Dekalog IV

 

Desáté přikázání :

23. ledna 1903

Hle Mé dítě, jako Já miluji tebe, tak máš také ty z plného srdce milovat Mne. Přimkni se v dětské důvěře v Boha vždy ke Mně, k svému Otci Ježíši, abys slovem tobě dávaným, stále a stále přijímal život lásky, tím vzrůstáš ve víře ve Mne, svého Otce. Uvědomuj si však také vždy více kdo jsem tobě Já, kdo jsem a zůstanu Já Sám Pán nebes a Země, pro celé lidstvo. Ano potom víš, kam na věky věků patříš, abys mohl říci; jsem jen tam kde Otec jest, neboť to co Otci přináleží, také přináleží mně, neboť  Otec jest ve mně a já v Otci! Abys takto mluvil, k tomu je třeba, aby láska ke Mně, kterou každému člověku stále a stále dávám, stala se živoucí.

Všichni lidé, ať jsou jacíkoli, malí či velcí, bohatí či chudí, přijímají den ze dne Mou lásku, neboť každý dech, který člověk ve dne či v noci učiní, jest napojen Mou láskou; kdyby toho nebylo, nemohl by ani jediný živoucí tvor, ani sekundu trvat, ale přes tuto, stále přitékající milosti plnou lásku ze Mne, Otce (Jan 1, 16.) uznávají nanejvýš jen málokteří lidé Mé jsoucno (a svůj původ), nýbrž jdou po vlastní cestě, na které jsou obyčejně vedeni daleko ode Mne, Otce, takže tím mnohým lidem zůstávám přes svou jim vždy přitékající lásku cizí. Mluvím-li  k nim různými, jakožto z dopuštění budícími prostředky, poznávají v tomto způsobu mluvy (Můj klepající hlas) nanejvýš zřídka anebo činí ze Mne věčné lásky, trestajícího, nespravedlivě si počínajícího Boha, jelikož mnozí lidé neznají svých vlastních chyb a vad, svých nedostatků, pro samou sebelásku a příčinu všech je postihujících nepříjemností připisují spíše svým přiděleným spolubližním, než-li sobě samým. Tak tomu bylo za všech dob, tak je tomu ještě dnes a tak to potrvá tak dlouho, dokud ve víře a v lásce ke Mně, nebude splněno i to nejmenší z mých přikázání.

Proto ti dávám výklady těchto Mých přikázání, abys ty, také ještě mnohý jiný poznal pravdu, která přichází z lásky, jenž je obsažena v Mých přikázáních, která právě proto také má své věčně trvající dobro abyste se od nynějška snažili tyto zákony dopodrobna (z lásky) plnit, abyste tím dali vzniknout Mému světlu, jakožto duchovnímu znovuzrození pro všechny pravdu hledající lidi.

 

„NEPOŽÁDÁŠ MANŽELKY BLIŽNÍHO SVÉHO, ANI VŠEHO TOHO, CO

JEMU PŘINÁLEŽÍ !“

 

Mé dítě v tomto přikázání jest výslovně řečeno totéž, co je obsaženo právě také již v přikázání předchozím. Proto však také je nutno, aby každé (z Mých dítek) vší sílu vynaložilo na to a uspokojilo se vším, jak Já Otec uspořádám poměry, do nichž je postaven jednotlivec, tedy aby se v dětské důvěře při tom vžil do vůle Mé lásky, nikdy mu pak při tom nemá chybět toho, co ho také naplní opravdovou radostí srdce. Neboť Já, Otec, jsem ve Své lásce každému obšťastňovatelem, jenže Mé obšťastňování není podle způsobu a trvání tohoto světa, nýbrž jde na onen svět, kde má život, pořádek a svůj prvotní základ.

Lidé sami přikládají pozemskému životu, do něhož jsou právě postaveni, příliš velkou hodnotu. Ano velký jest život a obdivuhodný ve všech svých částech, avšak každý člověk, by si měl také více vážit vlastního jeho účelu, proč do tohoto Mou láskou v milosti daného, divuplného života vstoupil. Ani jediný člověk, který toto koná, nezůstane za svou námahu neodměněn.

Kolik tisíců a tisíců předmětů obklopuje člověka, kterého mají povzbuzovat k přemýšlení o jeho životě, kolik tisíců a tisíců důkazů má člověk v ruce, které mu zvěstují Mé jsoucno. Každé travní stéblo, každý list, každá kapka vody jest Mou řečí, řečí Otce v němž je obsažena celá má láska. Nuže otaž se sama sebe; „Co jsi ty jako člověk kterého jsem stvořil k Svému obrazu, jako korunu všech Svých tvorů z lásky v život povolaných?“

Ty jsi vyzbrojen schopností, která může zbádat tajemství hmotného života, ty jsi však také vyzbrojen nejvnitřnějšími pocity srdce které ti praví, – že tu musí být jistě nějaká vyšší moc, která udržuje tyto obdivuhodné před tebou ležící věci v pravidelném chodu.

Máš-li ó člověče, v sobě vědomí, abys bádal tajemství, které chovají v sobě země a kámen, proč nejdeš hlouběji do své duchovní bytosti, abys bádal co ještě důležitějšího v sobě skrývá mimo tajemství, která jsou obsažena ve hmotě? Neboť vše to, v čem trápíš své svědomí vzniklo také z Mé lásky, aby veškeré hmotno kolem nás dalo lidem příležitost, aby se povznesli z hmoty do čistě duchovního.

Avšak to se nemůže nikdy opět stát jinak, nežli jedině Mou láskou, kterou jsem Já Otec Sám a kterou dávám každému, kdo se nespokojuje jedině tím, co vidí jeho oko a co může jeho (krátký pozemský) život pochopit. Neboť Má láska, jest duchovní život, z něhož také vše to povstalo, co přináleží ve hmotě samé, to vzešlo ode Mne věčného praducha. (Bližší viz č. 18, 29 2, 5, 6, 7,..

Proto přijď také ty, který se snažíš ještě bádat tak velice na zevnějšku, třebaže Mne v něm obdivuješ, vstup také do čistě duchovního, abys si živoucně osvojil Mou lásku, která ti dává den ze dne poznávat divy, před nimiž tvé vědění a hanbou ustupuje.

Abys však mohl vstoupit do hlubiny Mého nejvnitřnějšího duchovního života, proto jsem dal Já, Otec Svým  dítkám přikázání jejichž plnění je každému dána příležitost, aby Mé jsoucno v sobě vystihl. Kdo skrze lásku ke Mně, Otci s určitostí přijal v sobě důkaz o Mém jsoucnu, tomu brány Mé říše ( to jest oněch 12. přikázání, zjevení 21, 12, otevřeny, načež mu Mé slunce milosti přivádí vstříc světlo a život, takže týž může v Mé lásce den ze dne přijímat to, co ho činí schopným k tomu, k čemu jsem ho určil (totiž stát se opravdovým dítětem Božím), aby v lásce sloužil všem těm, které jsem mu Já láska, Sám do jeho blízkosti přivedl.

Neboť Já ve své lásce sloužím všem lidem a každý, kdo Mne poznal má Mně sloužit tím, že lásku jemu danou dává dále všem lidem, kteří lásky potřebují a tyto znám jedině Já, Otec Sám. Proto Já, Otec přivádím do blízkosti každému, Mně sloužícímu (dítěti) jen takové lidi, které potřebují lásku, na nichž se však musí také v úplné vážnosti ve skutek uvádět oněch desatero přikázání.

Plní-li někdo tento Můj požadavek, jest mu brána nebeská otevřena, týž shledává pak v Mé milosti vždy opět příležitost, aby se učil poznávat Mne, Otce v Mé lásce vždy v novém způsobu.

 

Následování mých přikázání jest tedy také  K l í č e m  k Mému SRDCI! Neboť ve své celé lásce mohu zjevovat jedině tomu, kdo žije ve víře a v lásce, bez ustání se snaží dopodrobna zachovat Má daná přikázán

Proto vryj si je náležitě živě do nejhlubšího nitra svého srdce abys každé hodiny přesně věděl co činit, jak si počínat.

Má vůle ti budiž svatou! Avšak také každý tobě do tvé blízkosti přivedený člověk má být v každé době svatým darem ode Mne, Otce, protože do každého člověka jest vložena božská jiskra života, která musí být přivedena k oživení a to se může stát jedině láskou, protože láska jediná jest navěky obšťastňující buditelkou i pramenem života. Zda tato láska ve svém pravém významu jest tím či oním uznávána a nebo ne, to má být tobě a každému druhému, jenž jest v Mé lásce, lhostejno, neboť Má přikázání  radí  lidem, aby v této Mé lásce jednali.

Ten kdo pro ovládající jej temnotu tuto jemu nabízenou lásku nepřijímá, působí si nenásledováním Mých přikázání sám zlo a zůstane tak dlouho ve zlu, dokud lásku jemu nabízenou a jím opovrhovanou nepoznal a kajícím srdcem ke Mně, k Otci s prosbou nepřišel; to se však nemůže dříve stát, dokud jeho citový život srdce nedozrál tak dalece, aby mohl na věky trvale přijmout pravdu života lásky, jako jedinou podmínku svobodné blaženosti, která jako trvalá svátost jest obsažena v Mých přikázáních.

Nuže hle, Mé dítě, ty jakož i každý druhý, který toto Mnou dané slovo čte, ať zví, že jsem mluvil pravdu, proto čiň jak pravím.

Staň se živoucím uskutečňovatelem Mých přikázání! Čím horlivěji se budeš snažit tímto Mnou vylíčeným způsobem Má přikázání zachovávat, tím jasněji bude poznávat Mou vůli, která ti bude opět vždy ukazovat jen nebeskou čistotu v kterémžto oblažujícím způsobu se snažím Já, Otec všechny lidi obšťastňovat.

Ó, přijďte tedy všichni, kdož stojíte v Mé lásce ke Mně k Otci, abych vám žehnal, abych vám všem dal duchovní sílu života, která vám následujete-li Mých zákonů lásky, v jasných světelných proudech přitéká, aby zapudila temnotu, která udržuje celé lidstvo v zajetí. Vysoce chváleno jest Mé jméno a v tomto jménu vy jděte, abyste se jako vítězové navrátili opět domů s bohatou kořistí.

Očekávám vás všechny, kteří stojíte v lásce ke Mně. Přijďte – jednotlivě, přijďte v celých skupinách, jak vám právě mnou, Otcem, je dána příležitost.

Ale přijďte! Neboť čekám na vás, abych Sám šel s vámi do boje, který má sklidit a sklidí vše, co kdysi ze Mne Samého vyšlo. Čas kvapí, nedejte se prosit, neboť už nepřijde čas, kdy k vám budu slovo lásky tak živě mluvit, neboť všem, kdož Mne, Otce při druhém příchodu nepoznali zůstane na dlouhou dobu temno a v temnu neuvidí, jak se v oblažujícím štěstí daří těm, kdož se vžili v cestu Mých přikázání.

Ó, lidé, kteří stojíte daleko ode Mne, Otce poslyšte Má slova lásky, která k vám každým přikázáním volají: „Staňte se dítkami Svého Otce, který pro vás všechny nashromáždil bohaté poklady, které vás na věky věků spojí se Mnou, Otcem a tím vejdete do téhož duchovního vlastnictví, které Mně, Otci přináleží,

Ó, Mé dítky, které stojíte v lásce ke Mně dokažte svou lásku ke Mně tím, že se snažíte Má přikázání přesně plnit, abyste též vy nebyli z těch, jako je tak mnohé jiné dítě, které by rádo chtělo, ale při tom vždy má nejen Mne ale také jiné bohy vedle sebe jimž občas slouží. Zachovávej každý především toto dané přikázání, aby ses stal tím, co já Otec žádám; Věrným, jen Mně jedinému v lásce sloužícím dítětem.

Nyní ještě na konec hleď Mé dítě, nyní jsem tobě, jakož i každému druhému, kdo Mne chce následovat, znovu vysvětlil, aneb přesně vyložil tato Má přikázání, takže nyní víš, jak máš postupovat. Nuže čiň, jak ti tvá láska velí činit. Nezůstaneš nikdy bez Mé ochrany, drž se vždy jen pravdy, kterou jsem Já, Otec Sám. Dávám ti den ze dne čeho potřebuješ, proto poznávej v ní také, že máš jen Mně a miluj Mne jediného nade všecko a své bratry jako sebe sama, podle oněch přikázání lásky. To pravím  Já, tvůj Otec Ježíš pro dnešek. Amen.

 

25. ledna 1903

Hle Mé dítě, prosíš o něco co Já stále konám. Neboť Já, Otec na věky jsem a zůstá-vám u tebe, zůstaneš-li ty sám ve své touze po Mně, Otci věrným. A jak by bylo mohlo být jiné, vždyť tam kde je láska, jsem Já, láska sama. Tento drahocenný nebeský dar jest vlast-nictvím Mým a toho, kdo obrátil svou žádost jen ke Mně, Otci.

O svou budoucnost nebuď úzkostlivý, skrze Mne lásku obstojíš vítězně ve všech bojích, proto udržuj se jedině v této lásce, která vše, co je temné, má učit a také učiní světlým. Můj odpůrce se namáhá, aby zkazil to značí na svou stranu přivedl, každé Mně, Otci spíše náležející dítě ale Já, Otec ti pravím také zde, – že to půjde jen do určité meze a pak jeho zasahování navždy přestane, jak jsem to jasně a zřetelně ukázal ve věrném živoucím obrazu svého dítěte  Hioba.

Jestliže si dáš tu práci a budeš se snažit životní obraz tohoto po Mně toužícího dítěte v sobě upevnit, dozvíš se, že jsem to vždy jedině Já, který v sobě má životní sílu, abych od zasahování temnoty osvobodil také všechny Své stoupence se všemi jejich příslušníky.

Čiň v každé době jedině to čeho od tebe žádá činit Má láska a pak se v Mé vůli udržíš. Hle tímto výkladem Mých přikázání jsi přijal v sobě vše, co tě činí schopným, abys přispěl radou a skutkem každému, tobě do blízkosti přivedenému, neboť v Mé lásce, která jest ve své plné síle obsažena v každém přikázání, lze také nalézt život ze Mě v němž je opět obsa-ženo vše to čeho každý jednotlivec potřebuje k svému duchovnímu vývoji. Ale poznat to mů-že a pozná jedině ten, kdo se právě se vší pílí vžil do následování Mých přikázání, všem lidem daných.

Pro každého druhého zůstává v nich skrytá nebeská síla mrtva, neboť Já mohu ži-voucně a zasáhnout a také zasáhnu jen tam, kde Já Sám byl navždy přijat v lásce a ve víře ve Mne. Toto praví také závěr přikázání, neboť se tu praví;

„Kdo tato Má přikázání plní a ve všech částech vysoce váží a světí, jest požehnaný až do tisícího pokolení; kdo však Mých přikázání neplní a Mé vůle si neváží, jest odpadlíkem ode Mne až do 4. 5 pokolení.“

Nuže hle, Já Sám přijímám všechny lidi ve své lásce i za člověkem, který stojí ode Mne nejdále, stále chodím, abych ho pohnul k obrácení. Avšak ten, který jednou ve své tvrdošíj-nosti nechce si všímat ani mého požehnaného působení vážit, sroste s dědičným hříchem Mého odpůrce a tento dědičný hřích přechází z dětí na děti až do 4. 5. pokolení; avšak také jsou jednotlivci, kteří jsou s dědičným hříchem méně spojeni a ti pak jsou Mnou, Otcem tak vedeni, aby také mohli všem ostatním jednou sloužit za svítící hvězdu. Proto poznávej i v tomto Mé slitování, které ti vždy opět praví;

„Mé dítě nemalomyslň, neboť Já, Otec mám Svou lásku pohotově pro každého, aby ani jeden v těžkých hodinách svého utrpení nebyl beze Mne, Otce. Vždyť jsem přece všech lidí tedy také všech tvorů zesnulých žijících v temnotě, do které se sami odebrali, také jim jsem na blízku, abych každému dal skrze lásku sílu, které potřebuje k zachování sebe, dokud ne-prošel očištěním, které mu pak ukáže, že jsem byl ve Své Otcovské lásce přece jen stále u něho, jenže on Mne, lásku ve své duchovní slepotě nepoznával. Mé slitování jest však kaž-dému člověku dáno již proto, aby poznal a při tom si však také uvědomil, jak a jakým způso-bem se má Mé dílo vykoupení provádět. Slitování mám i s tebou i se všemi lidmi, pro něj měj i ty ve své lásce slitování ke všem do tvé blízkosti převedeným, neboť ty máš žít v Mé lásce pro všechny lidi, abys mohl Mně, Otci v úplné pokoře sloužit. Toto ode Mne, tvého Otce Je-žíše, který tebe, ale také všechny ostatní lidi ve Své slitovné lásce objímá.  Amen.

Všichni opravdoví čtenáři přijmou díkuplně toto světlo milosti, a zda se nám zcela na místě, poukázat zde zejména na kázání na hoře, jako na doplněk anebo jako na dřívější vý-klad přikázáni Božích. ( Matouš. K.5. 6. 7. )
 

Ještě slovo k dekalogu.

Přijato od Pána skrze K. (8. května 1903. 2 hod. ráno)

Hle Mé dítě, ty žádáš něco ode Mne, svého Otce, Ježíše, co i Já žádám od každého, kdo Mne následuje, proto záleží jen na tobě samém, aby ses stal tím, co si sám z nejhlubšího srdce přeješ. Znáš zákony, které jsem Já, Otec dal lidem ve svých přikázáních, víš čeho těmito přikázáními žádám. Jest ti však až příliš dobře známo, kam nezachováváním těchto přikázání vedlo. Jest ti také známo kam přichází člověk v opravdové dětské lásce žijící a jakou si může osvojit duchovní sílu ten, kdo tato Má přikázání v opravdové víře zachovává a také se snaží každým způsobem v lásce ke Mně, Otci je plnit.

Jelikož ti je toto všecko dobře známo, nuže pak ti nemohu říci Já, kterýž jsem Sám zá-konodárcem, nic jiného nežli toto;

Drž se přesně těchto Mých daných zákonů lásky!“

Čiň to tím spíše, že Já, Otec jsem ti před tím dal výklad tohoto Mého zákona lásky. Na konci tohoto výkladu jsem ti řekl, podobně jako tehdy, když jsem dal přikázání na hoře Sinai Svému věrnému sluhovi Mojžíšovi;

„Kdo tato Má přikázáním plní, jest požehnán do tisícího pokolení kdo však jedná proti nim vědomě, nebude brát podílu na Mém požehnání až do 3. a 4. pokolení! Hle tak tomu bylo tak to zůstane dokud i jen jediné daleko ode Mne stojící dítě, bude nechávat tuto Mou sdělenou vůli nepovšimnutou. Poznáváš-li, že v duchovním postupu projevujícím se jedině v oddané lásce nemůžeš zaznamenat žádných pokroků, pak věz, že ještě v té či oné části Mých přikázání věrně nekráčíš. Proto čiň jak ti pravím. Zkoušej se ve všech svých skutcích! Uvažuj o každé otázce a každém počínání zda zůstává v rámci Mé lásky, abys nebloudil!

Toto činit není těžké, neboť hle „Mé dítě, stojíš-li v lásce ke Mně Otci, jsem vždy u tebe, všímám si tvého počínání ve všech jeho částech, takže pomocí lásky kterou ke Mně chováš, můžeš také každým okamžikem úplně jasně poznávat vše, co ti dává láska, která ode Mne stále k tobě přitéká. Neboť duchovní spojovací řetěz mezi Mnou, Otcem a dítětem Mně přináležejícím jest přerušen jen tehdy, když dítě vystoupilo z následování mých přikázání, což však také okamžitě vyvolává poruchu v pokroku na cestě čistě duchovní.

Nyní znáš příčinu i účinek, který nastává zanedbáváním Mých přikázání. Nic dalšího netřeba ti povídat. Važ si tedy ve svém nejhlubším nitru srdce vysoce tohoto ti daného slova jako živoucí svítilny, abys měl v každé době před sebou světlo, které tě přivádí od hodiny k hodině k vytouženému cíli to jest buď horlivým následovníkem Mé svaté vůle lásky, jejíž poznání ti neodepřu, abys viděl vždy jasněji před sebou aby se ti dostávalo vždy hojněji pří-ležitosti, abys Má přikázání lásky v opravdové lásce ke Mně, Otci uplatňoval. Neboť pravím také zde jako jsem tak často řekl; „Kdo Mně byl věrným v mále, toho ustanovím nad mno-hým, neboť láska ke Mně ho učinila schopným, aby Mně mohl jako věrně oddané dítě v pokoře sloužit a tak vysoce oblažovat všechny ty, které jsem Já, Otec do jeho blízkosti při-vedl.

Hle, Mé dítě, tak jsem podle žádosti tvé lásky Já Sám k tobě promlouval, přijmi toto mluvené slovo v tobě a následuj Mne v dětské žádosti lásky, neboť Já jsem a zůstanu u tebe vždy věčně. To pravím Já tvůj tebe milující Otec Ježíš.  Amen.

 

DODATEK  k výkladu přikázání.

30. května 1903

Abych ti podal ještě něco o souhrnu přikázání lásky, promluvím k tobě Já, Otec Ježíš, nyní dále.

Co Já dávám, nedávám jen tobě, nýbrž každému druhému, kdo se snaží Mne milovat, aby nalezl příležitost vžít se do Mého zákona lásky. Nuže poslyš a piš, jak ti velím Já, Otec psát; „Nepřijímej ode Mne, nic jiného nežli jen to, co sebou přináší láska sama.

Já tvůj Otec Ježíš, jsem ti dal pro všeobecné blaho lidí tento výklad 10. sv. přikázání; shrneš-li je ty a každý druhý v jedno, pak se může  celek pojmout toliko v jedinou větu, která zní; „Miluj Boha nade všecko a svého bližního jako sebe samého! (Viz. 16. kázání.) Co to znamená? – Nuže hle, Mé dítě pravím tobě, – jestliže jsi prvé přikázání; „Nebudeš mít žád-ných jiných bohů vedle Mne!“ – v náležitém smyslu pochopil a je se vší pílí uskutečnil, nestojí ti již v cestě nic, abys mohl dozrát k nejvyšší dokonalosti a to v krátké době. Tehdy se pak nacházíš také ve stálém duchovním pokroku, abys obšťastňoval nejen sebe, nýbrž také všechny ty, které ti přivádím Já, Otec do tvé blízkosti.

Z prvého přikázání,“ vychází tedy světlo lásky a života, které proniká a naplňuje celé bytí člověka tím, že týž, celé své snažení uvádí v soulad a tímto přikázáním; proto si važ vy-soce a svatě tohoto prvého přikázání, jakožto nejdůležitějšího, protože právě ono jest zá-kladním kořenem, z něhož vyrůstá duchovní strom života s jeho široce rozloženými větvemi, v nichž naleznou nebeský oblažující klid všichni ti, které Já Otec ve své všeoblažující lásce přivádím do blízkosti jednotlivcově. Více tímto způsobem dávat není zatím třeba. Přijde čas, kdy ve Své lásce také jiným způsobem zjevím, ale zatím to postačí tímto způsobem.

Hle, Mé dítě, budeš-li ty a každé druhé dítě následovat podle tohoto výkladu, Mnou da-ných přikázání, jakožto Mého požadavku od vás (k vaší spáse), nezůstane ani jedno dítě bez Mého požehnání, která jsou v duchu Mé lásky uvede do nejvyšší blaženosti.

Proto dbejte Mého slova, neboť Mé slovo jest život, v němž je obsažena láska, která každému umožńuje, aby Mne, Otce nade všecko miloval a bližního jako sebe sama. – Přijmi tedy Mé požehnání, které tě přivádí k novému skutku lásky. Toť ode Mne , tvého Otce Ježí-še. Amen.

Mé dítě piš dále! Hle, Já Otec pravím tobě; „Drž se přesně Mých (zásad) sdělených slov, aby ses osvobodil ode všeho toho, co ti chce překážet. Já Otec zůstávám v lásce u tebe, nepotřebuješ již nikoho, nežli jen Mne, který jsem tvé vše, tvé vše zůstávám v čase i věčnosti.

Já, Tvůrce, udržuji miliardy a miliardy živoucích bytostí, mezi něž se počítáš také ty. Přenechej všechny starosti Mně, Otci, který má pro každé Mně sloužící dítě kousek chleba, který ho živí duchovně ale také, pokud je třeba tělesně.

Tedy – Mne – Otce miluj, tím konáš, čeho Já žádám k spáse tvé i všech abys s touž láskou, kterou dáváš Mně, přiváděl ke svatyni také svého bližního!

Aby se to stalo k tomu ti pomáhám Já, tvůj Otec Ježíš, v Mé a skrze Mou tobě stále při-tékající lásku. Pro dnešek Amen.
To pravím tobě Já, tvůj tě vedoucí Otec Ježíš. Amen