneslo Opavu do pozice centra rakouského Slezska. Svá sídla si zde vedle úřadů zbudovala řada příslušníků slezské šlechty. Význam Opavy v 19. století podtrhlo i konání tzv.Opavského kongresu neboli také kongresu tzv. Svaté aliance v roce 1820, na němž se sešli evropští panovníci (rakouský císař František I., ruský car Alexandr I. a pruský král Bedřich Vilém III.) a diplomaté. V oblasti průmyslu vzniklo několik převážně textilních podniků. V roce 1825 byl vybudován pivovar, v polovině 19. století vznikly na Jaktařském předměstí dva cukrovary. Významným impulsem pro rozvoj průmyslu bylo otevření železničního spojení v rámci Severní dráhy Ferdinandovy v roce 1855. Jako hlavní město Rakouského Slezska byla Opava i významným správním a samosprávním centrem. Sídlil zde Slezský zemský sněm, v jehož čele stál zemský hejtman a zemský výbor. Státní správu pro Slezsko tu vykonával zemský prezident a zemská vláda (místodržitelství). Sídlil zde také zemský soud. V roce 1883 bylo v Opavě založeno české gymnázium, v roce 1877 Matice opavská. Ve městě vycházel Opavský besedník, pak Opavský týdenník, z německých listů Troppauer Zeitung a další. Politická a národnostní situace se vyhrotila po skončení 1. světové války, kdy se Opava v závěru roku 1918 stala hlavním městem provincie Sudetenland. Pokus o revoltu vůči tvořícímu se československému státu skončil obsazením města československými vojenskými oddíly bez boje 18. 12.1918. Až do roku 1928 byla Opava hlavním městem československého Slezska. V souvislosti s vytvořením země Moravskoslezské přestalo být město sídlem zemských úřadů. Ve městě stále výrazně převažovalo německé obyvatelstvo, podléhající zejména ve 2. polovině 30. let nacistické ideologii Henleinovy Sudetoněmecké strany, které naprostou většinou přivítalo připojení k nacistickému Německu v roce 1938. Opava se stala hlavním městem jednoho ze tří vládních obvodů v obsazenýchSudetech. Ve 2. světové válce bylo město osvobozeno ve dnech 22. – 24. 4. 1945, avšak za velmi těžkých ztrát. Bylo zničeno téměř z jedné třetiny, nepracovala ani jediná továrna. Německé obyvatelstvo bylo odsunuto a město změnilo nejen svůj vzhled, ale i národnostní ráz. Již v říjnu 1945 zahájila činnost stálá profesionální česká scéna Slezského národního divadla v Opavě. V roce 1948 byl v Opavě zřízen Slezský studijní ústav, dnes součást Slezského zemského muzea. V letech 1953–1959působila ve městě Vyšší škola pedagogická, přenesená pak do Ostravy. Na Ostrožné ulici, v budově postavené na místě rodného domu Petra Bezruče, byla v roce 1956 otevřena expozice o básníkově životě a díle. Od roku 1958 se na počest básníka koná každoročně v září kulturní festival Bezručova Opava. V rekonstruovaném objektu bývalého dominikánského kláštera působí od roku 1974 Dům umění, pořádající pravidelně ve svých prostorách umělecké výstavy i další kulturní akce. V roce 1990 zahájila v Opavě první školní rok Filozofická fakulta Masarykovy univerzity v Brně. Dne 9. 7. 1991 schválila ČNR zřízení Slezské univerzity se sídlem v Opavě.