DOPISY JEŽÍŠE

Předmluva.

Dle Jana 20, 30 učinil Spasitel četná znamení, jež nejsou v Evangeliu zapsána. Jak jinak by tomu mohlo být! Po tři roky Pán kázal, uzdravoval nemocné, těšil zarmoucené a činil zázraky. Jak by mohlo toto všechno být zaznamenáno na nečetných stránkách čtyř Evangelií?! - Mnohé z toho však, co zapsáno nebylo, bylo předáváno dál tradicí. Tato tradice či podání byly zčásti zachovány písemně, někdy pravdivě, jindy však zkomoleny fantazií lidí nebo dokonce záměrným zfalšováním. Tak vznikla v prvních křesťanských stoletích literatura, která je pro nás  v e l m i  p o u č n á, ale - to musíme připustit - nesmí být vždy čtena bez uvážení.
"Této velmi rozmanité, obsáhlé literatuře, která vznikla záhy jako napodobení svatých knih, bylo dáno jméno apokryfy. Název je odvozen z řeckého slova apokryphos, což znamená tajný, skrytý. Pravděpodobně se tak původně označovaly ony tajné knihy, jež byly v různých sektách přístupny jen zasvěceným. Je proto pochopitelné, že církev od začátku zakazovala ony svérázné, tajemné spekulace, jež byly neslučitelné se svatým a jasným učením Krista, jako spisy falešné. Ale označení apokryfů nezůstalo omezeno výlučně na ony spisy, jejichž obsah církev odsoudila jako scestné učení. Tohoto označení se nakonec použilo pro všechny texty, kterým nebyl přiznán charakter inspirovaných spisů, a právě proto nebyly přijaty do Svatého Písma. Byla mezi nimi díla, obsahující čisté a pravé učení, jejichž soukromé užívání proto církevní otcové připustili, ale veřejné čtení těchto spisů v křesťanské obci zakázali. Důsledkem je zájem, se kterým přistupujeme k této bohaté literatuře, v níž se zrcadlí počátky křesťanství, a jež dnes bohužel až příliš upadla v zapomenutí. Kromě výtvorů podezřelého obsahu tam nalézáme také d o b r á  d í l a,  d ě d i c e  p r a v é  t r a d i c e... Jestliže je církev, které šlo především o to zachovat čistotu Evangelií bez poskvrny, neschválila jako slovo Boží... nezbavila je nicméně práva zůstat často překrásným a hlubokým výrazem jejich tradicí." (Jacques Hervieux:Was nicht im Evangelium steht..., Aschaffenburg, Pattloch-Verlag, 1959, str. 6 a 7.)
Jedním z takových raně křesťanských „apokryfních" dokumentů jsou D o p i s y  J e ž í š e  a          A b g a r a  U k k a m y,  knížete z Edessy. Mnozí teologové sice pochybují o pravosti těchto dopisů. Je však historicky prokázáno, že král jménem Abgar V. Ukkama vládl jako 15. král v království Osrhoene. Podle kroniky z Edessy řídil osudy své země dvakrát jako kníže: nejprve od roku 4 př. Kr. až do roku 7 po Kristu, podruhé od roku 13 po Kr. až od roku 50 po Kristu. (Viz Gutschmid, Untersuchungen uber die Geschichte des Konigreiches Osrhoene. Mem. der Akad. v. St. Petersburg. - 67. Stichwort „Abgar" v. J. Parisot.)

A b g a r, syrsky abgâr, awgâr, řecky Abgaros nebo Augaros (Ǻßγάρσς. Аϋγαρσς;), je vlastní jméno semitského původu (viz P. Smith, Thesaurus syriacus, str. 477). Syrští jazykoví znalci vidí ve jménu Abgar synonymum pro hagírá, tj.  „kulhající". – Je možné, že důsledkem tohoto tělesného stavu, spojeného pravděpodobně s utrpením, bylo jeho přání, aby ho velký zázračný léčitel z Palestiny vysvobodil z jeho dlouholetého trápení.
Královo příjmení bylo Ukkama, nebo lépe ukhámá, tj. „Černý". V řečtině z toho vzniklo Ouchama nebo Ouchaniäs (Oύχαμα, Oύχανϊαας). (Viz Assémani, Bibliotheca orientalis. Rom 1719, Bd. I, str. 420.)
Historickou pravdivost výměny dopisů mezi Kristem a králem Abgarem odmítá většina církevních autorů jako neudržitelnou. Tak např. píše Edgar Hennecke v Neutestamentliche Apokryphen, 2. vydání, Tiibingen, Mohr, 1924, str. 2: „Ježíš sám nezanechal žádné písemné záznamy. Teprve místní legenda 3. století přináší výměnu dopisů, kde Spasitel vystupuje jako autor."
Toto tvrzení se může odvolávat na tzv. Decretum Gelasianum, jež pochází od francké církve a obsahuje seznam „přípustných a nepřípustných knih". Decretum zařazuje výměnu dopisů do seznamu nepřípustných apokryfních knih. Toto odmítnutí spočívá pravděpodobně na názoru církevního učitele Augustina, že není pravých Ježíšových dopisů. (Viz: Augustinus, Contra Faust. 28, 4; De Consensu evangelistarum I, 7, 11.)
Je však toto odmítnutí platné? - N a p r o s t o  n e! –
V syrské církvi platila tradice výměny dopisů mezi Ježíšem a králem Abgarem za nepopiratelnou skutečnost. Syrské dokumenty z raně křesťanské doby to potvrzují. Syrská liturgie uvádí výměnu dopisů jako historickou pravdu. Doetrina Addai, pravděpodobně ze 4. století, přejímá starou tradici a rozšiřuje ji. Je pozoruhodné, že už před rokem 170 byla v Edesse významná křesťanská obec. Museli tam tedy už velmi brzy přijít křesťanští poslové víry, kteří tam nalezli pro učení Ježíše Krista otevřená srdce. (Viz: Bibliotheea Orientalis, Bd. I, str. 393; rovněž: Diet. Théol. Cath., Bd. I, str. 68-72.) - Rubens Duval poukazuje také ve svém díle Histoire politique, religieuse et littéraire d' Edesse (Extmit du J Dumal asiatique, Paris, 1892, str. 81) na to, že se stará tradice o výměně dopisů mezi Ježíšem a Abgarem setkala v Orientě s mocnou odezvou.
Nejproslulejším svědkem pravosti výměny dopisů Ježíše a Abgara je však Eusebius z Caesareji (zemřel 339). „Eusebius stojí na rozhraní dvou světových epoch. Svým vzděláním, svými zájmy a svým dílem, zabývajícím se minulostí, patří ještě do období před Nicaeou, jako biskup a církevní politik stojí však. .. uprostřed konstantinovské epochy. Kolem roku 263 v Palestině, možná, že narozen v Caesareji, získal v sídle školy, založené Origenem, a v proslulé knihovně Pamfíliem ... své učené vzdělání..313 se stal biskupem v Caesareji a pro svou učenost měl velký vliv na císaře Konstantina... Eusebius žije pro všechny časy jako velký historik křesťanského starověku... Jeho hlavním dílem jsou desetisvazkové Církevní dějiny od založení církve až po vítězství Konstantina nad Licinem (324)... Eusebius sice nezaznamenal geneticky fundovaný obraz dějin; nabízí převážně sebrané materiály, kde na sebe rozmanitě, ale většinou chronologicky navazují fakta, výtahy z raně křesťanské literatury a dokumenty. Ještě před začátkem pronásledování Diokleciánem (303) bylo jeho dílo uveřejněno v sedmi knihách. Rychle se měnící nové, pro vývoj světových dějin tak rozhodující události, ho však donutily dílo rozšiřovat a v něm pokračovat. .. Církevní dějiny byly zřejmě ještě ve 4. století přeloženy do syrštiny a později také do aramejštiny. V roce 403 dílo přeložil do latiny Rufius a pokračoval až do roku 395." (Berthold A1taner, Patrologie. Freiburg i. Br., Herder 1938. Str. 141-143.)
Podle C. Verschaffela (Diet. Théol. Cath., V. Bd., 2. díl; str. 1528) je možno Eusebia nazývat „Křesťanským Hérodotem" a „Otcem církevních dějin". Měl neporovnatelné historické znalosti prvních křesťanských staletí.
Tento vynikající znalec dějin Eusebius z Caesareji to je, kdo přináší podrobnou zprávu o výměně dopisů Ježíše s králem Abgarem. Eusebius píše na konci 1. knihy svých Církevních dějin (Migne, Patr. Graeca 20,121-124.136.137.), že tuto výměnu dopisů v archivech města Edessy našel. V této královské sbírce listin že jsou historické písemnosti, týkající se událostí ve městě Edessa a doby vlády krále Abgara. Že s velkou pečlivostí přeložil dopisy Ježíše a Abgara ze syrského do řeckého jazyka.
Po této zprávě následuje Eusebiův překlad dvou prvních dopisů. Čtenář Církevních dějin přijme jistě s politováním, že tam Eusebius neuveřejnil celou výměnu dopisů. Je však třeba uvážit, že je Eusebiovým záměrem historické skutečnosti pouze předložit a prokázat. Jeho Církevní dějiny by příliš zatížilo, kdyby v nich uveřejnil všechny staré dokumenty. Eusebius ostatně poukazuje na prameny, kde dokumenty nalezl, takže každý, kdo by mělo další studium zájem, mohl by na základě uvedení pramenů tyto dokumenty důkladně studovat. Proto Eusebius uvádí, že jsou tyto písemnosti nyní přístupny ve veřejné státní knihovně v Edesse.
Eusebius k oběma dopisům připojuje zprávu o misijní činnosti jistého Tadeáše (nebo Addeuse), který prý byl jedním z dvanácti Ježíšových učedníků a byl vyslán apoštolem Judasem nebo Tomášem do Edessy, aby tam hlásal Evangelium. Tento Tadeáš zasvětil krále Abgara do Ježíšova učení, uzdravil ho, a hlásal pak Evangelium s takovou mocí, že se velká část národa k tomuto učení obrátila.
Tyto podrobnosti jsou také uvedeny v tzv. Doctrina Addai. Tento spis, sepsaný v syrském jazyce, obsahuje také oba první dopisy Abgara a Ježíše; připojuje však ještě zprávu o tom, jak Abgarův posel zhotovil pro svého krále Ježíšův obraz.! )
Každý křesťan, který miluje našeho Pána a Spasitele, jistě polituje, že z výměny dopisů Pána s králem z Edessy byly prostřednictvím historických dokumentů zachovány jen první dva dopisy. Neboť- bohužel - staré písemnosti královského archivu z Edessy byly pravděpodobně v dobách válek ztraceny.

Ale nic z toho, co Bohočlověk na Zemi učil, co činil nebo nějakým způsobem sdělil, nemělo být provždy ztraceno. Vedením Božím a Boží milosti má být veškeré spasitelské dílo našeho Vykupitele opět sděleno budoucímu lidstvu.
A tak byly všechny dopisy Ježíše a Abgara nadiktovány vnitřním hlasem Božím „píšícímu slouhovi Božímu", Jakobu Lorberovi. Nehodláme se na tomto místě podrobněji zabývat Božím zjevením Jakobu Lorberovi. Musíme však konstatovat, že oba první dopisy nejsou překladem existujícího textu, a to ani v syrském, řeckém nebo latinském jazyku. Diktovaný německý text je původní písemností, jež s ostatními, ztracenými, a diktátem Pána Lorberovi opět existujícími - dopisy tvoří  je d i n ý  celek. Nicméně však konstatujeme, že text diktovaných dopisů naprosto přesně souhlasí s řeckým textem podle Eusebia; zatímco text „Doctrina Addai" vykazuje doplňující části vět.
Obsah výměny dopisů je jako Evangelium v kratší formě. Dopisy Pána obsahují nejdůležitější učení Jeho spasitelského poslání a geniální krátký výklad našeho spasení Jeho obětí - smrtí. Nabízí se nám proto výměna dopisů Ježíše s Abgarem jako „Malé Evangelium", zvěstující lásku věčného Otce, který nám předává Svým učením, Svou obětí – smrtí a Svým vítězným zmrtvýchvstáním dar milosti - stát se Božími dětmi.

Vydavatel

I.

Dopis Abgara Pánu Ježíši.

1 Abgarus, kníže v Edesse, Ježíši dobrému Spasiteli, který se objevil v krajině kolem Jeruzaléma, všechnu slávu!
2 Slyšel jsem o Tobě i o tom, jak léčíš bez léků a bez léčivých bylin. Neboť se vypráví, že činíš, aby slepí prohlédli, chromí chodili, že malomocným navracíš čistotu, že vymítáš nečisté duchy a že uzdravuješ ty, kdo bojují s vleklými chorobami, a že dokonce probouzíš k životu ty, kdo zemřeli.
3 Když jsem toto všechno o Tobě uslyšel, usoudil jsem v sobě sám, že jedno z obojího musí být pravda: buďto jsi Bůh, sestoupivší z nebe - anebo Ty, kdo tyto věci činíš, jsi přinejmenším syn velkého Boha!
4 Žádám Tě proto prostřednictvím tohoto dopisu, abys ráčil přijít ke mně a vyléčil mne z mé nemoci!
5 Zaslechl jsem také, že Židé proti Tobě reptají a chtějí Ti způsobit zlé. - Já mám sice malé, ale spořádané město, které však pro nás oba bude dostačující. Přijď proto, můj nadevše vysoce ctěný příteli Ježíši ke mně a zůstaň u mě v mém městě a v mé zemi! Každý Tě tady bude nosit na rukou i v srdci! - Očekávám Tě s největší touhou svého srdce!
6 Odesláno prostřednictvím mého věrného sluhy Brachuse.

Odpověď Pána Ježíše.

1 Abgare, jsi blahoslavený, protože jsi Mne neviděl, a přesto - máš víru! Neboť hleď, je o Mně psáno, že ti, kdo Mne spatřili, ve Mne neuvěří, zatímco ti, kteří Mne nespatřili, uvěří a budou žít na věky!
2 Pokud však jde o to, proč mi píšeš, abych k Tobě přišel, protože zde v zemi Židů budu pronásledován, pravím Tobě: Je nevyhnutelné, aby všechno, proč Jsem na svět přišel, se na Mně splnilo na tomto místě, a abych Já, až se všechno v brzku na Mně splní, vystoupil k Tomu, od Něhož Jsem přišel z věčnosti. ..
3 Buď však trpělivý ve své lehké nemoci! Jakmile vystoupím na nebesa, pošlu k Tobě učedníka, aby Tvou nemoc vyléčil a dal plné zdraví tobě a všem, jež jsou u Tebe.
4 Zapsáno Jakubem, jedním z učedníků Pána Ježíše Krista, a odesláno z krajiny Genezaretské prostřednictvím Brachuse, králova posla.
5 Brzy potom, co Abgarus dostal od Pána Ježíše tuto přenebeskou odpověď, stalo se, že králův nejstarší syn a následník trůnu onemocněl smrtelnou horečnatou chorobou, o níž se všichni lékaři v Edesse vyslovili, že je nevyléčitelná. To přivedlo ubohého Abgara téměř k zoufalstvÍ. V takovém převelikém zármutku napsal opět dobrému Spasiteli.

II.

Dopis Abgara Pánu Ježíši.

1 Abgarus, nebohý kníže v Edesse, Ježíšovi, dobrému Spasiteli, který se objevil v krajině kolem Jeruzaléma, všechnu čest a slávu Boží!
2 Ó, Ježíši, Ty dobrý Spasiteli! Hleď, můj nejstarší syn, dědic trůnu, který se se mnou nadmíru těšil na Tvůj příchod do mého města, smrtelně onemocněl. Zachvátila ho zlá horečka a hrozí mu v každém okamžiku smrtí! - Vím však, jak mne ujistil posel, že takové nemocné léčíš bez léků pouhým slovem a vůlí na dálku! Ó, Ježíši, Ty dobrý Spasiteli, Ty pravdivý synu nejvyššího Boha, jakým dozajista Jsi - uzdrav tedy mého syna, který Tě tak miluje, že by byl dokonce ochoten jít pro Tebe na smrt, uzdrav ho mocným slovem Své vůle!
3 Ó, Ježíši, Ty dobrý Spasiteli! Neodkazuj mne, který jsem rovněž nemocný, tentokráte na dobu po Tvém vystoupení na nebesa, jak Jsi mi oznámil! Nýbrž pomoz, pomoz, pomoz hned mému synu!
4 Psáno v mém městě Edesse, odesláno prostřednictvím mého dřívějšího věrného sluhy.

Odpověď Pána Ježíše.

1 Abgare, veliká je Tvá víra! A proto by se to s Tvým synem mohlo obrátit k lepšímu. Ale protože Jsem u Tebe nalezl více lásky než v Izraeli, chci pro Tebe učinit víc, než kdybys byl jedině jen  uvěřil!
2 Hleď, Já, Pán od věčnosti, nyní učitel lidí a osvoboditel od věčné smrti, daruji Tvému synovi život věčný ještě před Mým nanebevstoupením, protože Mne, aniž Mne uviděl a poznal, z celého svého srdce miloval před Mým nastávajícím utrpením pro všechny lidi. A tak, Můj milý Abgare, sice svého syna v těle ztratíš ve světě, v duchu však tisíckráte vyzískáš v Mé věčné říši!
3 Nevěř však, že Tvůj syn, až zemře, bude skutečně mrtev! - Ne, nikoliv! Nýbrž jakmile zemře, probudí se teprve ze smrtelného spánku tohoto světa k pravému, věčnému životu v Mé říši, která je duchovní a nikoliv tělesná.
4 Nebuď proto zarmoucen v duši! Neboť hleď, slyš a mlč: Jen Já Sám jsem Pánem, a kromě Mne není žádného! Proto činím svobodně, co činím. A nikdo Mi nemůže říkat: učiň to nebo nečiň to!
5 Cožkoliv však nyní činím nebo dopouštím, že budu jako slabý člověk pronásledován - předvídal Jsem už dříve, než byla stvořena Země, a dříve, než Slunce, Měsíc a hvězdy z nebe Zemi ozářily. Neboť právě proto Jsem vyšel ze Svého Otce, který jest ve Mně jako Já v Něm! Neboť On jest Moje láska. Moje vůle. Ale Duch, jenž vychází ze Mne a z Otce, působící od věčnosti do věčnosti, je to nejsvětější. A to všechno Jsem Já, který Ti nyní toto zvěstuje!
6 Nermuť se proto, když nyní víš, kdo jest Ten, jenž Ti toto zvěstoval! Pomlč o tom však až do doby, než budu Židy povýšen na kůl, o čemž, jakmile se to stane, dostaneš zprávu. Jinak totiž (kdybys nevčasně promluvil) zhroutil by se svět před časem.
7 V nejbližších dnech však k Tobě do města přijde chudý učedník. Přijmi ho, tím potěšíš Mé srdce ¬a čiň mu dobré proto, že Tvému synovi prokazuji tak velkou milost a pro jeho velkou lásku ho nechávám jít přede Mnou tam, kam se odeberu po povýšení na kůlu. - Amen.
8 Psáno v Káně v Galileji učedníkem Janem a odesláno prostřednictvím králova posla.

III.
Dopis Abgara Pánu Ježíši.

1 Abgarus, malý kníže v Edesse, Ježíšovi, dobrému Spasiteli, který se objevil v krajině kolem Jeruzaléma, všechnu slávu do věčnosti!
2 Z Tvého nádherného milostivého dopisu, který jsi Ty, ó, Pane, Pane Bože od věčnosti, co nejmilostivěji zaslal před tímto mým dopisem, který Ti nyní posílám, mně, jenž není než červem v prachu, k mé i mého syna převeliké útěše, jsem jasně pochopil, že v Tobě musí přebývat nejvyšší láska. Neboť jinak by bylo zcela nemožné, abys Ty, jakožto jediný Pán všech nebí i této Země, byl mohl obdarovat tak všemohoucně účinnou útěchou mne, červa před Tebou, tím, že jsi s takovou láskou myslel na mého syna, který Tě nade všechno miluje! - Nemohu Ti, ó, Pane, za to přece nic jiného nabídnout, než, poklesaje před Tvým nejsvětějším jménem do prachu vlastní nicotnosti, dík můj i mého syna. Přijmi tento náš nejvroucnější dík milostivě jako zástavu naší nejvřelejší lásky a uchovej nás v mysli ve Své, pro mne nepochopitelné shovívavosti, pro všechny časy.
3 Láska mého velmi nemocného syna k Tobě ve mně před několika dny vyvolala lásky plnou touhu po Tobě. Odpusť mi, Pane, jestliže Ti to tímto dopisem opět oznamuji! - Dobře vím, že znáš naše myšlenky už dříve, než jsme je já a můj syn pomysleli. Přesto však Ti píši jako člověku, a činím tak na radu onoho chudého mladého člověka, kterého jsi mi doporučil, a který se už u mne, vším co nejlépe opatřen, nachází, a řekl mi, že tak k Tobě musí přistupovat každý, kdo od Tebe něco žádá.
4 Tento mladý člověk říká, že Tě viděl. Má sice velmi prosté, ale jinak, jak se mi zdá, velmi přesné a pravdivé nadání představivosti. Tento mladý člověk, pro své schopnosti mně velice drahý, nám nedávno k naší největší radosti popsal Tvou podobu tak názorně, že se nám, mně i mému synovi, který ještě žije, ale je už velmi slabý, zdálo, jako bychom Tě viděli přímo před námi. V mém městě však žije velký umělec umění malířského. Namaloval mi dokonce podle vylíčení onoho mladého člověka Tvou hlavu a hruď. Mne i mého syna překvapil tento obraz tím radostněji, že mi ten mladý chudý člověk potvrdil, že Ty, Ó, Pane, právě tak vypadáš!
5 Použil jsem proto této příležitosti, abych Ti prostřednictvím mého věrného posla, přinášejícího Ti můj vděčný děkovný dopis, zaslal i Tvůj vlast¬ní obraz, aby ses na něj mohl podívat a dal mi přes posla vědět, zda se Ti tento obraz podobá.
6 Ó, Pane Ježíši, Ty dobrý Spasiteli všech lidí, nehněvej se proto na nás! Neboť nikoliv opovrženíhodná zvědavost, ne, nýbrž čistá, převeliká láska k Tobě nás přiměla k tomu, že jsme dali vytvořit nejdražší drahokam našeho srdce tak, abychom si o Tobě mohli učinit nějakou představu, neboť Ty jsi naše srdce naplnil až do nejhlubších hlubin Svou láskou a stal jsi se naším největším bohatstvím, naší největší útěchou a nejvzácnějším svatebním skvostem v životě i v smrti!7 Ó, Pane, nepřestávej nikdy uchovávat nás v myšlenkách Svého srdce! - Tvá, pro nás svatá vůle, se staň!

Odpověď Pána Ježíše
prostřednictvím téhož králova posla do deseti dnů.

1 Mé požehnání, Mou lásku a Mou milost Tobě, Můj milovaný synu Abgare!
2 Říkávám zde v Judeji často těm, kterým Jsem pomohl od nejrůznějších neduhů těla: "Hleď, to pro Tebe učinila Tvá víra!" - Ale žádného Jsem se ještě nezeptal: „Miluješ Mne?" A dosud žádný mi z hlubokosti svého srdce neřekl: „Pane, miluji Tě!"
3 Ty však jsi věřil už dlouho předtím, aniž bys Mne byl spatřil, že Jsem Jediný. A nyní Mne už miluješ jako ten, kdo je už dlouho znovuzrozený ohněm Ducha.
4 Ó, Abgare! Abgare! Kdybys věděl a mohl pochopit, jak velice Tě proto miluji, a jak velkou radost děláš Mému věčnému otcovskému srdci - zalehla by Tě tak převeliká blaženost, že bys již ani nemohl žít!
5 Buď však statečný při všem, co během času o Mně uslyšíš od zlých Židů, kteří Mne brzy předají do rukou katů. Uslyšíš-li to však a nepropadneš-li proto hněvu, budeš duchovně po svém synovi první, jemuž se dostane živoucího podílu na Mém zmrtvýchvstání.
6 Vpravdě, vpravdě Ti pravím: Ti, kdo věří Mému učení, že pochází od Boha, budou probuzeni o soudném dni, kdy bude každý postaven před spravedlivý soud. Ti však, kdo Mne milují, smrti nikdy neokusí! Nýbrž stejně jako nejrychlejší myšlenka, tedy tak rychle budou z tohoto života těla proměněni v nejjasnější věčný život a naleznou příbytek u Mne, jejich Otce od věčnosti. Toto však pečlivě uchovej u sebe v tajnosti, dokud nevstanu z mrtvých!
7 Záhy potom však k Tobě přijde učedník, jak už Jsem Ti přislíbil v prvním dopise, a uzdraví, až na Tvého syna, který přede Mnou odejde bez bolesti do Mé říše, Tebe a celý Tvůj dům tělesně i duševně.
8 Je-li podobnost mezi mým vzezřením a obrazem, který jsi mi po svém poslu zaslal, uvědomí Tě nejpřesněji Tvůj posel, který Mne již třikrát viděl. Tomu, kdo chce Můj obraz v Tvém úmyslu, nebudiž mu to hříchem!
Neboť láska tu dovoluje všechno. Běda však tomu, kdo by ze Mne chtěl vytvořit modlu! - Uchovej však i tento obraz v tajnosti!
9 Psáno v Judeji jedním z Mých učedníků, který je blízký Mému srdci, odesláno opět týmž poslem.
10 Pozdravení Tvému domu! - Amen.