Je mi smutno

Je tomu již pár dní co jsem si velmi pozorně přečetl článek od Mileny na stránkách moji andělé a nadpis zněl „umění odpoutat se“.

Měl jsem již u prvního přečtení v sobě ten zvláštní pocit a nemohl jsem se s obsahem, který je nám takto předkládán ztotožnit. Ne nebylo to egem ani malým já. Nesouhlasila s tím moje duše moje vyšší Já. Nesouhlas jsem vnímal od našich patronů a byl jsem veden k tomu, abych se vyjádřil.

Nechtěl jsem, protože to může vyznít jako poučování nebo povyšování se. Nicméně tuhle rubriku jsem založil pro tento účel, že se otevřeně vyjádřím, pokud má duše nebo mé vyšší JÁ nebude v souladu. Někdo to udělat už musí, protože pokud nezačneme, hledat opravdu skutečné duchovní hodnoty a nebudeme je předkládat tak jak ve skutečnosti jsou, bude náš úpadek a to nejen pak na duchovní cestě dále pokračovat.

Je mi opravdu smutno, když od bytosti, kterou jsem měl možnost poznat v dané chvíli čtu něco podobného. Celé to vyvolává pocit zoufalství u dané bytosti, volání o pomoc a jakési ospravedlňování sebe sama nebo svého jednání.

Z dnešního našeho pohledu, kdy dokonale vládneme slovo, bohužel dokážeme jak je vidno vše obrátit a obhájit tak, aby to zapadlo přesně, jak my sami chceme a potřebujeme.

Ano každý můžeme zakopnout a každý se můžeme někdy na chvíli a někdy na delší dobu ocitnout jaksi na té opačné straně. Měli bychom si však uvědomit, že podobné články tak jako ona kola štěstí ovlivňují řadu lidí, kteří hledají na našich stránkách jakési „vedení“ či pomoc a my jim předkládáme opravdu „duchovní“ bludy.

Již jsou zde generace a to především naše děti, které vyrůstali a masivně vyrůstají bez jakýhkoliv hranic a omezení a my namísto toho, abychom si to plně, vědomě a odpovědně začali uvědomovat, tak krmíme nejen sebe, nýbrž i ostatní podobnými články a takzvanými pravdami, které mají do pravdy, slušnosti a návratu na cestu k Bohu na míle daleko.

Vzhledem k tomu, že pod daným článkem nebyl žádný odkaz ani jméno, vycházím z toho, že jej napsala sama Míla.

Cituji:

Jednou ze zkoušek duchovního růstu je naučit se uvolnit s požehnáním to, co už nám neslouží a přijmout to nové, co přichází. Umění nechat věci "plynout" patří k našemu růstu. Vše, co vejde do našeho života nás má něco naučit. Když nás někdo nebo něco, nějaká situace naučí vše, co mohla, naše vyšší já je nahradí něčím, co nám poskytne nové příležitosti k našemu růstu a vývoji. A proto je třeba naučit se odpoutat od nejrůznějších věcí, ať už je to vztah, zaměstnání, určitý způsob života, či naše postoje, jako například zloba nebo smutek a nebo role, které jsme na sebe vzali, ať už jako oběť a nebo spasitel.

Už jen tento jeden jediný odstavec ve mne vyvolává pochybnosti, že toto nemůže daný pisatel myslet vážně a jednoznačně ukazuje, že něco není v pořádku pokud opravdu něco podobného zveřejním.

Pokud bychom, jen připustili myšlenku, že toto bylo učením Ježíše a vůli Boha, že s požehnáním máme opustit cokoliv, co nám již neslouží pak se opravdu již pohybujeme v tom bahně až po uši a měli bychom se velmi rychle probudit, protože jinak to nebude mít pro nás dobrého konce. A tím nemyslím jen pro daného jedince, nýbrž pro planetu jako celek, protože jak je známo je jen jedno myšlení a to je kolektivní.

Z uvedeného co je nám překládáno tedy mimo jiné vyplývá, že máme a to s požehnáním Boha, kdykoliv opustit svého partnera pokud nám to již nic nepřináší. Takže se můžeme množit jako kobylky a rozcházet se protože on mi ten druhý již nevyhovuje a nebo nás Bůh vede k rodině jako základu. On nás vede k jedinému a to ke slovu a tím slovem a to bychom si měli pamatovat byla a je Láska. Tím co je nám v textu předloženo je nám také sdělováno, že máme nebo můžeme opustit každého nemocného který nás třeba potřebuje. Text nám říká, že přestarlí rodiče jsou nám na obtíž a můžeme je s požehnáním Boha také opustit. Dětem tím říkáme, že nemusí nic s čím se neztotožňují s čím nesouhlasí a podobně. 

Pokud se tímto opravdu budeme řídit, pak je toto základ rozpadu nejen rodin, nýbrž následně i jiných vztahů a toto vede k rozpadu společnosti vůbec a tedy i státu jako celku. Pak se nedivím že kolem se setkáváme s věcmi se kterými se setkáváme, pokud žijeme a řídíme se tímto pravidlem.

Podle tohoto pravidla byla pisatelka někým řízena a opravdu opustila v dané chvíli vztah a to ne ledasjaký o tom však někdy jindy. Zůstává zvláštností že toto pravidlo onoho odpoutání se neaplikujeme ve všech oblastech našeho života. Sám autor uvádí, že je potřeba s požehnáním opustit, nebo se odpoutat od práce, která nás již nenaplňuje a chodíme tam s nechutí.

Sám jsem poukázal na práci, kterou dělá a na prostředí ve kterém se zdržuje, protože pracovat ve hráčském doupěti plném automatů kde se schází ty nejčernější duše není jistě nic příjemného. Navíc neustále silně zakouřené prostředí a tak bych mohl pokračovat. Toto však sama Míla dneska neopustí, přesto že ji tato práce absolutně nenaplňuje, protože jak sama říká ty peníze za které tam pracuji mi nikdo nedá. A navíc samozřejmě hromada jiných příjmů, pokud se někomu z hráčů daří a dá vysoké spropitné. Zde tohle pravidlo neuplatníme, protože nám nevyhovuje a naopak použijeme jiná pravidla a budeme tvrdit, že díky tomu, že v tomto prostředí pracuji tak jej pročišťuji. Jenže domů chodí pak unavená, mnohdy podrážděná dané osoba a samozřejmě obalena vším možným a tohle asi zde nemusím vysvětlovat čím vším.

Z toho tedy jednoznačně vyplývá že tento odstavec je duchovním bludem od samotného počátku až do konce. A každý by se měl velmi hluboce už konečně zamýšlet nad tím co a jak je nám předkládáno a nebýt duchovně líný, protože pokud opravdu někdo přebere do svého života podobná pravidla a vize pak se dá lehce odhadnout na které straně skončí a kudy vede cesta.

Dále je v textu napsáno cituji:

 Každá připoutanost sebou nese spoustu utrpení. Čím snáze dokážeme opustit staré a obejmout nové, tím více můžeme růst v radosti a bez boje. Růst je změna, učení se novým dovednostem, přijímání nových forem, přístupů, pohledů a lidí do svého života.

Opět se zde hovoří o připoutanosti a o tom jaké utrpení toto nese. S tím se dá souhlasit jen v jiném kontextu než který je zde jako celek uváděn a ke kterému nás toto vede. A opět to pak mohu převrátit na ony partnery a děti, takže je pak v pořádku že máme tři děti a to každé s někým jiným protože a každého jsme opustili nebo vyhodili protože už nám dal vše. A ještě by se zde dalo doplnit, že je rozdíl jakým způsobem se uvolním od něčeho čehokoliv co mi už nic jak Milena říká nedává. V práci také asi jen tak neodejdu a už nepřijdu i když i takoví lidé se najdou. A opět ve vztahu to aplikujeme, že zabouchneme dveře a utečeme bez jakéhokoliv vysvětlení. A tohle učíme a předáváme našim dětem, které vyrůstají v tomto našem prostředí a my je učíme že toto je normální a že Bůh si to tak přeje.

Dále bylo napsáno cituji:

 Naše vyšší já nám pomůže uvolnit vše, co neslouží našemu nejvyššímu dobru

Ano s touto větou či výrokem tak jak je plně souhlasím a ztotožňuji se s ním, nesmí být ovšem v daném článku a sloužit k jiným věcem, protože nás pak vede někde úplně jinde.

Je potřeba si uvědomit, že tomu tak je, že naše vyšší JÁ nás opravdu povede a uvolní nám cestu k vyššímu dobru.

A opět zde zmíním pisatele, který bude obhajovat svou práci na kterou v podstatě nadává a není v ní absolutně spokojený, že pokud by tomuto skutečně věřil, pak by mu do cesty vstoupila práce jiná. To se musí také umět spolehnout na Boha, protože jen on nám nakonec pomůže a jen na něj se máme spolehnout. To ovšem nejde pokud budeme přece jen uplatňovat nějaký druh materialismu nad naše štěstí a spokojenost. A bohužel tohle nám opět přinesla naše nová doby, kdy my se uskromnit umíme jenže budeme tvrdit, že to děláme pro dítě.

Nelze očekávat že nám do života vstoupí partner pokud v nějakém vztahu jsme to je snad hloupost a stejné je to se vším jsme obaleni a řízení strachem a ten nás ovládá a kde je strach nemůže být ani řeči o nějakém vyšším JÁ.

Dále bylo v článku napsáno, cituji:

Pokud potřebujeme něco ze svého života uvolnit, zhluboka se nadechneme, zavřeme oči a dáme dané věci, situaci nebo člověku v duchu svůj souhlas ; "Uvolňuji tě, můžeš jít. " Jakmile jednou něco uvolníme, buď se nám to na nové úrovni vrátí, nebo přijde něco ještě lepšího. Nic nikdy neopouští náš život, aniž by k nám přicházelo něco lepšího. Každá změna je pro naše nejvyšší dobro, jinak by  k ní nedošlo.

ani toto nebude zas tak jednoduché, že se jen nadechneme a vše můžeme takto jednoduše opustit a z našeho života to zmizí. Toto je pak však o hluboké znalosti mnoha vesmírných zákonů, kde jeden na druhý má vliv a společně tvoří neměnné a stálé. Pokud by věci takto jednoduše fungovaly pak bychom se mohli nadechnout u toho zavřít oči a rozpustit zcela naši karmu. To však nejde a tak i tato část textu je nakonec jinak a vyžaduje to se zabývat nejen zákony vesmíru nýbrž to také znamená přijat Ježíše.

Roli zde hraje celá řada faktorů a nesmíme zapomenout že není jen světlo, nýbrž i druhá strana a je pak otázkou pod kterou stranou jsme, která nás vede.

Díle cituji:

 Někdy nejsme ochotni projít potřebnou změnou a proto naše vyšší já naaranžuje věci tak, aby se změna prostě udála.

I s touto větou či výrokem by šlo souhlasit za předpokladu, že by nebyl součástí daného článku a jiných výroků v daném období, kterým daná bytost prochází, protože toto pak zcela odporuje jiným tvrzením a to, že máme svobodnou vůli a můžeme se rozhodovat jak sami chceme.

Dále:

 Vždy bychom měli dát a jednat podle svého vnitřního tichého hlasu. A to dříve, než se změní v křik.

Ne vždy bohužel právě tento náš tichý vnitřní hlas slyšíme. Stává se to právě v době kdy jsme obklopeni nižšími duchy a jsme uvězněni v iluzi světla. Naše duše pak hledá pomoc a opravdu dokáže křičet. O tom však v jiném povídání.

dále: 

Požádejme naše vyšší já, aby řídilo stav našeho vědomí. Naučme se odpoutat od reakcí druhých lidí, o tom, co si o nás druzí myslí, zda nás chápou, nenechme se ničím "vykolejit."  Někteří lidé si pletou připoutanost s láskou. Nebýt připoutaní, neznamená, že nám na druhém nezáleží. Soucit není lítost. Soucítit znamená zůstat ve vém středu, pozorovat a emocionálně se odpoutat od problémů druhých. Hledat to nejvyšší, co bychom mohli udělat a neohlížet se na to, co si přejí jejich osobnosti. Pomáhat lidem na vyšší úrovni někdy znamená dělat věci, o kterých víme, že jsou správné, ale druhým nemusí být příjemné.

Ano mnohdy dělat věci, které vnímáme ze svého středu, že jsou správné nemusí být někomu příjemné s touto větou plně souhlasím a také i zde v tomto povídání se ji plně řídím. Je mi jedno jak se na to kdo dívá, protože osobně již nechci a nebudu lhostejný k tomu, když vidím, vnímám, cítím a uvědomuji si, že věci nejsou správně. Ozvu se sdělím to, protože toto je správné. Měli bychom se učit na základě našich prožitků a tohle jsou mé prožitky a tak se zde dělím s každým kdo se nad tímto pozastaví a zamyslí se.

dále:

Odpoutanost znamená znát své hodnoty, mít úctu k pravdě a vycházet ze své celistvosti. Nemůžeme lidem brát jejich problémy a řešit je za ně. Nemáme zodpovědnost za to, jak se daří druhým v jejich životě. Je to na každém člověku, každý si nese odpovědnost pouze sám za sebe, nikoliv za druhého.

Ne nemáme odpovědnost z jistého pohledu, jenže věci nejsou zase až tak jednouché jak by se zdálo a opravdu to znamená učit se věnovat se sobě sama,  protože jen pokud pozměníme sebe, může se následně pozměnit něco tam venku. K tomu je však potřeba uvědomění a moudrost a toho nedosáhneme pokud nebudeme jak již bylo mnohokráte řečeno duchovně líní. Celá planeta je jen jedno velké vědomí tak jak můžeme prohlašovat že nejsme odpovědní a neneseme žádnou vinu. I o tom jsme se již v některém z článku zmínil a nepochybně se k tomuto tématu navrátím.

Toto nás pak vede k tomu, že nežijeme v páru, nýbrž jak se říká na hromádce, nikdo nenese za nic odpovědnost a každý se ohrazuje volností a svobodou. A přitom je to tak vzdálené pravdě, které nás učí Ježíš . Toto vše co se kolem nás nakonec děje v čem žijeme jsme si vytvořili my sami jako společnost a to právě tím, že máme pokroucené hodnoty a nepoznáme kde je pravda a kde se šíří lež. Vše se nakonec vymyká tomu co nám bylo dáno a to jest slovo a tím slovem je Láska.

Potřeba chránit lidi před chybováním, akorát zpomalí náš růst. Když se snažíme lidi lidi zachránit, často končíme jako oběť a jejich problémy stejně nevyřešíme. Pak dochází k závislosti. Mnoho lidí není připraveno vzdát se svých problémů, protože je stále ještě učí. Proto, když se rozhodneme někomu pomoci, rozhodujme se vědomě. Pomoc druhým nabízejme jen tehdy, když o ni požádají. Nenechme se nikam vtlačit, nebo se nechat do něčeho vmanipulovat, co sami nechceme. Lidé do našeho života přichází a zase odchází. jeden z největších darů, který druhým můžeme dát, je nechat je jít svou vlastní cestou. Pravá služba vyžaduje umění dát druhým úplnou svobodu, protože jedině tak osvobozujeme sami sebe a můžeme být tím, kým jsme.

Je mnohem láskyplnější se od někoho či něčeho odpoutat, než kritizovat, hodnotit, posuzovat, odsuzovat....

Něco jiného je chránit lidi před chybováním a něco jiného je být lhostejným. Lidi nemusíme zachraňovat od toho zde z jistého pohledu nejsme, protože svobodná vůle nám byla dána všem. To neznamená, že se nemáme dnes snažit věci pozměnit a upozornit na to kde se páchá zlo a nebo kde se šíří nepravda. Docela nechápu větu kdy máme nabízet pomoc druhým jen když o to sami požádají. Ten kdo mne požádá o pomoc je už v tak zoufalé situaci, že mu pomoci mám a mám se ptát sám sebe proč jsem to neviděl sám, že pomoc potřebuje. My bohužel nepomůžeme ani těm kdo opravdu žádají a kdo prosí.

Sám jsem požádal dokonce Milenu o pomoc a to v mnohém. Například aby zveřejnila odkaz na mé stránky na svých stránkách a nebylo mi vyhověno. Přitom celé stránky byly založeny tak, že od samotného počátku je Míla jejich součástí. Do dnešního dne nevím proč tomu tak je. nezlobím se však. Naopak vše toto co se  událo vedlo a vede k našemu růstu. Nemám jediný důvod se zlobit nebo něco vyčítat. Prožil jsem však krásné období a mnohému se naučil a protože zastávám názor, že učit bychom se měli na příkladech jiných pak budu psát o těchto prožitcích, protože tohle byl můj život, který mi mnohé dal a jsem vděčný za to že jsem právě tímto mohl projít. Nemám potřebu zapírat toto období vymazat jej z mého života a říkat že nebylo. Nakonec bych si musel vymyslet nějaké příběhy o tom jak jsem se dostal k energiím a podobně. Ne tohle dělat nebudu a pokud má druhá strana potřebu tohle vše popřít pak je  to jen ukázka toho jak každý i ten kdo byl na vysoké úrovni může na chvíli či delší čas zakopnout a nechat se strhnout tou druhou stranou.

Možná v čase přijdu na to, že duchovní partneři ani neexistují jako celá řada jiných věcí, které jsme si vymysleli. Pak však usednu napíšu článek a poukážu na to kde a proč jsem se mýlil, že jsme duchovní partneři. zatím tomu tak není a tak nemám důvod něco podobného popírat. Žádal jsem Mílu, abychom pročistili znovu všechna energetická místa, která jsme napojili. ani v tomto mi nebylo vyhověno. tak kde je pak ta Láska.

Tohle vše není ode nekritizování či hodnocení tohle jsou jen příběhy a prožitky z mého života a pokud vidím a vnímám, že člověk, který mnohokráte před nejvyšším slíbil, že jsme jen MY, že už není JÁ a nebo TY zakopne, ano budu se snažit ukázat kudy vede cesta. Zda se na ní následně vydá či nikoliv ano to už je jeho svobodná volba. Udělal jsem spousty nesmyslů ve svém životě a žil různě a děti jsem také nevedl jak bych chtěl. Nic z toho mne neomlouvá nicméně dnes se snažím věci dělat jinak.

Dále cituji:

Andělé, naši průvodci ani naše vyšší já, nás nikdy nesoudí, nekritizují ani nehodnotí. Naopak nám vždy posílají proud lásky a světla a dávají nám volnost a svobodu. Zaměřují se na to, co je v nás dobrého a posilují to v nás. Milují nás takové, jací jsme. Jsou nám velkým příkladem.

To my žijeme ve svých iluzích, právě kvůli naší připoutanosti. Vnímáme to, jak by druzí mohli využít lépe třeba svůj potenciál, své schopnosti a žijeme v iluzi, že se stanou takovými, jak je chceme vidět my sami. Nechceme si přiznat skutečnou realitu a vidět je takovými, jací jsou, vidět jejich silné stránky, než slabosti, uznat jejich božství a vážit si jich, vidět je očima vyššího já.

Naučme se důvěřovat své intuici a svému vyššímu já.

Náš život si řídíme my sami.

Není tak docela pravdou že nás andělé nikdy nesoudí, protože je otázkou kteří andělé zda ti, kteří jsou ve světle a nebo ti, kteří svou svobodnou volbu uplatnili jinak a slouží té druhé straně, takže si musíme dávat pozor na to kteří že to jsou na které jsme napojeni se kterými komunikujeme, kteří nás řídí nebo vedou. O tom bylo psáno už v článku kartáři. Pokud by to bylo vše tak jednoduché pak bychom už měli všichni ráj ve svém srdci a směřovali nahoru, jenže tak tomu zase není. A opět zde mohu na té iluzi jak vnímáme, že by druzí mohli být lepšími a podobně, jak je chceme ovládat. Ani to tak není a znovu zde mohu uvést příklad práce samotné pisatelky, kdy je nespokojená a stále o tom mluví. Uvědomuje si jak ji to vyčerpává a podobně. Partner sám z toho nebude nadšený z té práce a toho všeho kolem a tak ji vede, aby tohle pozměnila. Ne tohle není měnit někoho k obrazu svému tohle je dát tomu druhému oporu a být mu podporou, aby věci pozměnil. Dodat mu odvahu a sílu. Takže i tohle může být nakonec vše jinak a jen my z našeho pohledu to vnímáme jako nespokojenost, toho druhého a že stále chce něco měnit a vlastně že nás chce měnit o obrazu svému. Toto takto nevnímáme vždy někdy nás to těší, jakmile nás však začnou ovládat duchové nižších tříd pak tohle použijeme jako výčitky, ty mne chceš stále měnit a nic se ti nelíbí a podobně.

A máme zde větu jako obehranou písničku, že náš život si řídíme sami. Někdy jsem na tuhle větu  až alergický už protože tohle v takto podané formě je jen fráze za kterou dokážeme spousty věcí skrýt. Máme zde karmu a spousty jiných věcí a zákonů, takže svůj život si ve skutečnosti řídíme asi z deseti procent sami zbytek je u Boha. A samozřejmě že i toto jsme si kdysi v minulosti vytvořili.

Dále cituji:

Vesmír je dokonalý a neexistují v něm prohry.

Vzdáme-li se svých připoutaností, najdeme ve svém životě mnohem více radosti a vnitřního míru.

Náš svět se rozšíří a před námi se otevřou nové příležitosti.

Získáme svobodu, volnost a budeme zažívat pocity štěstí a zdraví, bez ohledu na to, co dělají lidé kolem nás.

Odpoutanost je důležitý postoj na cestě k duchovnímu mistrovství.

Ano vesmír je dokonalá to jen my v naší nedokonalosti mu nerozumíme a bude dlouho trvat než něco pochopíme. A protože autorka znovu a znovu opakuje větu, že pokud se vzdáme svoji připoutanosti pak že zažijeme ještě více radosti, musím tedy i já toto opět převrátit na onu práci. Pokud bychom se dané práce zbavili tak bychom byli šťastnější. Žili bychom možná skromněji ale byli bychom klidnější vyrovnanější a šťastnější. A tak proč to neuděláme, no přece protože jsme odpovědní. Žijeme zde na zemi a peníze jsou základ a protože jsem odpovědná tak si tu práci musím ponechat a udržet. A zase jsme v jakémsi začarovaném kruhu. Takže jak to vlastně je. To je už na zvážení každého jak se rozhodne a co si i z tohoto zde odnese. V každém případě má nyní dvě varianty dva pohledy na věc a může se sám rozhodnout.

A co z toho všeho vyplývá, měli bychom věnovat více pozornosti tomu co čteme a pokud už něco čteme, pak by nám to mělo něco dát a neměli bychom být jen konzumenty. Lízátek v podobě hezkých a sladkých duchovních slov je opravdu v tomto virtuálním světě více než dost. A k čemu to vede nebo kam to vede se podívejme do novin, na zprávy v televizi do našich každodenních vztahů a podobně. Tam všude se setkáme s těmi sladkými slovy, která se hezky čtou, ve skutečnosti jen rozvrací naši společnost.

Článek jsem v úvodů nazval „je mi smutno“ ano je mi z toho nakonec smutno a je mi smutno když nacházím na webu pak odkazy, cituji:

Kamarádka Milena Vám nabízí práci na sobě a vedení ……víc na stránkách

www.mojiandelé.cz

i tato duchovní bytost vymazala všechny články kde bylo mé jméno a prezentovali se energie modrobílého plamene Květu života. Nepochybně to vše bylo uděláno s láskou a v lávce, protože se potřebovali odpoutat. Od čeho však odpoutat …..nejsem však soudce a ani jim nechci být. A zlobit se proč bych měl, vždyť jsem tuhle bytost nikdy neviděl, jen jsem ji napojil na modrobílý plamen Květu života a občas četl její emaily a chválu na mne.

Pokud jste dočetli až sem věřím, že čas, který jste zde nyní věnovali vám něco nového dal, třeba jen malé zamyšlení nad tím vším, že je vše jinak, než si myslíme.

Kdo má možnost a umí to může si vše ověřit zda je či není článek v souladu se světlem. A Já tímto děkuji mým patronům, že při mne stáli a doprovázeli mne.

Vše bylo napsáno s Láskou k Tobě na to pamatuj.Věřím, že jednoho dne pochopíš.

S Láskou a v Lásce Kája

5.7.2015