Nesmysly našich vánoc.

Vánoce jako takové se slavili ve všech možných kulturách od pradávna. Vánoce se slavili daleko dříve, než si je "křesťanství" v podobě, kterou dnes známe, přivlastnilo. Je dnes přece prokázáno, že Ježíš z Nazaretu, jak jej známe, se nenarodil 25. prosince.

Vánoce  by nakonec podle jakéhosi překrouceného "křesťanství" měli slavit a mít na ně tedy právo jen křesťané. Kdo to ale je křesťan, jak se projevuje, co vyznává a jak se má chovat. To by bylo jistě na dlouhé povídání a nakonec by se zde nedomluvili ani samotní "pokroucení" křesťané, protože mnozí se za křesťany pokládají právě jen proto, že dávají dárky a doma mají nastrojen stromek.

Je to zvláštní protože všude jsem se vždy v jakési naučné "křesťanské" literatuře dočetl, že dárky dostával ježíšek a nikde jsem nikdy nezaznamenal, že by tomu mělo být naopak, že by ježíšek měl dárky dávat. Také si dnes říkám, proč by je měl dávat.

Ať je to nakonec jak chce, ať si vánoce se stromkem a řadou naprosto nesmyslných dárků, které nám povětšinou nejsou k ničemu, prožije každý jak chce, dle svého uvážení.

Jedno je však jisté, že bychom už nemuseli v dnešní době děti strašit čerty a lhát jim o ježíšku, který nosí dárky. Dříve nebo později ony děti dorostou a pak zjistí, jak že to bylo a nezbude v nich nic než jen pocit a křivda, že jim rodiče a všichni ostatní kolem lhali. Vymlouváme se na děti ve všech možných a nemožných směrech. Říkáme, že přece ony mají z toho radost a podobně. Vědomě, naprosto vědomě, lžeme a obelháváme sebe a poškozujeme naším vědomým lhaním další a další generace. Vytváříme jim a sobě samým naprosto falešné představy a věcech. Jak nám pak mají věřit, jak k tomu přijde
to malé stvoření, které je plné důvěry a bezmezně nás miluje a věří nám. Zabalíme jim do krabic "kraviny" bez kterých by se obešly, bez kterých by se jejich duchovní vývoj nikterak v ničem nezastavil, ba naopak. Dáme jim dárek a přitom vědomě a cíleně lžeme. Proč to děláme, co to jsme za lidi.

Člověče, zamysli se, zda chceš vlastní dítě takto obelhávat. Ano děláme to, protože si myslíme, že to dělají všichni, ale omyl. Dnes tomu již tak není a všichni to nedělají. Ani já to dnes nedělám. Nikomu nemám potřebu zrovna v této době dát dárek, protože kohokoliv chci a mám potřebu obdarovat, tak to udělám kdykoliv v průběhu roku a nemusím čekat na povel.

Hodnoty dárku dnes vnímáme především podle hodnoty peněz a máme opět zcela pokroucené hodnoty. Obdarujeme se zlatými prstýnky a nevadí nám, že někde na opačném konci světa musí umírat v dolech a nelidských podmínkách malé děti, abychom my měli zlatý prstýnek. Obdarujeme se knihou a nechápeme, že tento žánr bychom si nekoupili. Koupíme pyžamo či svetr a co na tom, že ten druhý má jiný vkus, a nebo že by si nic podobného v danou chvíli nepořídil. Koupíme mu nějaký kupón, aby si něco tedy koupil sám někde v obchodě, kde tento kupón platí. Nejen že jej nutíme si jít něco koupit, ale určujeme také kde a jakou značku. Ve výčtu podobných nesmyslů bych mohl pokračovat, ale je to zcela zbytečné, protože ti kdo to chápou, již dávno nic podobného nedělají a nepodporují a ostatním to snad ani nemá smysl povídat. Jen materiální věci a hodnota peněz
rozhoduje. Pokud obdaruji někoho v průběhu roku nějakým výpěstkem ze zahrady, pak to dotyčný za dárek ani nepovažuje. Mnohdy si řekne - tohle mu  bylo a nebo toto měl navíc. Nevidíme v tom tu skutečnou hodnotu, kterou do toho daný člověk musel vložit. Mnohdy si toho v samé podstatě ani nevážíme. Tašku s ovocem, co jsme dostali, necháme jen tak pár dnů ležet,
než z toho následně polovinu vyhodíme. Vypěstovali nám již hluboký návyk, že hodnotu má jen to, co se někde koupí. Věci, které nejsou zakoupeny v nějakém zahraničním supermarketu, nemají mašličku a chybí pomyslná informace o ceně,
cenu pro nás ztrácejí. Když někomu koupím pečený čaj v malé skleničce s mašličkou, je to tak na jednu malou porci a stojí i padesát korun, tak obdarovaný má radost a říká tak to si vychutnám, to si schovám a vnímá opravdu hodnotu dárku a mohu jej dát i pod stromeček. Když však někoho obdaruji litrovou sklenicí pečeného čaje, který jsem dělal, nevnímá obdarovaný tuto hodnotu a jen stěží jej mohu dát pod stromeček, protože sklenice litrová nemá ten správný tvar, nemá to tu správnou nálepku a hlavně je toho hodně. V obchodě by se podobné balení klidně vyšplhalo  k tisícovce. Máme tedy jednoznačně pokřivené hodnoty a pohledy na věci jako takové. Není pak divu, že se zde můžeme setkávat na takzvaných duchovních servrech se situacemi, kdy jsou opět nabízeny jako dárky různé slevové poukazy na výklady karet a podobné nesmysly. Jak je vidět je tento duchovní svět opravdu až po kolena v bahně, když i esoterici a jiná individua, která se pyšní jakýmsi duchovním růstem
využívají tyto dny a vánoce jen a výhradně pro svůj byznys. Z druhé strany budou mít plnou hubu lásky a pomoci bližním a podobně. Jejich láska je však měřena jen tím kolik poukázek jsme prodali a jak se budou hýbat kšefty. Za projev lásky bych bral, pokud by rozdal sto nebo tisíc poukázek zdarma, nebo by celý leden zdarma vykládal karty. Není to pak nic než jen láska měřena opět materialisticky a to v daném případě opět penězi. Jeden by rostl z toho, co jsou pak tito lidé, pokud se tahle individua vůbec lidmi dají nazvat, navíc psát o vánocích a jaké bláboly jsou schopni vymyslet a aby tomu dali ten správný punc a důvěru, tak napíšou tohle jsem přijal /a od andělů, tohle je jejich poselství. Andělé by nemohli nikdy mnohé z těchto
nepravd a obludných lží ze svých "úst" vypustit. Obrázek o tom si každý může udělat sám a právě tyto dny by k podobným věcem mohl a měl využít.

Ať už tedy prožijete tyto dny volna jakkoliv, je to přece jen čas kdy máme čas se zastavit. Není v naší hektické společnosti, která je založena plně na materialismu moc příležitostí, kdy máme jakési nařízené volno a můžeme se zastavit. Měli bychom to využít a opravdu se zastavit. Zastavit se zahledět se na to jak se věci kolem opravdu mají a zvážit co a jak bude s námi dále.

Přeji každému, aby dokázal zmáčknout ten kouzelný knoflík na svém televizoru, nebo počítači a nezatěžoval se tím, čím nás chtějí krmit ti, co jsou pod vlivem těch, kterým jsme my sami dali tu moc, aby nás ovládali a měnili svět.

Udělej si chvíli, člověče, v tomto čase a zamysli se nad svým vlastním životem. Zamysli se nad tím, kudy kráčíš a kdo tě to vlastně vede a kam máš jít. 

Zamysli se nad tím, kým vlastně jsi, protože ty nejsi tohle tělo.

Mnozí z vás jste nebo si myslíte, že jste na jakési duchovní cestě, pak se tedy zamyslete a zaměřte svou pozornost na své duchovní srdce a pokud se vám podaří alespoň na malou chvíli se s ním spojit, pak možná zjistíte, jak se mýlíte a prožijete
ono zklamání z toho, že vše je jinak, že všichni okolo lžou. Lžete však i vy sami. Obelháváte však vždy nakonec
jen sebe sama, protože to co hledáte, nebo koho hledáte, toho obelhat nemůžete. Je čas procítit zda to čemu se věnujete a kudy jdete, je tou správnou cestou, protože není pravdou to, že každá je správná. Správná je, byla a bude vždy jen jedna. A tou jedinou cestou je poznání Boha, toho Boha, kterého jsme všichni, kteří nosí duši, součástí. Hledat jej nemusíme, protože jej máme všichni v sobě. Stačí jen k němu nalézt cestu.

Přišel jsi zde, milý člověče, aby ses rozvíjel na úrovni ducha, aby tvá duše se stala vyspělejší. A podívej se na sebe, co vlastně děláš. Zvelebuješ své tělo, jsi osobní. Hledáš v něm krásu a tu na těle nenajdeš. Ano, odmítat jej nemáš, protože je to tohle fyzické tělo, které je tvým projevem v tomto fyzickém světě. Je to ono tělo, díky kterému se můžeš prezentovat jiným, ale ty sám
nejsi tímto tělem. Ty sám jsi něčím úplně jiným a to je základ, který musíš pochopit, aby ses hnul z místa. Opusť mnohé duchovní bludy, které se kážou, protože se nezakládají na pravdě. Jsou to převážně jen sladká slova obalena do lží a poznat to jde, jen se musíš zaměřit na své duchovní srdce. S duchovními bláboly všeho druhu se jakoby roztrhl pytel a další a další věří tomu, že nějaký anděl změní tvé trápení, že se stačí modlit a vzývat jej. Ne, není to pravda a nic z toho se nestane.

Pokud něco chceš změnit, pak to musíš změnit v sobě sama a až najdeš své duchovní srdce, až se s ním budeš umět spojit a napojit se na něj, pak a až pak ti budou nápomocní i andělé, protože jsi objevil to, co je v každém z nás, kdo
nosí duši a tím je Bůh.

Přeji tedy tobě, člověče, který čteš tyhle řádky, stejně tak jako každé bytosti, která nosí duši, jen to co přeji sám sobě,
protože sobě přeji jen to nejlepší.  A tím je, aby se mohla zde na této planetě zemi, plně rozvíjet. Proto jsme zde přišli, proto tu jsme, pro plný rozvoj své duše, svého duchovního těla.

Nedělej onu chybu a nerozvíjej jen sebe sama, jako fyzickou bytost a tohle tvé tělo, protože Bůh - JÁ JSEM je stromem života ve tvém nitru. Jen jeho život se chce a musí se projevit navenek. Udělá to však postupným a trvalým růstem, protože nemůžeš dosáhnout své zralosti dříve, než do ní dozraješ.

A Já ti přeji, člověče, abys dozrál - Kája

S Láskou a v Lásce

21.12.2016