část I
Jsme mnohem více, než víme. Před dlouhou dobou jsme se propadli z vysokého stavu vědomí dolů a teprve nyní se v nás začínají objevovat vzpomínky na to, co jsme zapomněli. Květ života existoval a znalo ho vše živé. Kdekoli jinde se ví, že je to vzorec stvoření, cesta dovnitř a ven; duch nás z této posvátné geometrie stvořil. Je to vepsáno v našich tělech, tyto informace jsou prastaré. Thovt, vysoký mistr z Atlantidy, Egypta a Řecka, on zejména poskytl tyto rozsáhlé informace autorovi.
Žijeme ve zlomovém okamžiku pozemské historie. Svět dramaticky prožívá metamorfózu. Tím, že pochopíme náš současný stav, dokážeme se otevřít potenciálu nového rozšířeného vědomí, novému lidství na této planetě. Kniha Drunvala Melchizedeka přináší mnoho informací podložených i vědeckými, archeologickými a jinými důkazy, jak jsme se my, spirituální bytosti, ocitli ve fyzickém světě.
Časy se nyní velmi rychle mění. V roce 1999 odhalila vědecká studie publikovaná v časopise American Demograhis, že se v této době objevuje v Americe a v západním světě zbrusu nová kultura, založená na hluboké víře v Boha, rodinu, děti, ducha, Matku Zemi a zdravé prostředí, ženskost, čestnost, meditaci, život na jiných planetách a jednotu veškerého života. Průzkum odhalil, že tvoří jednu čtvrtinu dospělých Američanů, překvapivých 44 miliónů dospělých. Je to celosvětově se objevující kultura, odehrává se zde něco velkého. Možná se nakonec změní i naše interpretace reality. Nejsme sami ve vesmíru a nebude trvat dlouho, než tyto skutečnosti budou každému zřejmé.
V historii naší planety se před téměř 13 tisíci roky odehrála velmi dramatická událost a to, co se v minulosti stalo, ovlivňuje každý aspekt našeho současného života. Vše, co denně prožíváme, jaké technologie používáme, včetně válek, které zuří, jídla, která jíme, i toho, jak vnímáme své životy, je přímým důsledkem jistých událostí, jež se odehrály na konci trvání Atlantidy. Vše je propojené. Existuje pouze jedna Realita a jeden Bůh, avšak je nekonečně mnoho způsobů, jak je Realita interpretována. Na určitých realitách se více lidí shoduje a zveme je stupni vědomí.
Díky jistým událostem před 16 až 13 tisíci lety, kleslo lidstvo z velmi vysokého stavu a propadlo se mnoha dimenzemi a mezistupni s rostoucí hustotou až do této 3dimenze. Bylo to jako pád do volného prostoru, ocitli jsme se v nekontrolovatelné spirále vědomí, v nezvladatelném stavu. Došlo zde k fyziologickým změnám a ke změně funkčního pojetí Reality. Nejdůležitější změna nastala ve způsobu dýchání prány, což je životní energie univerza. Prána je pro naše přežití mnohem důležitější nežli vzduch, voda, jídlo; způsob, jak dostáváme tuto energii do svých těl, zásadně ovlivňuje naše vnímání Reality. Pránická energie byla dříve vedena středem žlázy šišinky, která byla kulatá, vypadala jako oko velikosti pingpongového míčku, byla dutá, v otvoru čočka zaostřovala světlo, uvnitř byly receptory barvy. Z pohledu šišinky zjistíme, že vše je posvátnou geometrií a pochopíme, jak přesně byla realita stvořena.
Vše se nachází uvnitř nás, ale k tomuto chápání nemáme přístup, protože jsme během pádu ztratili svoje vzpomínky a bez nich dýcháme odlišně. Začali jsme dýchat nosem a ústy a vedení prány mimo žlázu znamenalo rozdílné, polaritní vidění, mozková žláza šišinka degenerovala na velikost uschlého hrášku. Výsledkem bylo myšlení, že jsme uvnitř těla a z něho se díváme ven a jsme jaksi odděleni od toho, co je tam, což je naprostá iluze, mája. Prošli jsme mutací, jinak řečeno pochroumaly se chromozomy. Nad Zemí svítí červená kontrolka již 13 tisíc let a mnoho bytostí a úrovní vědomí spolupracuje na tom, aby rozřešilo otázku, jak nás navrátit zpět na cestu (DNA), kde jsme byli před tím. Bytosti ze všech koutů univerza se nám pokoušely s naším problémem pomoci, prováděly s námi experimenty, někdy legální cestou, někdy bez povolení.
Pro bytosti existující v přirozeném stavu, nikoli na úrovni Pádu, je normou, že se snaží uvědomit se na několika úrovních vědomí najednou. Pro nás, kteří jsme po Pádu, je naše trojrozměrné vědomí odděleno od našich vyšších aspektů, a proto jsme si vědomi pouze toho, co se děje zde na Zemi; ve skutečnosti však existujeme přinejmenším na pěti, možná na více úrovních. Proto spojení s naším vyšším Já i nejvyšším Já je pravděpodobně tou nejdůležitější věcí, jaká se může udát v našem životě. Jakmile se spojíme s našimi Já, dostaneme absolutně jasné informace, jak postupovat krok za krokem jakoukoli realitou a jak sami sebe dovést zpět domů, do plného vědomí Boha. Návrat do našeho původního stavu je přirozeným procesem, který může probíhat snadno, ale i obtížně, a to v závislosti na našich modelech víry.
Před Pádem jsme znali a zapomněli, že geometrická energetická pole okolo našich těl mohou být zvláštním způsobem roztočena za účasti našeho dechu. Tato pole obvykle rotují rychlostí blízkou rychlosti světla. Po Pádu se rychlost zmenšovala, až se pohyb zastavil. Pokud se toto pole vrátí do svých otáček, zve se Mer-Ka-Ba a poskytuje nám rozšířené vědomí o tom, kdo jsme, spojuje nás s vyššími rovinami vědomí a dokážeme si vzpomenout na nekonečné schopnosti naší bytosti. Mer-Ka-Ba je proti sobě rotující pole světla, jež vytváří současně duch i tělo. Je to jakési vozítko pro přesun z jednoho světa či dimenze do druhé a kromě pohybu různými realitami může také realitu tvořit. Božská láska zvaná někdy ničím nepodmíněná láska, všedávající, je primárním faktorem pro to, aby se Mer-Ka-Ba stala opět živoucím polem světla, bez božské lásky je pouze strojem. Když se spojíme s naším vyšším Já, vše ostatní bude automaticky následovat. Budeme stále žít svůj život, ale vše, co uděláme, bude mít velkou sílu a v našich činech, myšlenkách a emocích bude moudrost.
Když jsme prodělali Pád, rozštěpili jsme se ve skutečnosti do tří, ale především do dvou hlavních prvků, mužského a ženského. Pravá hemisféra ovládá levou stranu našeho těla, to je naše ženská složka. V ženské složce jsou naše psychické a emocionální aspekty života. Tato složka ví, že je pouze jeden Bůh a vše je jednota. Tato složka sebou nenese mnoho problémů. Problém spočívá v mužské složce, v levé polovině mozku. Povaha orientace mužské hemisféry má logickou složku dominantní, ženská orientace ji má potlačenou. Levá hemisféra nepozná, že Jednota existuje beze vší pochybnosti a proto mysl zůstane oddělena od celistvosti a plnosti svého potencionálu; dokonce i na Boha pohlíží z hlediska duality, jako na dva póly světla, na světlo a temnotu. Proto oficiální věda musí být ve hmotné dimenzi oddělena od takových zdrojů, jako jsou např. paranormální jevy. Projevují se tak muži, kteří říkají ženě, že její pocity nejsou právoplatné a že pouze logika je věrohodná a pravdivá a že se tudíž musíme řídit logikou. Žena nemá mužskou logiku, ona zná jinou cestu, cestu samotného života, ten plyne, a žena má rovněž pravdu. Mysl nikdy nepozná Realitu, dokud vše neprožije v srdci. Muž a žena se vzájemně doplňují. I kdyby existovala nepatrná pochybnost o Jednotě, aspekt levé hemisféry nás bude brzdit a nikdy nedokážeme chodit po vodě.
Spirituální zdraví se vrací skrze vyrovnanost. Pokud vidí levá hemisféra ve všem absolutní Jednotu, začíná se uvolňovat a umožňuje integrovat obě protichůdné strany mozku a synchronizovat je. Po té začne šišinka fungovat odlišným způsobem, pak lze během meditace zaktivovat světelné tělo a může začít celý proces regenerace a obnovení naší předchozí vyšší roviny vědomí, je to proces růstu. Jakmile se Mer-Ka-Ba otáčí, můžeme velmi rychle dosáhnout pozoruhodných výsledků. Mnoho idejí a faktů, které jsme se učili ve škole, už neplatí a lidé po celém světě si to začínají uvědomovat.
Nemůžeme pochopit, jak jsme se do současné situace dostali, pokud nepoznáme děje, které nás tam dovedly. Roky 1912 a 1990 byly velmi důležité. Období mezi nimi bylo pravděpodobně jedno z nejdůležitějších období na Zemi. Rok 1912 byl rokem začátků pokusů s cestováním v čase při experimentech mezi mimozemskými Šediváky a lidmi. A rok 1990 byl prvním rokem, kdy byla pro naši planetu dokončena síť pro nanebevstoupení; během té doby se stalo mnoho dalších událostí. V roce 1912 nastala změna v kurzu naší evoluce, proběhly experimenty, které se podobaly Filadelfskému experimentu v roce 1942 a 1943; důsledky experimentu byly velmi katastrofální a lze se jen domnívat, že jím byla v roce 1914 vyvolána první světová válka. Po této události to již nikdy nebylo, jako před tím. Před 1. SV se lidé velmi zajímali o spiritualitu, o meditaci, o pochopení minulosti. Po válce jako bychom duchovně usnuli a probudili se až v šedesátých letech.
Sfinga je největší socha na této planetě. Byla vytvořena velmi kultivovanou kulturou, nikým, koho nyní na Zemi známe. Věda nakonec musela uznat, že je stará 10 až 15 tisíc let, možná i starší a musela se podívat na Platonova slova v novém světle, když psal o jiné kultuře na jiném kontinentě zvaném Atlantida. Nejstarší civilizovaní lidé na světě byli údajně dle konvenční vědy Sumeřané, kteří žili kolem roku 3 800 př. Kr.; ovšem Sfingu nestavěli tito vlasatí barbaři. Na Zemi musel být někdo, kdo byl vysoce civilizovaný a žil před více jak 10 tisíci lety. Tím se zcela mění náš pohled na to, kdo si myslíme, že jsme. Edgar Cayce, zvaný spící prorok, předpověděl, že sfinga obsahuje dveře k Síni záznamů, kde má být podzemní komora, obsahující fyzické důkazy o vyšší pradávné civilizaci na Zemi.
Ve skutečnosti se naše civilizace podle Thovta datuje do doby před 500 miliony lety a naše prvotní kultura pocházela z hvězd. Ale před 5 a půl miliony lety se stalo něco kolosálního, co ovlivnilo i akášické záznamy. Vše, co se odehraje, odehraje se jednou provždy ve vibrační formě a je uchováno, přesto tyto záznamy byly zničeny. Člověk Thovt žil na Zemi již na počátku Atlantidy, dokonce se stal jejím králem na 16 tisíc let. Před 52 tisíci lety vyřešil otázku, jak zůstat se svým vědomím neustále v těle bez umírání a zůstal v něm až do roku 1991, kdy se přesunul do nového způsobu bytí, daleko za naším chápáním. Po potopení Atlantidy spolu s dalšími pokročilými bytostmi museli počkat 6 tisíc let, než mohli znovu obnovit civilizaci. Když se Egypt probudil k životu, nazval se Thovtem. Zvláště od Thovta pochází historie světa. V Egyptě, kde byl zván Písařem, sepsal vše, co se událo; byl dobrým a nestranným pozorovatelem. Čtyřicet dvě knihy Thovtovy zaznamenávají také události po Pádu, kdy se Atlanťané dostali do Egypta, ztratili schopnost plné paměti a bylo zavedeno písmo. Písmo zavedl ve světě Thovt; seznámení se s písmem bylo nesmírně důležitou událostí, možná nejvlivnějším počinem, jenž se kdy v tomto cyklu na planetě odehrál. Slovo hieroglyf znamená posvátné písmo.
Když Egypt umíral, byl to Thovt, kdo rozhýbal další velkou kulturu, Řeckou. Otcem Řecka byl Pythagoras, díky Pythagorejské škole se začalo objevovat Řecko a z Řecka vyrostla naše současná civilizace. Ve svém spise Pythagoras sám říká, že ho Thovt vzal za ruku a odvedl pod Velkou pyramidu a naučil ho vše o posvátné geometrii a vlastnostech Reality. Jakmile se zrodilo skrze Pythagora Řecko, Thovt vstoupil do této kultury jako Hermes, zvaný Trismegistos. Od té doby měl mnoho dalších jmen. Spolupracoval s Drunvalem Melchizedekem až do roku 1991, od něj pochází největší množství informací. Používali kombinaci telepatie a holografických obrazů. Pokud chtěl něco popsat, mohl autor knihy to ochutnat, pocítit, očichat, vidět i slyšet. Sám sebe považoval Thovt za pozemšťana, neboť právě tady učinil první kroky k nesmrtelnosti. Jinak všichni pocházíme ve hře života odjinud, Země není tak stará, má pouze přes pět miliard let a Duch je věčný, vždy byl a bude; vždy jsme byli a budeme. V roce 1991 opustil se svou ženou Sešat tuto oktávu univerza a vkročili do zkušenosti života zcela jiného druhu. Jejich čin je pro nás důležitý.
Symbol křesťanství, kříž, pochází od skupiny Egypťanů, kteří se jmenovali Koptové a žili v době, kdy Egyptská říše zanikala. Později se stali prvotními křesťany, pokud k nim zahrneme dvě další egyptské skupiny, které s nimi byly spojeny – Esejce a Druidy. Veškeré vědomí má výlučný základ v posvátné geometrii. Dva z velikánů minulosti, Leonardo da Vinci a Pythagoras, pracovali s posvátnou geometrií. Velikost Země je v harmonii, v poměru fí, s Měsícem a tyto poměry můžeme najít v rozměrech lidského energetického pole. Lze jen hluboce žasnout nad dokonalostí stvoření. Znalosti posvátné geometrie podporují ideu, že člověk je referenční mírou tohoto univerza. Země, měsíce a celá sluneční soustava, fyzické tělo a Vejce života jsou ve vzájemném geometrickém vztahu a Velká pyramida je slučuje dohromady.
Posvátná geometrie. Květ života – jeho vzory najdeme po celém světě i v univerzu, je to prvotní jazyk Univerza, zdroj všech jazyků, čistý tvar s čistými proporcemi. Představuje cyklus ovocného stromu od plodu k semenu a zpět ke stromu v pěti fázích. Ve středu Květu života je propojeno 7 kruhů, které tvoří obraz zvaný Semeno života. Vzor, který je integrální součástí přírody, je Strom života; stojí mimo jakoukoli rasu a náboženství, je univerzálním znakem. Položíme-li obraz Semene života na obrazec Stromu života, pochopíme jejich vztah. Dokonale do sebe zapadají, je to klíč. Původní Strom života měl dvanáct prvků; patří sem ještě 13 kruh, který se může a nemusí zobrazovat. Každá linie ve Stromu života, ať je s deseti nebo s dvanácti kruhy, odměřuje šířku a délku Vesicy piscis, a zároveň všechny mají proporce Zlatého řezu. Je to první poměr, který se zviditelní, když bychom vyšli z Velké prázdnoty.
Dimenzionální roviny jsou od sebe odděleny 90 stupni, též čakry i hudební tóny jsou od sebe odděleny devadesáti stupni; abychom mohli vstoupit do 4dimenze, musíme udělat obrat o devadesát stupňů. Vše v této Realitě je sinusová nebo kosinusová křivka; to, co odlišuje jednu věc od druhé, je pouze její vlnová délka a vzorec. Dimenzionální roviny jsou v podstatě vlnovými délkami s rozdílným počátečním parametrem. Pokud bychom změnili vlnovou délku svého vědomí a souběžně s tím i svůj tělesný vzorec na vlnovou délku odlišnou od tohoto univerza, pak bychom z tohoto světa zmizeli a objevili se ve světě, na který jsme se naladili. Tento vesmír má základní vlnovou délku 7,23 cm. Ve spirituálním smyslu je touto vlnovou délkou slabika Óm, hinduistický zvuk tohoto vesmíru. Tato vlnová délka je různým způsobem vtisknutá do celého našeho těla.
Čím je dimenzionální úroveň vyšší, tím se vlnová délka krátí a energie přibývá, při sestupu do nižších dimenzí se vlnová délka prodlužuje, energie se snižuje a zhušťuje. Většina kultur v kosmu tyto základní vědomosti má a ví, jak se dimenzemi pohybovat. My jsme toto vše zapomněli. Dá-li Bůh, jednou si na to zase vzpomeneme. Planeta Země prochází právě teď procesem přechodu do 4dimenze a ještě dál. Zanedlouho pro nás trojrozměrná složka této planety přestane existovat – po té, co si tuto další dimenzi uvědomíme. Většina lidí ve vyšších dimenzích, kteří nás pozorují a s tímto procesem pomáhají, nyní věří, že do vyšších dimenzí budeme se posunovat velmi rychle.
Mezi dvěma celooktávovými vesmíry a mezi dvěma podvesmíry neboli alikvotními univerzy není nic, absolutně nic, tento prostor se zve prázdnota, dle Tibeťanů bardo. Avšak některá prázdna jsou černější než jiná a nejčernější jsou ta, která jsou mezi oktávami; ty jmenujeme Velkou prázdnotou nebo Zdí. Všechny dimenze jsou položeny jedna na druhou a každý bod časoprostoru je všechny zároveň obsahuje. Brána k jakékoli z nich je na kterémkoli místě. Ačkoli zde na Zemi, v geometrii naší reality, existují jistá posvátná místa, centra, uzlové body spojující Zemi s nebesy; jsou zde také zvláštní místa v prostoru, která jsou přímo spojena s geometrií prostoru. Zvou se někdy hvězdnými branami a otevírají prostor do dalších dimenzionálních rovin, jimiž lze snáze projít. Planety existují ve více než jedné dimenzi, Matka Země je mnohem komplexnější a složitější, než jak ji dovedeme z této zahuštěné roviny vnímat. A z jaké její dimenze k nám plyne energie, závisí na našem způsobu dýchání.
Každý projev v naší realitě má ve skutečnosti tři složky, téměř v každé situaci je přítomna trojnost. Černá a bílá, šedá; horko a chlad, teplo; muž a žena, dítě; Slunce a Země, Měsíc; osy x,y,z; hmotu tvoří tři základní částice: protony, neutrony a elektrony; apod. Výjimky dvojnosti jsou velmi vzácné a souvisí s počátkem věcí, dvojnost v sobě zahrnuje zpravidla prvotní aspekty. Lidské vědomí nejpřirozenějším způsobem vnímá univerzum pomocí tří hlavních způsobů: pomocí času, prostoru a hmoty, při čemž každý z nich je odrazem svaté Trojice.
Většina lidí si uvědomuje, že na Zemi se nyní děje něco neobvyklého, doba velmi akceleruje a přibývá událostí, které se dříve neděly, na planetě je mnohem více lidí, než kdykoli předtím. Porovnáme-li křivku vývoje lidských vědomostí, kapacity informací s populací, zjistíme, že ta první roste rychleji. Za dobu 5 800 let do přibližně roku 1900 po Kristu, naše civilizace nashromáždila určitý počet bitů informací. O 50 let později se naše vědomosti zdvojnásobily. Za dalších 20 let se opět zdvojnásobily, po té už za 10 let. V současnosti se naše vědomosti zdvojnásobují každých několik let; vědomosti přicházejí jako lavina. Přibližně každých 18 měsíců se nyní u počítačů zdvojnásobuje rychlost a paměť. Počítače jsou vyráběny z křemíku a my lidé jsme z uhlíku, jde zde i o vzájemný vztah obou prvků. Vzhledem k těmto neuvěřitelným objemům vědomostí, které vstupují do našeho vědomí, začíná být evidentní, že nastává velká změna lidstva.
Po tisíce let byly spirituální informace drženy v tajnosti, všechny duchovní skupiny a náboženství mají své tajné informace. Pak zčista jasna se rouška zahalující tajemství zvedla, stalo se tak uprostřed 60. let. Život na Zemi se každým okamžikem zrychluje a zrychluje a zřejmě vyvrcholí v něčem novém a odlišném, možná něčím, co je za hranicemi naší běžné představivosti. Proč právě v této době? Odpověď na tuto otázku je důležité pochopit, protože pak víme, proč se to děje právě teď a pak i porozumíme tomu, proč se to děje i v našem životě a proč máme být připraveni na nadcházející změny.
Naše sluneční soustava se pohybuje vesmírem po spirále. Země a Měsíc obíhají kolem sebe navzájem. Země je třetí planeta od Slunce. Hvězdy vycházejí z naší galaxie v bílé spirále a přesně o 180 stupňů naproti jedné spirále vychází spirála druhá. Galaxie z boku vypadá jako létající talíř. Z pohledu shora světlé barvy představují bílo-světelné spirály a tmavé barvy černo-světelné spirály. Neviditelná strana naší Reality je ve skutečnosti mnohem větší než viditelná a zřejmě i významnější. Viditelná část je menší než 1% celku; neviditelné univerzum je náš pravý domov. Ve srovnání se světelnými oblastmi se tmavé chovají poněkud jinak.
Naše sluneční soustava je úzce gravitačně spojena s hvězdou Sirius, se Siriem A i se Siriem B. Pohybujeme se vesmírem společně, spirálovitě se otáčíme kolem jednoho společného středu; naše osudy jsou těsně spojeny, jsme jedna soustava. Každá z hvězd se ve skutečnosti pohybuje radiálně směrem od centra, i od centra galaxie. V rámci pohybu Země okolo Slunce existuje velmi pomalý kmitavý pohyb zvaný precese rovnodennosti a jeho jedna doba oběhu trvá skoro 26 tisíc let (25 920 let). Existují ještě další kmitavé pohyby, s kratšími i delšími periodami. Dle starých sanskrtských rukopisů jsou všechny tyto kmitavé pohyby nesmírně důležité pro vědomí na této planetě.
Kmitavý pohyb zvaný precese jarní rovnodennosti probíhá elipsovitě. Konec směrem ke středu galaxie na dlouhé ose elipsy zve se apogeum. Spodní polovina elipsy ukazuje dobu návratu ke středu galaxie, horní od středu. Velké změny přicházejí kousek za oběma konci elipsy. V roce 1990 se naše pozice nacházela právě ve spodním bodě, v malé elipse a to značí, že se nacházíme v době velkých změn. Podle starobylých sanskrtských rukopisů, když dosáhneme horního malého oválu při pohybu směrem od středu galaxie, začínáme upadat do spánku a ztrácíme vědomí a padáme dolů dimenzionálními rovinami, dokud se nedostaneme do místa spodní malé elipsy, kdy se začneme opět probouzet a vystupovat skrze dimenzionální roviny nahoru. Plně procitneme až dosažením bodu v horní malé elipse, kousek za apogeem a pak začneme opět usínat. Není to stejně se opakující se pohyb uvnitř kruhu a díky tomu upadneme do spánku vždy na kratší dobu. Podobný cyklus děje se na Zemi při střídání dne a noci: jak ve velkém, tak v malém.
Tibeťané zvou tyto konkrétní časové periody jugy, čili věky. Každá juga má svou vzestupnou i sestupnou fázi. Věk v horní malé elipse nazvali sestupná satja juga, následuje tréta, dvapara a káli juga, která má fázi sestupnou i na dolní polovině elipsy vzestupnou. Následuje vzestupná dvapara juga, kde se právě nalézáme. Konec Káli jugy jsme opustili přibližně před 900 sty lety a nyní se nacházíme v čase, pro který byly předpovězeny úžasné věci. Tato doba přináší na Zemi obrovské změny. Když jsme procházeli Káli jugou, byli jsme v nejtemnějším spánku. Neporozuměli jsme, co staré knihy říkají, nesprávně jsme interpretovali, a proto bychom měli být opatrní, díky době napsání. Např. mnoho učenců tvrdilo, že jedna juga trvá 150 tisíc let, neměli pravdu, neporozuměli. Z fyzického pohledu se nacházíme mezi znameními Panny a Lva a z pohledu napříč nebeskou klenbou se na obloze pohybujeme z Ryb do věku Vodnáře. Tyto dva pohledy je třeba chápat souběžně.
V roce 1930 Edgar Cayce předpověděl mnohé změny na dnešní dobu, také hovořil o posunu pólů. Geologové tomu nevěřili, avšak počali věc zkoumat a objevili, že k přepólování pólů došlo vícekrát; poslední posun nastal před 13 tisíci lety právě v bodě horní malé elipsy a další předchozí posun v době spodní elipsy. Vědci zjistili, že póly se někdy přepólují samy od sebe, objevili cyklus, kdy severní magnetický pól zůstává dlouhou dobu na svém místě a pak, v jednou dni jako mávnutím proutku přeskočí na jih. Přepnutí pokaždé proběhlo během chvíle. Za několik stovek miliónů let lze jich napočítat stovky. Spouštěcí mechanizmus pohybu pólů je zřejmě napojený na zemský geomagnetismus.
Magnetické pole Země začalo slábnout před 2 tisíci lety, před 500 sty lety slábnutí počalo akcelerovat a v poslední době dějí se s magnetickým pólem neslýchané změny. Ptáci, zvířata, ryby, delfíni, velryby a další tvorové používají magnetické siločáry pro své migrační vzorce. Pokud dojde k jejich změně, ptáci létají na místa, kde by neměli být, velryby uvíznou na mělčině, což vidíme po celém světě. Také naše emocionální těla a naše paměť je svázaná s magnetickým pólem. Poruchy magnetického pole se budou stále častěji opakovat, dokud nenastane totální kolaps aposun pólů. To je jedno ze znamení konce časů. Není důvod se bát, zvláště když víme co se děje a proč se to děje a že jde o extrémně pozitivní jev.
