Znamení Světla

V době, kdy jsem zakládal tuhle rubriku, mi bylo dopředu zcela jasné, jaký obrázek ji bude doprovázet. Byl a je to obrázek ( foto ), které Radka pořídila 21.4. Ani na chvíli mne však nenapadlo, že by tuhle „fotografii“ mohl někdo považovat za foto měsíce. Dostalo se mi však informací, že přesto toto někteří za foto měsíce považovali či považují. To je mimo jiné důvod, proč nyní na chvíli přicházím, abych uvedl věci na pravou míru, jak tomu bylo a je.

Velmi dobře si na ten den, kdy Radka tuhle fotografií pořídila a kdy jsme měli možnost toto světlo na obloze zpozorovat, vzpomínám. Ten malý okamžik nepochybně patří k těm, které jsou nesmazatelné a uchováme si jej na celý život.

Radka se ten den účastnila nějakého jednání na obci a vrátila se krátce před půlnocí. Když přišla tak jsme na chvíli diskutovali o věcech, kterými se na schůzi zabývali a oba jsme vnímali vnitřně hezký pocit a byli jsme v naprostém klidu. Bylo krátce po půlnoci, kdy odešla ještě do kuchyně něco dodělat a já se zde vedle věnoval ještě nějaké práci na pročišťování právě naší republiky. Najednou jsem jen uslyšel jak říká „ Kájo pojď se na něco podívat, to musíš vidět“. Sdělila to ovšem klidným hlasem nebylo to takové to sdělení honem pojď sem něco se děje. Vstal jsem od počítače taky tedy v klidu a šel se podívat co vidí, nač se dívá. Když jsem dorazil do kuchyně, stála u okna a já zahlédl na obzoru na obloze světlo. Byly to vlastně dvě světla, jen to druhé jsem zaregistroval na malou chvíli. Koukal jsem se na to, jak ta světla září a říkal jsem jasně a důrazně „vyfoť to“. Foťák je stále připraven a leží na stole, vzala jej, ale v té době již na obloze nebylo světlo žádné. Říkal jsem, proč takovou věc okamžitě jednoduše nevyfotíš a ona, že ji to vlastně ani v té chvíli nenapadlo. Byla to nádhera a v domnění, že snad venku to světlo stále uvidím, jsem šel do kotelny, otevřel dveře ven a koukal do míst, kde jsme před chvílí ono světlo zaznamenali. Samozřejmě, že tam nebylo. Radka šla za mnou a vnímal jsem, že za mnou stojí a povídá něco o tom, jaká to byla krása, jak viděla jasně a zřetelně obě dvě a jak to jedno pak pomaloučku pohasínalo. Když to tak vyprávěla a koukali jsme se společně do těch míst, kde jsme ony světla viděli, tak se najednou pomalu začalo ono světlo objevovat znovu. Nebylo to, jako když rožnete někde žárovku, ale začalo se objevovat postupně. Sice rychle, ale přesto se rozsvěcelo postupně. Radka měla foťák v ruce a tak se snažila dostat ono světlo do hledáčku, snad zaostřit a vyfotit. Já koukal na tu nádheru, která se znovu před námi objevila a nenacházel jsem slova. Radka stačila ono světlo vyfotit pouze jednou a pak opět zmizelo. Ještě na chvíli jsme koukali na noční oblohu a říkali si, co že to bylo, co to mělo znamenat. Pak jsme se vrátili zpátky do domu a koukali na ono světlo ve foťáku. Bylo nám naprosto jasné, že se objevilo znovu, abychom si jej zapamatovali a snad i vyfotili. Znovu se však objevilo již jen jedno světlo ne dvě jako původní varianta. Dlouho jsme se tím ještě v danou dobu zabývali, než jsme odešli do postele a bylo nám oběma z toho hezky. Věděli jsme, že to s něčím nějak souvisí, jen jsme nevěděli, s čím a proč se nám to ukázalo a to dokonce dvakráte, jako by chtělo, aby bylo vyfoceno.

Čas jsme tomuto „úkazu“ věnovali pochopitelně i další den stejně jako další a další, protože to byl nepopsatelně krásný prožitek. Stáhli jsme si foto do počítače, ale to už není přesně ono. Naprosto nejostřejší a nejlepší podívaná je na tento úkaz právě ve foťáku.

Věděli jsme, že to souvisí nějak s tím vším, co děláme a čemu se každodenně věnujeme, jen jsme stále nevěděli, co to bylo a proč se nám to zjevilo. Když jsme dávali dohromady informace a řešení jak pročistit celé katastrální území české republiky, dostali se k nám informace, že na to, abychom v dané chvíli toto celé území mohli napojit na energie modrobílého plamene Květu života, máme stále málo energie. Bylo nám sděleno, že potřebujeme oko. Energii Oka. Dlouho jsme pátrali, co je myšleno tím okem a co ono oko vlastně je či může být. V dané chvíli jsme to stále nevěděli a mysleli jsme si, že to, co jsme viděli, bylo či je právě ono oko. Jak šel čas a já jsem zde pravidelně v nepravidelných časech začal tvořit první kroky ochran celého katastrálního území české republiky, tak k nám přicházely nové informace. Jednoho dne pak došlo k vysvětlení toho, cože jsme to viděli na obloze, co to bylo a jak tomu bylo.

Bylo nám sděleno, že to, co jsme viděli, bylo Znamení Světla. Podle toho také dostal „obrázek název“. Bylo nám sděleno, že Světla byla opravdu dvě, to první to bylo „Staré Světlo“ které nás doprovázelo až do daného dne. A od chvíle kdy jsme viděli ten úkaz na obloze, přišlo „Nové Světlo“, které nahradilo to staré. 

Já dnes vím, že s tímto novým světlem a pročišťováním našeho katastrálního území české republiky, přichází zároveň spousty změn a nic nebude tak, jak bylo doposud. Věci kolem nás se jakoby zrychlují, byť to není ten správný výraz, protože čas nehraje roli, tedy ne tam nahoře a nepočítá se na dny ani týdny. Zároveň se však věci a procesy, či jak to vše nyní v krátkosti ale přesto výstižně pojmenovat, zpřísňují. Věci kolem nás nebudou jako dříve, energie nebudou tak dostupné jako dříve a nikdo z nás neobdrží nic jen tak zadarmo. Tím zadarmo nemám na mysli peníze, jak to vnímáme zde my, že máme za něco zaplatit. Zadarmo je zde myšleno, že nedostane nikdo z nás bez vlastního přičinění nic. Nedostane se mu ničeho, pokud se sám nezapojí a bude konat jen pro sebe. 

Nacházíme se nepochybně dlouho v jakémsi procesu změn, ale nyní se dostáváme do jakési další řekněme fáze, kdy změny budou hlubší, radikálnější. Nevím jak to přesně pojmenovat, ani jak to v dané chvíli přesně vysvětlit a to ani přesto, že vím jak to myslím a co tím chci říci. Na mnohé věci nemáme slova ani vysvětlení, protože jsme toto doposud nepotřebovali. 

Začít pročišťovat celé katastrální území české republiky tak, abychom jej mohli napojit na energie modrobílého plamene Květu života, také nebylo a není jen tak. Byl to několik let trvající proces, než jsme se dostali do bodu, kdy je toto možné a bylo nám to nejen umožněno, ale byli jsme k tomu postupnými kroky přivedeni, ale znamenalo to a znamená to naší každodenní práci na tomto. 

V samém důsledku to však bude a vlastně již je taková změna, kterou procházíme, že si její dopady v podstatě ještě ani neuvědomujeme. 

V dané chvíli se provádí především ochrany našeho katastrálního území. V nebližší době dojde k tomu, abychom mohli začít přímo čistit toto území a následně jej mohli napojit na energie modrobílého plamene Květu života. 

Ve chvíli, kdy jej začneme pročišťovat, bude pročišťováno vše bez rozdílu. Nebudou však pročišťovány  bytosti samotné, těch se toto netýká, je to jejich volba. Každého jednotlivce jak žije, co prožívá, co na sobě má či nemá. Do tohoto nezasáhneme dnes ani nikdy jindy. Pokud se někdo, kdokoliv očistit chce a začít jinak pak se sám za sebe musí rozhodnout a něco pro to udělat. To čeho se to však bez vyjímky týká a co bude dokonale pročišťováno je každý prostor, ať už nad zemí zde na zemi či pod zemí.

Uvědomte si o čem je zde řeč, každý kousek prostoru bez výjimky na celém katastrálním území celé české republiky. Bez výjimky mimo jiné znamená, že budou pročištěny a očištěny i ty prostory těch, ke kterým se třeba podobná informace dostane a oni to budou odmítat a je jedno zda z důvodu, že tomu nevěří, nebo že si to nepřejí. Jednoduše o tom již nerozhodují. Rozhodují jen o sobě samotných, ale ne o prostorech, které obývají či užívají. Žádný prostor, žádné místo nikomu zde nepatří a proto je možné je pročistit a proto bude každé jedno místo na celém tomto území pročištěno a my bychom měli být vděční za to, že nám toto je umožněno. O tom a mnohém jiném však až někdy jindy, až přijde čas. V dané chvíli jsem měl potřebu jen sdělit jak je to se Znamením Světla. Ne, není to měsíc, je to něco co slovy v dané chvíli nejde popsat ani správně či přesně sdělit. 

Zapoj se, člověče, do celého tohoto procesu změn a posiluj ochrany celého katastrálního území české republiky, abychom mohli začít se samotným procesem čištění. Věnuj čas těmto ochranám, věnuješ jej tím mimo jiné sám sobě. 

S Láskou a v Lásce Kája

20.6.2017

A moje verze onoho večera:

Není žádnou výjimkou, že jsme s Kájou večer vzhůru až do půlnoci i déle, a povídáme si o všem možném i nemožném. Stejně to bylo i v onen den – čtvrtek 20.4.2017. Každý den prožívám naplno, jak jen to v dané chvíli jde, a jsem upřímně vděčná za vše, co mi přichází do cesty a skrze co se mohu stále učit. Kdysi jsem si myslila, že po ukončení školy končí také učení, ale to byl omyl. Jediná skutečná škola je škola života a ta každého z nás chtě nechtě skrze různé situace vede a nutí postupovat dál. Stejně jako jindy jsme si s Kájou na konci dne povídali o všech prožitcích a situacích, které nám ten den vstoupily do cesty. Krátce po půlnoci mne cosi přimělo vstát z křesla a jít do kuchyně. Mimoděk jsem venku oknem zahlédla záři, která mne okamžitě upoutala. Směrem na jih kousek nad obzorem v tmavé noci zářila dvě světla. Hned mne napadla otázka: „co to je?“. Nikdy jsem nic podobného neviděla. Podle velikosti a intenzity záření to nemohlo být nic z našeho fyzického světa, s čím se můžeme běžně setkat. Světlomety aut by byly pro někoho možná vysvětlením, ale tohle bylo nad obzorem a vůbec se to nehýbalo. Stála jsem, zírala do dálky a v hlavě mi proběhla otázka – je to něco, čeho bych se měla obávat nebo je to pozitivní úkaz? Vnímala jsem ale klid a čistotu z té záře. 

Samotný obraz toho všeho bych popsala asi takto: představte si něco jako dvě slunce na noční obloze – žlutě zářící útvary, od nichž záře vytvářela po obvodu paprsky, přesně jako když děti malují sluníčko. Přestože záře byla velice silná, bylo zajímavé, že neosvicovala oblohu ani povrch země. Myslím tím, že i od měsíce je někdy v noci světlo venku natolik, že je rozpoznatelný terén, stromy, domy,… tohle bylo jiné, černočerná tma a v ní dva zářící útvary. Zavolala jsem na Káju, ať se jde podívat, ale v tu chvíli světlo, z mého pohledu vpravo, pomalu utlumovalo až „zhaslo“. Samotnou mne napadlo, že bych mohla úkaz vyfotit, ale během vteřiny jsem v myšlenkách dala přednost tomu, uchovat si onen pohled alespoň v paměti, než riskovat, že než přinesu foťák, vše zmizí. Navíc samo focení v noci není úplně jednoduché a focení oblohy už vůbec ne. V minulosti jsem se snažila kolikrát vyfotit hvězdy nebo i měsíc a nebylo to nic moc ani s přiblížením a zvlášť bez vybavení jako je např. stativ. Protože Kája trval na tom, ať přece fotku udělám, šla jsem pro foťák, ale světlo mezi tím zmizelo. Bylo mi trochu líto, že jsem se na něj nemohla dívat až do konce a musela se zabývat foťákem. V tu chvíli se zase pomalu začalo rozsvěcet. To jsem už byla ve dveřích a foťákem přiblížila úkaz na maximum. Jeden snímek a po uložení fotky do paměti foťáku už na obloze nebylo vidět nic. 

Ještě pořádnou chvíli jsem se dívala na obzor a snažila se umístit si obě světla a vztáhnout si je k něčemu, co je vidět stále. Vidět byla pouze světla od pouličních lamp a podle nich jsem si pamatovala, kde světlo bylo. Druhý den jsem si pak mohla při pohledu z okna ověřit, že světla byla nad horizontem a nemohlo v žádném případě jít o nějaké světlomety. 

Vyfocený obrázek ve foťáku byl pak pro mne jiný, než jak jsem ho viděla pohledem na oblohu. Je to ale pochopitelné, oko klame. Na fotografii již nebyly ony paprsky, které jsem vnímala na obloze, byl tam ale nádherný mírně oválný útvar plný čistého jasného světla – záře, lemovaný zlatým kruhem a následně oranžovo červeným prstencem. Dlouho mi zůstával ten obraz v paměti a vnímala jsem ho jako jakousi bránu. Hledala jsem pak na internetu obrázky a fotografie oblohy a nočních úkazů, nikde jsem ale nenašla nic podobného.

Když pak poprvé Kája zmínil, že si někdo myslí, že to je foto měsíce, musela jsem se usmát a říkala jsem mu, že to přece nemůže nikdo myslet vážně, leda by se nikdy dříve nepodíval na oblohu. Když byl v červnu úplněk, vzbudila jsem se dříve než obvykle, šla jsem se napít a upoutal mne nádherný měsíc pomalu se blížící k západnímu obzoru. Noc nebyla temná, za úplňku nikdy nebývá a napadlo mne, že bych pro zajímavost mohla měsíc vyfotit. Použila jsem stejné nastavení a přiblížení jako tehdy v dubnu, ale fotka se nic moc nevydařila. Trochu se povedla až asi pátá. Pro zajímavost si ji můžete prohlédnout pod článkem. 

Radka