Vaše příspěvky a komentáře k rubrice 

Energetická místa Jednoty

Podělte se zde se s námi,  pokud jste navštílili některé z uvedených míst a nebo se dokázali naladit na některý z daných energetických bodů. Jistě nás to zajímá a může nás to obohatit. Vaše pohledy a prožitky nás zajímají.
Formulář pro vložení nového příspěvku je vždy až dole na stránce.Váš příspěvek je bez úprav automaticky ihned zveřejněn.

Váš příspěvek k tématu: Energetická místa Jednoty

Opava a 1. energetické místo Jednoty

Radka 08.10.2015

Chtěla bych se zde s Vámi podělit o své vnímání, pocity a prožitky z návštěvy Opavy a Konkatedrály Nanebevzetí Panny Marie, která je prvním energetickým místem propojujícím Vesmír s vnitřní Zemí.

Informace o napojení energetických míst na stránkách mne velmi zaujaly a představa, že jedno z nich je dostupné přímo zde v naší zemi, byla lákavá. Přesto místo samotné je pro mne velmi vzdálené, ačkoli i to je otázkou, co je či není vzdálené, protože mé vnímání vzdáleností se v průběhu let hodně změnilo. Dříve bych nepodnikla cestu do vzdálenosti několika desítek kilometrů od domova, pokud bych opravdu nutně nemusela, zatímco dnes ani vzdálenost stovek či tisíců kilometrů není pro mne vůbec překážkou, zvlášť pokud mám zajímavý a lákavý cíl.

Do města jsem se dostala hned několikrát - první den to bylo již v podvečer a kostel byl již pro veřejnost uzavřen. Měla jsem tedy možnost v klidu vnímat alespoň bezprostřední okolí. Byl příjemný teplý podzimní večer, mírně pod mrakem a pomalu se blížil soumrak. Nebylo kam spěchat a zjevně podobně to vnímali i další lidé pohybující se v těchto místech. Pak mne zaujalo cosi, co bych snad ani ve městě nečekala a tím více to upoutalo moji pozornost. Bylo to hejno ptáčků, kteří kroužili nad místem. Nebyli to však ptáci, kteří se běžně ve městě vyskytují, bylo to hejno drobných ptáčků s velmi jemnými pohyby. Pod slovem hejno si můžete představit desítky, možná i stovky ptáčků, nejednalo se pouze o několik jedinců. Hejno poletovalo nad místem a postupně se k němu přidávaly další skupinky stejných ptáčků. Po chvíli již nabylo majestátných rozměrů a ptáci doslova tančili nad městem. Připomínalo mi to záběry z podmořského světa, kdy se přesně takto chová hejno rybek, které se s neuvěřitelnou přesností pohybují v hejnu tak, jako by byli jedním. Hejno nad hlavami vytvářelo kouzelné obrazce a já na něj fascinovaně hleděla. Ptáci se shlukovali a opět rozdělovali, vzdalovali se a opět přibližovali, "tančili" v různě velkých kruzích kolem kostela. Uvědomovala jsem si při tom, jak vše souvisí se vším a nelze oddělit živé od neživého a jak nám stále příroda v mnoha podobách a mnoha způsoby stále dává najevo, že je s námi a my jsme její součástí. S příchozím soumrakem všichni ptáčci do posledního jako mávnutím kouzelného proutku zmizeli. Kostel vznešeně vyhlížel nad okolními budovami a okolo něj bylo možné pozorovat jeho zářivě bílou auru.

Druhý den jsem se na místo dostala krátce před polednem. Kostel je uvnitř nádherný, hlavní oltář mne uchvátil svou jednoduchostí a vznešeností zároveň, doposud jsem takový nikde neviděla. Již při vstupu jsem vnímala příjemné ticho, a když jsem pak usedla v blízkosti oltáře, cítila jsem klid, pohodu a lehkost v těle, pak přišel silný pocit lásky k sobě, všemu a všem a cítila jsem, že se mi samovolně objevil úsměv na tváři. Bylo mi lehce a pociťovala jsem štěstí a lásku v obrovské míře. Vnímala jsem velmi jemné energie v těle a přišlo mi pak na mysl, že pocity a vnímání byly velmi podobné až shodné s těmi, které jsem zaznamenala při terapii Shanballou v den, kdy byla do terapie zapojena energie Jednoty. Pak úderem dvanácté se mé vnímání změnilo. Ve chvíli kdy zvony začaly odbíjet poledne, začala jsem vnímat obrazy. Mnoho různých výjevů se mi rychle střídalo před očima a mnohdy jsem ani nestačila uvědomit si a rozpoznat, cože to vlastně je. Začalo to obrazem páru očí, které se mi v různých obměnách ukazují čím dál častěji, později jsem rozpoznala okno s mřížemi či hvězdy. Posledních několik týdnů jsem vnímala často zářící hvězdu kdesi vlevo před sebou. Zde v kostele jsem ji poprvé uviděla vpravo a další dny pak již přímo před sebou. Obrazy pak byly vystřídány barvami, vnímala jsem krásnou fialovou a později modrofialovou barvu všude, v těle jsem pociťovala obrovskou lehkost a jakoby odpoutání od zemské gravitace. Měla jsem dojem, že sedím na obláčku. Všechny vjemy pak přešly v obrovský pocit vnitřního smutku, kdy jsem cítila, že mi vyhrkly slzy do očí.
Před odchodem jsem si ještě chvíli v klidu prohlížela kostel a zaujala mne socha Panny Marie, vlastně především její oči, které jsem vnímala jako velmi opravdové. Její tvář i oči se na mne smály a já cítila z její tváře obrovskou lásku.

Sama za sebe jsem velmi ráda, že jsem mohla toto vše na tomto výjimečném místě pocítit a jsem ráda, že toto místo zde u nás je.

S Láskou v srdci ke všemu a všem Radka

Přidat nový příspěvek