Naši vesmírní rodiče

něco z mých zápisků - text je v plném původním znění a tak někdy jsou dokonce zaměněná slova či vynechána písmenka

18. 1. 2015, 21:48:41

Komu: mojiandele@seznam.cz

Je sobota 17. Ledna je kolem čtvrté odpoledne a já zde usedám, abych zaznamenal vše co se dnes událo a popsal si jak to bylo. V dané chvíli si jsem plně vědom, že toto ještě nejde zveřejnit, protože obsah a věci, které se v posledních dnech dějí , přesněji od chvíle kdy jsme objevili nahrávku o šesti křížích jsou nad lidské chápání. Nepochybně však věci zveřejněny tak jak byly budou. V dané chvíli však mají čtenáři ještě stále málo informací na to, aby se v tom alespoň malinko orientovali.

Zhruba kolem půl třetí jsem skončil s prací, okoupal jsem se a chtěl jsem si jít lehnout, protože jsem vnímal opravdu neskutečnou únavu. Nicméně jsem si zde zapálil po tom všem co se událo svíčky jednak pro všechny vesmírné a světelné bytosti a to jak nahoře tak i dole, pak jsem zapálil jednu svíčku pro Mílu a její strážné anděly. Totéž jsem si udělal pro sebe a zapálil jsem také jednu samostatnou svíčku pro naše vesmírné rodiče.

Udělal jsem si kávu a pohodlně se usadil do křesla, očistil se a jen tak jsem byl. Najednou jsem si všimnul že svíčka našich vesmírných rodičů problikává. Nijak mne to nepřekvapilo, byť posledních několik dnů zde nebyly.

Ptal jsem se zda zde je přítomná prakrálovna Elisabeth a bylo mi to potvrzeno. Usmál jsem se protože dlouho jsem s ní nemluvil. Řekla že dnes se staly mimořádné věci a oni rozumí tomu, že jsem já i Míla unavení, jen že máme vydržet. Vše se v posledních dnech děje z důvodů právě oné nahrávky a šesti křížů. Temnota nepředpokládala, že se toto ke mně dostane a že odhalíme jak to vlastně s onou nahrávkou je. Byl jsem požádán, aby nespal, ale že si mám sednou za počítač a vše si to zdokumentovat protože již máme toliko různých informací že se v tom pomalu můžeme ztrácet a bylo by škoda, aby nám utekly podstatné věci, které až v čase zapadnou a vykreslí se nám obraz.

Ptal jsem se na spousty věcí a mimo jiné také zda tohle psaní bude pod její ochranou a povede mne tak, abych zde nenapsal nic co by nebylo v souladu se světlem a co by bylo zkresleno. Dostal jsem ubezpečení že zde není sama a já to vnímám že je zde řada různých andělů a nanebevzatých mistrů.

Nic z toho co se dnes přihodilo není o náhodě a já to vím, jen si také plně uvědomuji, že před časem bych celou řadu věcí přiřkl právě nějaké náhodě.

Elizabeth mi sdělila, že neočekávali takové útoky a je jim líto čím a čemu musíme být vystaveni. Zároveň ovšem také řekla, že někdo to musí zastavit zde na zemi, protože oni sami nemohou.

Bylo mi v té chvíli sděleno, že náš vesmírný otec nám posílá armádu svých andělů, kteří do této chvíle budou s námi a budou nás pročisťovat. Když jsem se zeptal kolik že to je armáda andělů, řekla že je to dvanáct slunečních andělů a že nemusíme mít obavy, že jsou rádi že jsme a podpoří nás v naší práci jak jen to půjde.

Seděl jsem a po tváři mi stékaly slzy. Vnímal jsem jak se usmívá a připomíná mi, že mi dali tu možnost , ukončit zde pobyt na této zemi a vrátit se domů, jen že já to odmítl. Znovu se ptala zda se nechci přece jen vrátit. Řekl jsem že ne, že kdo by zde byl, kdo by zastavoval to temno, které jako by v danou chvíli mělo ještě větší sílu a moc.

Řekla, že jsou vděční a potěšeni tím, že zde zůstanu dále a že mi splní co slíbili. Vysvětlila mi, že temnota nemá větší sílu ani moc, jen se nyní soustředila na nás s Mílou, aby nás opravdu zastavili, protože toho víme mnoho a jsou si vědomi, že toho co děláme nenecháme.

Ne opravdu ne po tom všem čím jsem si osobně v tomto životě  prošel a čemu byli vystaveni moji nejbližší nemám zájem toho nechat a proto zde zůstávám a to i přesto že bych se mohl vrátit domů. Jsem si plně vědom toho že zde musí být i takové bytosti, které se nebudou bát ani té největší temnoty jsem si plně vědom toho, že jednoho mnozí mohou toto vše pochopit a od základů to může pozměnit jejich život, protože si uvědomí. Každý kdo si něco podobného byť jen přečte a nebude posuzovat setká se časem s tím že toto vše bylo a je možné. Že toto vše se stalo. Setká se s tím že zjistí že vlastně nic neví, stejně tak jako já a i proto chci vědomě stále jít kupředu a nenechám se zastrašit ani zastavit.

Začalo to brzy ráno, kdy jsem šel do sklepa přiložit a cestou jsem si všiml že rodiče již nespí, svítilo se u nich. Táta seděl ve sklepě a já mu říkal, že kdybych mohl spát tak bych spal a on tu straší. Odpověděl, že nespí už od pěti a v noci toho také moc nenaspal, protože jej bolela noha. Byť jsem v té chvíli věděl , která to asi je, přesto jsem se jej zeptal. Potvrdil mi že ta levá. Hned jsem věděl, že to není jen tak, že opět na mne někdo útočí právě přes něj a věděl jsem byl jsem si naprosto jistý že to má souvislost s rituálem šesti křížů, že temnota nemá zájem na tom, abychom článek zveřejnili a tak stále útočí jak jen to jde. Naprosto jasně jsem slyšel, že máme článek zveřejnit co nejdříve.

Chtěl jsem jít pracovat měl jsem připravenou práci venku a už včera jsem si říkal, že začnu velmi brzy. Nicméně toto pozměnilo trochu situaci a opět jsem se odebral důmů nahoru. Zapálil jsem svíčky, naladil se a napojil tátu sebe i Mílu na novou enregií, kterou jsme objevili a zkoušíme si ji. Docela neomalený výraz, že si něco zkoušíme protože to může vyznít že něčemu nevěříme, ale tak to není. Zkoušíme si spíše jaké to přináší pocity a to co dělá. Nová energie má zároveň velmi silnou ochranou složku a tak jsem opravdu nás všechny na ní napojil. Zavolal jsem Míle a sdělil ji, aby to vnímala, že ji budu posílatonu energií a zároveň ochranu. Když jsem skončil zašel jsem za tátou a zeptal jsem se jej, jak se cítí a zda ho noha ještě bolí. Ptal jsem se jen pro ujištění, protože jsem věděl jak tomu „musí“ být. Podíval se na mě a říkal, no budeš se divit, ale v dané chvíli mě nic nebolí. Neříkal jsem mu co a jak jsem dělal, není to nutné.

S Mílou jsme si ještě vyměnili pár informací a shodli se na tom, že až půjde do práce protože má noční a zrovna se chystala jít spát tak zveřejní daný článek. Není potřeba to odkládat protože dokud se nezveřejní tak nás stále bude chtít temnota zastavit.

Pracoval jsem venku docela se mi dařilo jen mi nebylo zrovna nějak dobře vnímal jsem únavu velkou únavu a stále jsem cítil jako bych neměl dneska pracovat a spíše se věnovat jen sobě. krátce po dvanácté se mne máma ptala zda si dám kávu, řekl jsem, že ne. Opravdu jsem nechtěl neměl jsem na ní jednak chuť a necítil jsem se dobře. Řekla , že mi ji už udělala a zda mi ji má tedy dát ven. Přinesla mi ji a já na ní ne že zapoměl, jen jsem si říkal, že si ji vypiju studenou až skončím, nedalo mi to však a tak jsem si ji, že si ji vezmu do sklepa a v klidu tedy vypiju když už ji zde mám.

Vešel jsem do sklepa a měl jsem pocit že jsem v pekle. Všude kouř a v rohu pod stropem šlehaly plameny z několika špalků dřeva. Je to zvláštní, ale nijak mne to nevyvedlo z míry, jen jsem v duchu prohlásil asi něco v tom smyslu. Co to zase je. Na rukách jsem měl pracovní rukavice, odpožil jsem kávu a špalky hořící jasným plamenem jsem vynesl ven. Otevřel jsem okna a dveře aby se prostor vyvětral. Bylo mi jasné oč zde běží a co a kdo za tím vším stojí. Ani na chvíli jsem nezapochyboval. Opět to byl dopad toho že jsme odhalili co zde temné síly provádějí a snaží se šířit. Dělali opravdu vše proto aby nás, zastavili. Je to zváštní ale byl jsem opravdu v klidu a po daném incidentu se vrátil k práci, abych to ukončil a udělal kolem pořádek. Hlavou se mi honili myšlenky, nebo spíše mi začaly přicházet informace. Začal jsem si uvědomovat že stačily tři možná čtyři minuty a bylo by po všem, protože oheň by velmi rychle rozšířil a protože to bylo kousek od zdroje plynu asi nemusím popisovat co by následovalo. Temnota by zvítězila, protože nepochybně bych se další měsíce věnoval naprosto jiným věcem. Nicméně jsem si také plně uvědomoval, že ani to že jsem do toho sklepa šel nebyla náhoda a že za tím vším stojí moji strážní andělé a průvodci.

Práci jsem ukončil, okoupal se a bylo kolem půl třetí. Věděl jsem, že Míla spí , protože bude vstávat až kolem pl šesté na noční a já ji nechtěl rušit, věci jsem měl pod kontrolou. Zapálil jsem si svíčky a klad si otázky jak k tomu došlo a proč , když mne andělé dokázali opět informovat a zabránít tak neštěstí to neuděli „dokonale“. Hned jsem to slyšel jak mohu takto přemýšlet , protože oni to dokonale udělali. A pokud bych nevěděl čemu a jak zabránili, pokud by mi nedošly souvislosti, nic bych nepochopil . takže i tohle byla škola a ukázka toho s kým v dané chvíli máme tu čest.

Bylo kolem čtvrté, když jsem se šel podívat do sklepa zda nějaký zapadlý uhlík ještě někde nedoutná. Cítil jsem se zvláštně divně. Sedl jsem si na stoličku a koukal na opálený strop visící pavučiny, kterých jsem si nikdy před tím nevšiml a najednou jsem podvědomě vnímal jak se na mne kouká. Vnímal jsem pár očí. Červených očí. Kdysi bych z toho sklepa asi upaloval, nicméně přece jen dnes jsem někým jiným a tak jsem ty oči začal sledovat. Koukali na mne a jako by se ke mně snažily dostat, jen je něco tam v tom místě drželo a ony nemohly. Najednou jsem vnímal, že to není jen jeden pár očí a napočítal jsem jich dvanáct, takže tam bylo šest párů červených očí, které v té tmě byly a snažily se ke mně dostat. Nešlo jim to a já si uvědomoval, že je tam někdo, nebo něco drží a nepochyboval jsem o tom, že je to moje ochrana, která jim nedovolí se ke mně přiblížit. Došlo mi to.

Já udělal po ránu ochranu Míle sobě a tátovi , jenže mne nenapadlo udělat ochranu na dům, protože jsem si ráno kontroloval zda je celý dům a prostor čistý a byl. Nikde nebylo nic negativního.

Šel jsem v klidu nahoru vzal si kyvadlo očistil je i sebe. Napojil jsem se na své průvodce a zjišťoval co se to děje . bylo to vše potvrzeno, že jde opravdu o útok na mne aby se článěk nezveřejnil. Získal jsem přes kyvadlo a od Elizabeth spousty informací a protože bylo kolem páté, rozhodl jsem se napsat Míle a probudit ji dříve než je zvyklá. Měl jsem potřebu ji alespoň trochu informovat co se dělo když ona spala a samozřejmě jsem potřeboval, aby mi pomohla odvést ty příšerné ještěry. Jednalo se o jedny z nejhorších temných entit se ketrými se zde můžeme setkat. I pramáti mi o tom vyprávěla jak se věci seběhli a když už se to vše stalo tak, že nám otec posílá ony sluneční anděly.

Míle jsem napsal zprávičku, nechtěl jsem ji strašit a přesto jsem ji potřeboval z postele vytáhnout dříve a vím jaké to s ní je po probuzení. Docela ji trvá než se dá dohromady. Kupodivu volalal téměř hned co prý v té zprávě stojí že to neumí přečíst protože na to ani ještě nevidí a podobně. Objasnil jsem ji malinko situaci a kupodivu tentokráte se brobrala ihned a začali jsme pracovat. Požádala mne abych nečekal až ona bude mít v práci čas a abych ten článek zveřejnil hned, protože dokud nebude zveřejněn můžou se dít další věci. Zveřejnění přece jen temnota slábne a pochopila, že ani tentokráte nad námi nezvítězila a že se nedáme zastrašit ničím a nikým.

Měla docela naspěch tak jsme se dohodli že já tam dám článek a ona když se obleče tak mi pomůže ty ještěry odvést, tam kam patří.

Tak se také stalo. Vše jsme nakonec stihli já zveřejnil článek, dopsal jsem ještě upozornění aspolenčně jsme odvedli ty největší zrůdy se kterými se můžeme zde setkat.

Míla sedla na autobus a já se dále zde zabýval tím vším a protože jsem byl stále napojen a bylo zde spousty světelných bytostí všecho druhu tak jsem sbíral informace a pomalu si skládal opět obraz toho všeho. Celá řada věcí nám již zapadá a dává smysl a to co nevíme jistě v čase zjistíme, protože stále platí, že přes to vše co se kolem nás děje já osobně chci vědomě růst, jít dále a šířit Světlo.

Jak to bylo dále.

Ten večer, když Míla dorazila do práce tak mi samozřejmě v co nekratší době volala a vyptávala se na mnoho věcí jak to se mnou vypadá a podobně. Chtěl jsem ji toho spousty sdělit jenže signál byl opět tak špatný že jsem rozuměl tak každému třetímu slovu. Docela mne to vnitřně znepokojovalo protože to nebylo poprvé a vím že koplikace je u ní v prostoru. Jsou to opět jen enregie, které ten signál ruší a proč je téměř jasné. Říkala že prostor čistila a že nemám být nervozní a nechat se vyprovokovat . snažil jsem se jí vysvětlit že nestačí vyčistit prostor jen popisovat to zde celé je zbytečné, protože oba tu podstatu známe. Požádal jsem ji aby mi dala čtvrt hodiny že něco zkusím, že na zlepšení použiju stejný model, který si „zkoušíme“ v dané chvíli na sobě . a opět to zkoušíme je hloupé slovo protože my víme že to funguje a jde o řekl bych nejsilnější enregií v dané době zde, protože dokážeme propojit zemskou a kosmickou energií.

Po chvíli jsem ji tedy zavolal znovu a koukali jsme jak je to milé a hezké protože věci se zlepšili o sto procent . netvrdím že to vše bylo naprosto čisté nicméně jsem věděl, že prostor se dále čistí , opět i tohle byly věci které jsem ten den přijal, že jsou možné a že na nich máme nebo spíše můžeme pracovat.

Mílu ovšem začala bolet hlava a to z jejich slov velmi hodně a já o tom nepochyboval. Jen jsem tušil že to má souvislost právě a opět s enrgiemi.

Po nějakém čase jsem tu informaci zachytil jak tomu je a opět jsem ji požádal aby mi dala pár minut že něco zkusíme. Sedl jsem si do křesla a přivolal jsem pro nás nové sluneční anděly a zjišťoval jsem zda je bolest hlavy v dané chvíli u Míly nejen řešit , ale také čím to je způsobeno. Přišly všechny odpovědi a nádherně to vše do sebe zapadalo. Míla následně popisovala co a jak cítila a že ji hlava chvílemi nebolela. Věděl jsem že tuhle bolest pokud se navrátí musí však vydržet a že to přejde.

Na chvíli jsme se odmlčeli a já si zde jen tak seděl, přesto že sem byl opravdu unavený a dával si dohromady to všechno a v tom mi začaly přicházet další informace, kterým jsem dokonale rozuměl.

Bylo mi sděleno , že zrušit rituál šesti křížů jde a že mimo jiné k tomu nám také poslali daných dvanáct slunečních andělů.

Dostali jsme je nejen pro naší ochranu, ale také jako odměnu za to vše , že jsme rozluštili oč zde jde a zastavili tak masivní šíření tmy, která v dané chvíli opravu velmi silně bojuje.

Vše co mi přišlo jsem si namaloval a strávil na tom zase nějaký ten čas. Udělal jsem si však jen poznámky a skyce protože vím už dnes jak to chodí a věřím že ráno bych měl zase hlavu vygumovanou. Po tom jsem to vše ještě sdělil Míle a oba jsme z toho měli opravdu radost. Ať tomu bylo tedy v posldeních dnech jak chtělo jsem v danou chvíli vděčný že se to vše ke mne k nám dostalo a že jsme zase opět o malý krůček dále.

Bylo kolem půlnoci a šel jsem spát, protože opravdu jsem toho všeho měl dost.

Ráno den poté

Vstal jsem,byl jsem docela vyspaný jen jsem měl hlavu nějakou divnou, prázdou a když jsem si vybavil včerejší den, tak mi to připadalo jako že jsem se probudil ze snu. Ptal jsem se sám sebe zda se mi to vše jen zdálo a nebo jsem se dočista „zbláznil“. Když jsem však vešel do sklepa a uviděl ohořelé stropy a dlouhé černé visící pavučiny , pochopil jsem že to nebyl sen, že to byla a je skutečnost, že je to něco co spolu s Mílou zde prožíváme a čím společně procházíme. Byl jsem vděčný za to , že je, že ji „mám“ že patříme k sobě.

Přišel jsem nahoru trochu si zameditoval, zapálil svíčky a za chvíli se ozvala Míla. Skončila už v práci a byla někde na zastávce autobusu. Popisovala jak tomu bylo v noci a říkala že tak ji hlava ještě snad nebolele, že zkoušela vše možné a nic nezabíralo, až pak nad ránem se jí to podařilo změnit. Tím jen opět potvrdila to o čem jsme se večer bavili a co jsem ji říkal jak to je , jak to bude probíhat. Jsem rád že to má za sebou a hlava ji nebolí. Na chvíli jsme si ještě povídali když přijela domů, než šla spát, protože i dnes ještě jde na noční.

Já se dopoledne dával tak trochu dohromady a samozřejmě jsem celý čas trávil duchovnem nešlo to opustit a stále jsem na něco myslel. Odpoledne jsem prožil zvláštní okamžiky když jsem si uvědomil že už vím nejen jak je možné rituál šesti křížů zrušit, ale víme v téhle chvíli i jak zjistit zda se dané bytosti podařilo uzavřít se do prokletí šesti křížů.

Trávil jsem nad tím několik hodin a dostal jsem se až do bodu, když si umíme daného člověka vlastně namalovat, jde to zjistit přes automatickou kresbu . musíme však být napojeni na konkrétní světelné bytosti a mít jinou ochranu než je běžné.

Dostal jsem také informace, že v dané chvíli je na území naší republiky stovky těch, kterým se rituál povedl a uzavřeli se. v dané chvíli nejde toto číslo do tisíců. A díky nám se prý nebude již tak rychle šířit jsem slyšel, oponoval jsem tak trochu, protože jsme zase jen prostředníci a bez nich by zde nebylo nic. přesto jsem vděčný za to co se nám povedlo a k jakému bodu jsme v danou chvíli došli. Nicméně se plní jen oč jsem žádal, že chci vědomě růst a více. V posledních dnech toho však bylo opravdu více než dost.

Další poznám si snad zapíšu večer před spaním, protože toto období je pro mne tak klíčové že mám potřebu si k tomu něco psát. Pomáhá mi to protože mi v té chvíli zde u písmenek přichází spousty jiných nových informací a vše se pomalu skládá do jakéhosi obrazu .