Přišel čas.

 

Vím a plně si uvědomuji, že jsem zde nějaký čas nebyl. Dalo by se spíše říci, že jsem se jen zde nezviditelňoval a není to tím, že bych nechtěl a neměl tu potřebu si sám pro sebe zde mnohé zaznamenat. Jen věci kolem byly trošku složitější a jiné než na jaké jsem byl v posledních letech navyklý.

Radka má dvě nádherné děti a s ní jsem přijal i vše okolo ní a tedy i tyto děti, které mi připravily trochu jiné představy o tom, jak se bude ubírat můj život. Protože jsou to školáci tak měly prázdniny, což se ne tak úplně dá v té chvíli říci o mém času, protože přece jen potřebují jakousi péči a dohled. Nelituji však jediného dne, který jsem zde s nimi trávil a snažil jsem se jim předat mnohé z toho, co vím a umím. Je nádherné pozorovat, jak se vyvíjí a jak přistupují k věcem. Samozřejmě, že jsou chvíle, kdy by je člověk nejraději vypnul, pokud by byly na baterky a měl by svůj klid. Nakonec je však každý den s nimi krásným prožitkem, a protože na „své“ děti jsem tolik času neměl, nebo jsem si to spíše tehdy myslel, že jej nemám, tak se v maximální míře věnuji těm, které mi takto do mého dalšího života vstoupily.

Nebyly a nejsou to však jen děti a jejich prázdniny, co mne na určitou dobu odvedlo od toho, čemu bych se chtěl věnovat. Ocitl jsem se v místě, kde je potřeba po prožitých generacích dát mnohé do pořádku, předat tak dalším generacím něco, co mohou užívat a tak práce je všude kolem více než dost. Plány a naše osobní představy byly pro tento rok docela odlišné, bohužel věci se udály tak, že jsme síly museli a musíme i nadále věnovat malinko odlišným věcem. Blíže se o těchto věcech rozepíšu v jiné samostatné rubrice, kterou jsem se rozhodl pro tyto účely a různé vlastní prožitky a pohledy založit a ponese název „Život na vesnici“.

Prázdniny skončily a tak přišel čas, abych se opět mohl více věnovat tomu, co miluji, co mne obohacuje, naplňuje a posunuje dopředu. Za dobu kdy jsme zde s Radkou vykonávali především jen to, k čemu jsme se zavázali a tím je jakási služba Shambhala 30 dní s očištěním, jsem si každý den uvědomoval, že již jen toto mi osobně nestačí a že pokud nevložím opět jakýsi svůj díl času do sebe sama, tak se nemohu posunout dále. Práce venku, do kterých jsme se pustili, jsou na několik let a tak není docela možné se na věci dívat tak, že jednou se zde vrátím, ale je potřeba si uvědomit, že věci by měly být v rovnováze a tak přišel pro mne osobně čas je opět do rovnováhy dát.

Období posledních dvou měsíců bylo zajímavé a poučné a to v mnoha pohledech a směrech. Posbíral jsem mnoho zkušeností a prožitků, o které se chci zde podělit, protože bychom už konečně měli k věcem alespoň začít přistupovat jinak, něž jak se stalo v posledních desetiletích zvykem. Spousty z toho co se za poslední desetiletí vyklubalo na světlo světa, nás posunulo směrem dolů, rozbili se dobré mravy a mezilidské vztahy. Došli jsme do bodu, kdy spolu nevychází ani rodinní příslušníci natož pak lidé ostatní.

Poslední týden prázdnin byl pro mne takovým malým velkým svátkem, protože jsem měl možnost po velmi dlouhé době být také se svými oběma dětmi alespoň na chvíli. Navštívili jsme je s Radkou a dětmi v Praze a byl to pro mne opravdu zážitek, který se zde slovy jen těžko popisuje. Vyslechl jsem si mnoho postojů a názorů a nad některými se nestačím divit, kde se v té dnešní mladé společnosti berou a kde že nás toto všechny nakonec vede a přivede. Ve svých článcích a osobních pohledech se k tomuto a mnohému jinému budu navracet.

Konec prázdnin vnímám jako začátek „nového roku“. Vstupuji do něj s několika pro mne zásadními věcmi, které chci pozměnit a vracím se tak plně mimo jiné zpět k tomu co ne, že bych musel, ale skutečně sám za sebe chci, protože dnes vím, že mne samotného to obohacuje a posunuje.

Mimo toho, že zde založím novou již zmíněnou rubriku, zveřejníme s Radkou náš společný nový „projekt“ v jiné samostatné rubrice a to pod názvem „ Borotín pod Shambhalou“. Nabídneme každému, kdo má trvalé bydliště zde v Borotíně možnost, účastnit se „procesu“ 30 dní pročištění se Shambhalou a to zcela zdarma. Vše začne běžet od 10.10.2016. Budeme také pročisťovat všechna veřejná místa zde a dáme tak šanci celé jedné vesnici, aby se věci v čase změnily. Jsem si osobně vědom toho, že tohle je běh na dlouhou trať a že to může trvat celé roky, možná desetiletí, ale mým osobním zájmem je tento „projekt“ alespoň začít realizovat a možná jej pak v čase dokončí někdo jiný. Nejsem si vědom toho, že by se někdy někdo v naší malé zemi o něco podobného pokoušel a tak bude zajímavé toto vše v čase pozorovat, zda a co se vůbec změní. To, že se věci a vesnice v čase změní, o tom nepochybuji, jen bude záležet na mnohém. Především pak na tom kde a na jakém stupni či místě se dnes ten či onen nachází. Nabídneme tak mnohým něco, co je opět dnes zcela ojedinělé. Každý z účastníků se dnes díky příběhům, které zde vznikly v rubrice „Je to na Tobě“ může seznámit s tím, co vše toto obnáší a zda jsou či nejsou na tyto změny připraveni. Naprosto nikoho dnes nemám zájem ani potřebu o ničem přesvědčovat, protože výsledky jsou pro ty, kdo chtějí slyšet a vidět naprosto jasné. Stejně tak ti kdo nechtějí vidět, slyšet a nejsou připraveni, si najdou vždy své argumenty, aby věci viděli jinak. Je a bude to vývoj v čase a vstupuji do tohoto projektu s vírou a přesvědčením, že výsledky se dříve či později ukážou.

V nejbližších dnech se chystám také dokončit to, co jsme započal a slíbil jsem, že se k tomu navrátím a tím je povídání jak to je a bylo se stránkami „Moji andělé“, kde je majitelkou paní Milena, se kterou jsem prožil a prošel kousek svého života a se kterou jsme něco udělali, něco slíbili těm nahoře i dole a tato bytost sešla ze své cesty. Došla až tak dalece, že dnes popírá nejen energie modrobílého plame Květu života, ale mnoho jiného a to právě z tohoto období. Podíváme se na to, jak tomu tedy bylo a jak tomu je. Předložím fakta a Pravdu. Předložím věci tak, jak jsem je prožil, jak je vnímám a jak se na ně já sám dívám a to bez ohledu na to zda se to komu líbí nebo ne. K věcem je potřeba se postavit a není to o tom, že by je člověk měl snášet a tvrdit že „duchovní“ člověk bude mlčet. Dnes je módní neustále poukazovat na to, jak ten druhý pomlouvá a že to není duchovní a podobně. Je moderní zavírat před vším oči a myslet si, že mne se to netýká, že mne to nemůže potkat a podobně. Celé dva měsíce jsem zvažoval, zda mám zveřejnit některé další věci kolem dění Mileny a modrobílého plamene a jiných věcí. Dnes vím, že i zde přišel a nastal čas a udělám to. Dělám to především pro sebe, abych věděl, že jsem udělal maximum toho, co je v mých silách a dal tak příchozím v čase se samotným rozhodnout, kterým směrem půjdou.

„Práce“ a předsevzetí mám tedy pro nadcházející období více než dost a protože nemám v úmyslu vykrádat jiné stránky a zveřejňovat na svých stránkách jen cizí tvorbu, budu se především věnovat svým textům, pohledům, vizím a pravdám. Nemám také v úmyslu číst mnohdy podřadnou různou duchovní literaturu, kde jde ve velké části jen o sladká slova a dělat z toho výpisky na své stránky jak se zde stalo také zvykem, ale chci a budu psát především o tom, jak věci vidím, vnímám a prožívám já.

Nemám v úmyslu s nikým soutěžit a porovnávat kolik lidí navštívilo moje stránky a kolik tam toho. Návštěvnost stránek neurčuje a nevyhodnocuje jejich kvalitu. Spíše je tomu naopak čím větší návštěvnost, tím větší „duchovní bludy“. Mnozí jsou ochotni udělat cokoliv jen proto, aby se nám zvýšila návštěvnost. Proto dnes najdeme na většině stránek výklady karet onlain, výpisky z knih které jsme četli jako bychom prezentovali čtenářský kroužek a přebíráme ze všech možných stránek jen to, co si myslíme, že by mohlo zaujmout.

Vlastní tvorbu, vlastní postoj, vlastní slova a názory sdělit neumíme, anebo jen v omezeném rozsahu. Ano ono to není jednoduché, psát sám za sebe, prezentovat se, ukázat své pohledy, názory, postoje protože se může stát, že mnohé nepotěším a ubude mi návštěvníků a co mne pak bude těšit, když já chci přece stále více. Ne tohle není a nikdy nebude můj směr a plně si uvědomuji, že tyto stránky jsou jiné tak, jako jsem jiným i Já sám. Je mi dnes jedno, zda někdo souhlasí nebo ne, nepíšu zde pro peníze a ani nestojím jako „žebrák“ na ulici s nataženou rukou a nežádám o žádné finanční příspěvky na chod stránek jako mnozí zde „duchovní“ učitelé a „vůdci“, kteří navíc šíří je to, co se jim právě hodí.

Přišel čas, opět udělat krok vřed a jsem vděčný, že tak mohu učinit, jsem vděčný, že se nacházím přesně na místě, kde se nacházím a že se mám o koho opřít, že vnímám lásku nejen v sobě, ale i okolo sebe. Nezáleží mi na těch, co mne nemusí, nemám potřebu být obklopen falešnými tvářemi. Stačí mi to, co mám a koho mám a jsem za toto vše vděčný.

Nepřistoupím nikdy na onu hru dnešního světa a těch okolo sebe jen proto, abych se zalíbil a stal se jedním z nich. Nemám potřebu být s někým či vyhledávat kohokoliv, kdo o mou společnost nestojí. To raději budu sám, budu „izolovaný“, ale budu sám sebou.

Nejsem Bůh a tak nesoudím a odpustil jsem všem, kteří mi vstoupili do cesty a poškodili mne a bylo pár takových, kteří mne a moje nejbližší poškodili způsobem, že jsme spadli někam, kde byste si nepřáli být ani ve snu. Na nikoho se dnes nezlobím, získal jsem tím vším jakousi svobodu, o které se v podstatě ani psát nedá, protože je pro naprostou většinu nepochopitelná. Tato svoboda mi dnes nebrání vyjádřit se zde sám za sebe a sdělit své pohledy, názory a pocity a to skutečně bez ohledu na to, o koho se jedná, koho se to týká a zda se to tomu či onomu líbí nebo ne. Nemám potřebu si vymýšlet smyšlené příběhy a stát se tak zajímavým. Mám potřebu a budu psát o věcech, které jsem prožil, které mi vstoupili do života. Ano budu psát o lidech, které jsem potkal, se kterými jsem něco cokoliv sdílel, kteří mi nějakým způsobem do mého života vstoupili. Budu o tom všem psát protože to je můj život, toto jsem prožil, nebo prožívám a toto mne utvářelo. To, že se toto některým líbit nebude mi je jasné, ovšem nejsem zde od toho, abych dělal jen to, co se komu líbí, protože to již pak nežiju svůj život, ale těch, co by si přáli, aby věci byly jinak. Našim předkům musí být smutno z toho, co jsme zde dopustili a jak jsme opustili skutečné základní hodnoty jako je mimo jiné slušnost. Namísto toho, abychom se sjednocovali a stávali se silnějšími, tak se štěpíme. Bratr závidí bratru, sestra nenávidí sestru, rodič šíří nepravdy a lži o „svých“ dětech, upřednostňuje jedno na úkor druhého, snaží se řídit a ovládat život dospělým dětem a určovat co je a není správné. To vše se zde děje téměř na každém kroku a my jen přihlížíme a vše držíme pod pomyslnou pokličkou, protože se obáváme toho, jak se bude dívat na mne okolí. Nežiji s okolím, musím žít každý celý den sám se sebou a mám se rád a chci se i nadále směle podívat do zrcadla a přes to vše, co jsem prožil, čím jsem prošel, být sám na sebe hrdý. Nemám co bych skrýval v tomto světě a tak nemám také strach psát o tom co a jak chci.

Nikdy nezaprodám svou Duši a dodržím, co jsem jednoho dne slíbil jak těm nahoře, tak těm dole.

Děkuji zde všem světelným bytostem jak nahoře, tak i dole - děkuji všem andělům a archandělům - děkuji i těm nejmenším pomocníkům na straně světla – děkuji našim čtyřem patronům. Děkuji strážcům Květu života – stejně tak jako strážcům modrobílého plamene Květu života. Děkuji mistru energie Jednoty a jeho andělům. A děkuji všem ostatním, kteří jsou mi nápomocni, za vše co pro nás dělají a že mne neustále ochraňují – vedou - učí a doprovází.

 

S Láskou a v Lásce Kája

6.9.2016

Diskusní téma: Přišel čas.

Vítej zpátky

Pavel 09.09.2016
...i když vím, že v tvém případě to tak není, že tu jsi celou dobu.....
Po přečtení článku mám potřebu podělit se a vysvětlit, co "Vítej zpátky" pro mne znamená. V poslední době se mi již několikrát stalo, že jsem se potkal s lidmi, se kterými jsem si v minulosti dost rozuměl a oni se v jisté době vydali jinou cestou. Cestou, která byla jiným směrem. Jejich vlastním směrem. A kupodivu dnes se naše cesty opět scházejí a mají stejný směr. Chtěl jsem vědět, co a jak se stalo a vysvětlení: "víš, myslel jsem si tehdy, že směr kterým se vydávám je pro mne jednodušší, výhodnější a snazší. Čas mi ukázal, a pro mne je to zkušenost, za kterou děkuji, ale s jiným pohledem stojím opět zde, na cestě, po které jdeš celou dobu ty a dobře vím, že tys z ní nesešel a chtěl bych po ní také jít. ....."cesta je dost široká pro všechny, kteří po ní chtějí jít. Vítej zpátky"

Re: Vítej zpátky

Kája 12.09.2016
Děkuji za ta slova Pavle. Je to o úhlu pohledu, ty vidíš tu cestu jako širokou širokou, ve skutečnosti je to malá úzká neprošlapaná pěšinky, kde mnoho lidí nepotkáš. Není mnohdy lehké po ní jít, ale kdo okusil ten ví, že cesta zpátky není, neboď by jej již neuspokojovalo jít směrem, kterým, kráčí většina.
Je potřeba o tom všem mluvit a psát protože jinak se nikdy nic nezmění.
Samozřejmě že z jedné strany chápu ty, kteří se vdávají za krásnými slovy a sliby jen oba dnes víme že ona "pravá" cesta jednoduchá skutečně není a proto na ní mnoho bytostí nepotkáme. Jsme s Radkou rádi, že jsme potkali Vás dva a těšíme se na setkání,
S Láskou a v Lásce Kája

Prišiel čas

Anton Jančiar 08.09.2016
Pekne napísané. Už som sa obával, že ste tieto stránky opustili. Chodím sem často a nič nové - doteraz. Dakujem, že ste znovu tu.

Re: Prišiel čas

Kája 08.09.2016
Ne ne milý Antone neopustil a ani se k ničemu podobnému nechystám, jen toho bylo opravdu poměrně dost co jsem řešil a prázdniny to navíc tak nějak ještě komplikovali. Nicméně jsem zde byl jen jsem se neprezentoval zde přímo slovy.
Mějte se hezky a děkuji
S Láskou a v Lásce Kája

krásná slova

Michaela 07.09.2016
Kájo, krásný článek. Máte skvělé plány. Sama jsem zvědavá a budu sledovat jak se věci s Borotínem budou posunovat dále. Držím palce a taktéž děkuji za vše..
S úctou a láskou Michaela ? :-)

Re: krásná slova

Kája 08.09.2016
Nemohu posoudit zda je to krásný článek, nebo ne, přesto podobná slova potěší a já za ně děkuji. Nepřemýšlím nikdy nad tím co a jak píšu. Jednoduše píšu to co mi přichází a podle toho co mi přichází se smažím i řídit.
Nenazval bych to plány, protože tohle nejsou věci, které bych nejak sám naplánoval ve smyslu, že bych sedl a zamýšlel se nad tím co, kdy a jak mám udělat. Jednoduše co mi přichází se snažím zpracovat.
A jak to bude s Borotínem pod Shambhalou,tak na to jsem také docela zvědav, byť to není ten správný výraz, protože to nedělám proto, že bych od toho něco očekával. A navíc si plně uvědomuji, jak to dnes v naší společnosti je a jak dalece jsme a tak vím, že to bude běh na hodně dlouho, ale mám to udělat a tak to udělám.
mějte se hezky a děkuji.
S Láskou a v Lásce Kája

Je to ako spoved

Alica Gangler 06.09.2016
Pekne napísané,citit sklamanie, teším sa na stránku,kde príde rozuzlenie, s láskou Alica

Re: Je to ako spoved

Kája 06.09.2016
Máme každý jiný věk.Stejně tak se každý nacházíme na jiném místě.Prožili jsme jiné věci a nacházíme se byť v dané chvíli každý v jiném rozpoložení. Působí na nás spousty věcí a okolností a podle toho a mnohého jiného vnímáme věci kolem sebe, prožíváme je nahlížíme na ně či posuzujeme každý jinak. Tak tomu je a nikdy tomu nebude zde na zemi jinak. Nakonec vždy jde jen o naprosto nedokonalá slova, protože to skutečně důležité jimi nejde v podstatě ani vyjádřit či popsat. Vždy to nakonec vyzní jinak než jeden chtěl.
Z tohoto pohledu můžeme také v písmenkách vnímat sklamání, stejně tak jako někdo jiný nadšení. Osobně byl pro mne poslední rok velmi spokojený a šťastný. Na každého znás však tlačí něco nebo někdo z okolí a jen tam bych dokázal nalézt věci z kterých jsem smutný a zklamaný. Kdo z nás však není když se podívá kolem.
Mrzí mne jen věci, které nemohu a neumím změnit, protože jsou součástí jiných bytostí, byť těch, které miluji. I tohle však najdeme každý kolem sebe.
S Láskou a v Lásce Kája

Přidat nový příspěvek