Děkuji andělům

Včera tomu bylo právě měsíc, kdy jsem zde na novém místě daleko od místa, kde jsem se narodil a prožil v podstatě celý svůj dosavadní život.

Bylo to tedy pro mne a samozřejmě nejen pro mne, takové malé a krásné výročí.

Samozřejmě, že mi to nedalo a malinko jsem se poohlédl zpět cože mi tento poslední měsíc přinesl, co mi dal nebo vzal a odkud kam že jsem se to posunul.

Ještě před vánočními svátky jsem se hluboce zabýval vším kolem Vatikánu a papežství jako takového a všeho s tím spojené. Psal jsem o tom, že si uvědomuji, co to pro mne osobně vše znamená, všechny ty informace a poznání.

Věci, jak je vidno se mají zjevně naprosto jinak, než jak nás učili od narození. Dneska vím, že to nebylo nikdy o tom, že bychom se k informacím nedostali, nebo že bychom k poznání nemohli dojít jaksi sami. Jen pro nás bylo jednoduší, přijímat to co nám je předkládáno, co jak se říká, byla nebo je historie a tradice.

 Takto to bylo vštěpováno našim rodičům a ti to měli zase od svých rodičů a tak jsme se bezmyšlenkovitě mnozí degenerovali od jedné generace k druhé. Pokud bychom skutečně a popravdě si chtěli odpovědět proč tomu tak bylo a je, pak pokud půjdeme až na samý okraj našeho vnímání a vědomí zjistíme, že za tím vším nakonec byl v podstatě strach.

Ano kdysi to byl u našich prarodičů strach, že pokud nebudou chodit do kostela a nebudou pokřtěni pak je Bůh nějak potrestá. U našich rodičů to byl strach mimo jiné ze svých rodičů, co by na to řekli, pokud bychom nechodili do kostela a nebyli pokřtěni a podobně. Samozřejmě že v tom, proč jsme nevědomí, najdeme také nakonec onu naší lenost, protože přece takto je to pohodlné.

Takže mé vánoce byly opravdu docela jiné než kdysi. Neslavil jsem je jako většina, nenacpával jsem se ničím vyjímečným než běžně. Dárky jsem si nedávali, protože vánoce jako takové máme každý den, kdy se ráno probudíme do nového dne.

Radka má dvě malé děti a protože si myslela, že ještě věří na ježíška tak jim dala stromeček a každý dostal nějaký ten malý dárek. Probrali jsme ovšem s dětmi jak to s vánoci je a jsem přesvědčen o tom, že příští období vánoc se mne už týkat nebude vůbec. Je nám oběma jasné, že takto to nechceme a pozměnili jsme na toto období pohled.

V době kdy byla jakási večeře, kde na stole nebyl kapr, jak je zvykem, jsem se šel osprchovat a to byla ona přesná příležitost, kdy jsem sám požádal své průvodce a všechny zasvěcené bytosti, aby mne zbavili všech pout k oné církví, kterou zde prezentuje a zastupuje papežský stolec. Požádal jsem o zbavení všech slibů, které jsem kdy vůči této církví učinil.

Nemám v úmyslu sdělovat žádným způsobem samotné církví, že ruším, nebo jsem vlastně již zrušil, křest a všechny ostatní blbosti. Proč toto nemám v úmyslu dělat je snad jasné ze samotného obsahu toho všeho, co samotná církev činí a v podstatě nejde toto zrušit, tak proč o tom informovat.

Dávám to zde v této písemné podobě a formě snad jasně najevo, že tomu tak je a necítím se k dané církví pod vedením papeže ničím a nikým vázán.

Tento krok jsem udělal zcela vědomě a dobrovolně a vím, že je to pro mne krok správným směrem.

Každý den jsme trávili venku nějakou procházkou v tomto čase volna, protože zde bylo  nádherné sluneční počasí. Pro mne byly opravdu tyto dny jiné a zcela vyjímečné.

Jednoho dne po vánocích mi Radka vyprávěla jak narazila ve skříni na svíčky ze svatého přijímání a jaký z toho měla divný pocit. Divný ve smyslu, jako že se podobných věcí neumí zbavit. Sám nevím, kde kdysi skončily ty moje ale snažil jsem se to pochopit, proč toto máme potřebu sbírat a uchovávat jako nějakou památku na něco.

Jednoho následného večera jsem byl docela překvapen a musel jsem se usmívat, když jsem uviděl na stole hořet svíčku a ptal jsem se co že to je za svíčka. Bylo mi sděleno, že to je právě ona svíčka pocházející ze svatého přijímání. Protože jsem ji k ničemu podobnému nevedl ani nenaváděl, udělalo mi osobně toto zjištění opravdu radost, že došla do tohoto bodu a rozhodla se svíčku zapálit a spálit.

Samotný příchod nového roku pro mne také osobně nebyl ničím vyjímečným, protože si plně uvědomuji, že nic starého neskončilo a nic nového nezačíná, jak si mnozí myslíme. Byl to pro mne den jako každý jiný. Věci pokračují dále a budou z velké části přesně takové, jaké jsme si je kdysi vytvořili. Stále máme docela „problém“ přijat to, že věci kolem nás jsou naše a nikdo nám je nedělá. Ať už se nakonec přihodí cokoliv vše je pro náš růst a možná očištění od karmy a podobně. V samé podstatě jsme odpovědni za vše co se nám děje a co nás potkalo. A odpovědní možná není ten správný výraz protože věci tak měli z nějakých nám neznámých důvodů být a nemuseli jsme mnohé z toho, co prožíváme v tomto životě také v tomto životě vytvořit.

Každý den si uvědomuji, že bych také sám chtěl některé věci, přesto se stále učím přijímat přesně to, co mi do toho života přichází a to tak jak to přichází. Uvědomuji si však, že nejvíce bych si přál pozměnit věci z důvodů, abych se mohl nějak odměnit svým rodičům, za to vše co pro mne kdy v životě udělali. Jsou to pro mne mimořádné bytosti, které miluji a uvědomuji si to každým dnem a přál bych jim, aby prožili na sklonku svého života jen to nejlepší, protože si to zaslouží. Z druhé strany si ovšem uvědomuji, že i oni prožívají z nějakých důvodů jen to, co mají.

Přál bych si také změnit věci vůči nebo kvůli svým dětem ale ani to není možné, protože i oni každý sám za sebe prožívá, jen to co má. Nás rodiče může mnoho věcí mrzet a můžeme si přát aby byly věci jinak, protože ony děti také milujeme, ale ani to není možné, protože mají svůj život a ten je  jejich a my jej nikdy nezměníme, ani kdybychom chtěli sebevíc. Dnes vím, že přijmu cokoliv od nich a do života se jim nepletu, ať udělají to nebo tamto, protože je to jejich života a oni si přišli prožít právě to.

Jsem si plně vědom toho, že jsem jim nedal, co jsem mohl, protože jsem dával přednost práci a podnikání, které mi zabíralo veškerý čas. Dnes vím, že jsem chyboval, pokud se to takto dá napsat, přesto toho osobně za sebe nelituji. Došel jsem díky tomu  všemu do bodu, kdy mám na seznamu jiné hodnoty, než jsou peníze auta a jiné materiální hodnoty.

 I na tohle jsem si u toho svého „malého“ výročí kdy jsem zde s Radkou měsíc pod jednou střechou vzpomenul.

A protože náhody nejsou tak den před tím jsem měl možnost se setkat v Praze s oběma dětmi najednou a toho jsem si cenil, protože již hodně dlouho jsem je společně neviděl.

Dnes jsou v mé blízkosti jiné dvě malé děti ( školou povinné) a já vnímám, že jsem asi přece jen vyzrálejší než v době, kdy ty mé byly v tomto věku, protože přece jen přistupuji ke všemu jinak.

Vyměnil jsem tak svůj klid, kdy jsem se nemusel již na nic a nikoho ohlížet za něco zcela jiného. Přece jen jsem byl za poslední roky již zvyklý, že v podstatě mám svůj čas jen pro sebe sama a nemusím naprosto nic a nejsem na ničem závislý. Těžko se to zde asi popisuje, byl to však život přece jen v mnohém jiný.

Nyní jsem se stal součástí něčeho, co mne uspokojuje a naplňuje jinak a i tohle se těžko popisuje. Plní se mi tímto mnoho z mých přání a jiná se jistě v čase také splní. Je to něco jiného než na co jsem byl přivyklý. Je to však hezké obohacující a jsem v daném čase i v daném prostředí plně spokojen a uspokojen. Mnohé mi to dává a věřím, že i já ze sebe předávám mnohé těm, kteří se v dané chvíli kolem mne nachází.

Ocitl jsem se na místě o kterém jsem v podstatě snil a plní se tak mnohé z toho po čem jsem toužil a protože jsou zde docela rozlehlé plochy zahrady se stodolou a starými chlévy tak se nenudím a jak to tak vypadá nebude tomu ani nadále. Práce kolem toho všeho mne v daném čase naplňuje, uspokojuje a myšlenky mi neutíkají  k tomu co kdy a jak bude, nýbrž mne to vše spíše drží v tom tady a teď. Bez nutnosti řešit co kdy a jak přijde a bude.

Jsem vděčný za to vše a jsem rád, že jsem kde jsem, že mohu prožívat a zažívat přesně to co prožívám a zažívám a jak to bude vše dále ponechávám jen času.

Již jsem se zde po tom měsíci plně aklimatizoval, přešlo i to chaotické období různých volných dnů, děti chodí opět do školy a svých kroužků a tak i já se pomalu začínám po tom všem plně věnovat další činnosti, kterou opravdu miluji a to je právě čas trávený zde a vlastně investovaný plně do sebe sama.

Pokud tohle vše navíc komukoliv přináší něco, cokoliv pozitivního pravidelně a nebo občas pak mne to samozřejmě těší vše o to více, že mohu být prospěšný přes to co miluji jiným, které mnohdy ani osobně neznám. Vím však jak jsou někdy věci z našich pohledů „zapeklité“ a my si myslíme, že to nezvládáme, nebo že to nemá smysl a přesto mnoho z toho co je součástí našich životů ovlivňujeme jen a jen my sami. Je spousty věcí, kdy nemůžeme za druhé nic udělat, protože to vše co je potřeba někdy změnit je v nás samotných. My okolo můžeme být jen oporou nebo podporou někomu. Vždy však jen tomu kdo opravdu a sám chce.

 Cestou po které dnes kráčím nejde jít násilím nebo nucením kohokoliv ani přesvědčovaní. Je toho v našich životech mnoho na co musíme přijít sami a k čemu musí dozrát čas. Ano můžeme mnohé urychlit a nemusíme mnohá trápení prožívat, přesto na to musíme přijít my sami.

Již na konci roku jsem se zmínil, že věci kolem hromadných čištění budou jinak, stejně tak jako napojení na modrobílý plamen květu života projde úpravou a další věci, kterým se věnuji a o kterých jsem do hloubky srdce sám přesvědčen  a staly se jaksi mou každodenní součástí. Ne nezmění se podstata věcí, pracuji na změně systému a ceníku jako takovém. Přibudou jiné nové zajímavé „služby“ pokud se to takto dá nazvat a vše by mělo posloužit vám. Těm, kdo chtějí něco ve svém životě změnit jsou rozhodnuti a připraveni. Všechny tyto služby vždy slouží jen jako opora a podpora. To hlavní vždy musí udělat každý sám a bez víry a přesvědčení nebude nikdy nic z toho fungovat.

Jedna z věcí, která v tomto roce proběhla a byla plánována dlouho dopředu bylo zcela mimořádné pročištění všech, kdo se přihlásí s prožitkem energie Jednoty a to zcela zdarma. Nabídl jsem toto a provedl jsem to, protože jsem byl již v polovině prosince k tomu veden, kdy jsem vnímal a věděl, že dojde v počátku tohoto roku ke změnám. Chtěl jsem toto také udělat a provést mimo jiné jako poděkování všem těm nádherným bytostem kolem sebe, které mne stále doprovází, učí mne a dohlíží nade mnou.

Dnes si uvědomuji s odstupem času, že bez nich bych dnes nebyl kde jsem a nebyl bych tím kým jsem. Bylo mnoho věcí, které jsem zvládal jen velmi těžce. Byly chvíle kdy jsem chtěl vzdát život zde, přesto mne vždy něco nakonec postavilo na nohy a já dnes opravdu s odstupem času si toho všeho vážím a jsem vděčný za vše co bylo i to jak to vše bylo, protože to vše mělo svůj důvod a původ.

 Pro vše z výše uvedeného jsem chtěl mimo jiné i tímto pročištěním jaksi poděkovat všem těm kolem sebe za to vše. Desítky z vás využili nabídky pročištění 9 ledna a já byl potěšen, že mohu být tím prostředníkem a požádat.

Přišla od vás celá řada reakcí a  já byl za každé jedno slovo od vás potěšen. Je to vždy takové jakési pohlazení navíc a je to velmi příjemné a milé. Nepřišla sice žádná „negativní“ reakce byť  i za tu bych byl rád, protože je pak k zamyšlení proč se tak u dané bytosti stalo a co že se asi přihodilo. Někteří necítili nic, nebo spíše čekali něco více. I toto jde vysvětlit proč se to   děje, bylo by to však rozsáhlejší povídání a tak si jej nechám  na někdy jindy. Nepochybně je zajímavé, tak jako každý myšlenka, názor a postoj a pohled na věci kolem nás.

Dovolím si zde v danou chvíli na tomto místě citovat jeden z vašich komentářů, který tak trošku vyčníval nad těmi ostatními. Ne, že by mne jiné potěšily méně, přesto tento byl popsán pro mne trochu jinak.

Cituji:

10. 1. 2016, 12:06:26

  Milý Kájo,

děkuji, že jsem se mohla účastnit,

děkuji za příval energie - pociťovala jsem jí jako jemné mrazení a mravenčení, které začalo nejprve na jedné a pak na druhé noze, posouvalo se k hrudníku a končilo jemným tlakem na temeni hlavy. Nevím, čím to bylo způsobeno, ale hned od počátku mi tekly slzy, to později ustalo. Opět mohu opakovat, že s energií přišel klid a mír a nekonečná láska. Spala jsem neobvykle dlouho a po probuzení pokračuje mrazení v nepravidelných intervalech, je mi neobyčejně lehce.

Nevím, jaké síly se v tom nekonečném vesmíru soustřeďují právě na naší planetu a ještě méně rozumím tomu, proč by se měly soustředit i na mě. Ale nelze popřít, že se kolem nás pohybuje obrovské množství energie, kterou si každý může nazývat jak chce. Pokud jí nazveme bohem, přichází mi na mysl, že by se mu žádné náboženství nemělo plést do řemesla :)

Přeju moc pěkný den.

Pavla

Já k tomu všemu mohu jen říci, že děkuji. Děkuji každému kdo se účastnil a využil této ojedinělé a mimořádné příležitosti a děkuji stejně tak každému kdo se byť v jedné větě zmínil jak to prožíval, co mu to přineslo jak mu bylo a podobně. Byl bych ještě více potěšen, pokud by jste sami toto zveřejnili v rubrice „prostor pro vás“ . Ne nemá to složit jako nějaké reklama pro mne samotného, ale jako informace, povzbuzení pro jiné. Podělit se, protože to je jedna z věcí kterou zde jeden pro druhého můžeme udělat.

Než jsem se však v onen den pustil do tohoto našeho společného prožitku a pročištění, tak jsem ještě den předem pročistil a očistil všech třináct energetických míst, která byla v loňském roce vytvořena. I k tomu jsem byl jaksi veden a od počátku roku jsem to odkládal až přišel den, kdy jsem vnímal, že toto vše z nějakých důvodů má být pročištěno ještě před onou sobotou 9. Ledna.

Všechna místa, každé jedno z nich bylo nějakým větším či menším způsobem znečištěna a mne to přivedlo jen k tomu, že toto vše budu dělat s pravidelností, protože tak to vnímám, že to tak má být. Budu se po celý tento rok starat o čistotu těchto vytvořených míst. Stejně tak o vytvoření místa na Vyšehradě a všude tam kde se vytvoří místa jiná nová. Je to jeden z mých „slibů“ pro tento rok.

Mám tedy za sebou opět malou část svého života zde na zemi a mohu zde v dané chvíli jen poděkovat opět všem jak nahoře tak i dole, za to že mi toto vše umožnili prožít. Bylo to nádherné období a jsem z něj vnitřně naplněn. Jsem spokojený, naplněný a šťastný. Prožívám to tady a teď a v dané chvíli bez obav a myšlenek na to co kdy a jak bude.

Štěstí radost a naplnění, přeji i tobě milý člověče.

S Láskou a v Lásce Kája

17.1.2016