Co je na mě tak špatného.

 

Včerejší den, spíše pak pozdní odpoledne a noc, byly zvláštní. Byl sudý den a tedy den, kdy jsme měli dělat a dělali, pro všechny, kteří jsou na seznamu účastníků 30 dní se Shambhalou, pravidelné pročištění. Někdy na to pozapomínám, jaký že je den a tak ještě že zde mám svého průvodce a skvělého učitele vedle sebe v podobě Radky, která mi to vždy připomene a řekne „Kájo dneska nemáš volný večer“. Slyším to skoro pořád, protože stále něco tvoříme a děláme pro ty, kdo jsou připraveni a chtějí.

Tohle čištění tento den jsem chtěl provádět sám, ne že bych Radce nevěřil, protože nakonec to stejně dělají ti nahoře stejně jako ti dole, ale sám za sebe vím, jak k tomu přistupuji a chtěl jsem mít v tento večer jakousi svou vlastní jistotu, že to proběhne jak má, protože jsem vnímal, že to tentokráte nebude jen tak.

A také nebylo. Původně jsem chtěl dnes o tom všem psát, abych si i já ujasnil další navazující věci, co že se to stalo a s čím jsme se to setkali. Nechám si tohle povídání na jindy, protože když jsem zde dnes usedl, uvedl se do klidu a požádal jsem o vedení, zazvonil mi telefon a to se stává opravdu zcela výjimečně. Vlastně mi nevolá nikdo než občas mé děti a věřte nebo ne mám naprostý klid. Svým rodičům naopak já volám pravidelně několikrát v týdnu na skype a více nemám potřebu s někým komunikovat po telefonu. Byly však doby, kdy jsem jej měl na uchu téměř celý den. To je však všechno pryč a já si až v čase uvědomil, jak tohle vše vlastně nepotřebuji.

Nyní, když zvonil telefon, mi volal syn, aby mi sdělil, jak to s věcmi kolem něj vypadá a co nového se událo. Jeho hlas byl jiný, než jak jsem jej znával, když se občas ozval a bylo to většinou, když něco potřeboval.

Mluvím zde o svém synu, protože se mi zde v tomto krátkém příběhu věci lépe objasňují a jen nerad si vymýšlím anebo mluvím o něčem, čeho jsem nebyl součástí. A protože jde o mého syna, pak vím alespoň z části, jak které věci byly a jak se v jeho životě odvíjely.

Kdysi před lety ještě v době, kdy jsem byl majitelem jedné firmy a podnikal jsem a chtěl jsem vytvořit takové malé „impérium“, jsem to s ním neměl vůbec jednoduché a tehdy jsem říkal, že pokud peklo existuje, pak jej prožívám já již zde na zemi s ním. Nemám v úmyslu zde v této chvíli vyprávět dlouhý a složitý příběh, protože je to zbytečné, každý máme ten svůj a každý se máme něčemu přiučit, a proto se kolem nás věci dějí. Věci však kolem nás mohou být jinak, než jsou, jen si to neumíme uvědomit, protože nám to nikdy nikdo neřekl a nikde jsme se o tom neučili.

Miloval jsem a stále upřímně a hluboce miluji své rodiče, přesto jsme byli vychováni ještě v komunistické době a já byl dokonale tátou na tuhle dobu připraven. Nebyl jsem připraven na jinou hru, na jiná pravidla, a přestože mi rodiče předali to nejlepší, co v nich bylo a co mi předat uměli, nebylo v jejich silách změnit mne jako bytost, protože já jsem zde přišel sám za sebe a to s jinými úkoly než právě oni. Stejně tak dnes neumím předat něco ze sebe já jim, protože oni dnešní době v podstatě nerozumí, nechápou pravidla a byť žijí v tomto systému a jsou součástí všeho toho kolem, spoustě věcí nerozumí a nechápou je. Nejsou opět horšími či lepšími, jen došlo zde na zemi k něčemu, čemu nerozumí, a kdybych se rozkrájel, tak jim to nevysvětlím. Možná, že by to přijal po dlouhých hodinách vysvětlování jejich rozum, ale nepřijali by to srdcem, že tomu tak je, že věci kolem nás jsou jinak, než je vidí oni sami očima, než je slyší tak, jak jim jsou předkládány ve zprávách a neumí se v podstatě ve spoustě věcí již orientovat. Jak a proč k tomu došlo, o tom zase někdy jindy, přesto alespoň tohle málo potřebujeme k tomu, abychom mohli pochopit následná sdělení.

Před několika dny jsem zde měl rozepsaný článek a byla skoro půlnoc, když jsem zareagoval, že mi přišla sms zpráva. Docela jsem se zarazil, protože ty mi nechodí od nikoho, leda jednou za dlouhý čas právě od syna, který se ozýval většinou, když sám něco jen potřeboval. Samozřejmě, že to byl on, celá zpráva byla ve znění „Tati co je na mně tak špatného“.

Ihned jsem na sobě zaznamenal změnu nálady, protože jsem pochopil, že se něco děje a že tohle zase není náhoda, proč se takto ozývá. Jedny z prvních myšlenek byly, že použil opět někde více alkoholu než je zdrávo a hledá nějakého utěšovatele. Nebyl jsem vůbec z této zprávy potěšen a zvažoval jsem, zda mu mám odpovědět či nikoliv. Přece jen i já zde procházím jakousi transformací a dnes vím, že nic z toho, co on chce řešit, nezměním a pokud v tom je alkohol tak už vůbec ne. Nechtělo se mi poslouchat jeho vyprávění o tom, jak mu všichni ubližují a jak jsou všichni zaujatí a jak mu nikdo nerozumí. Snažím se a učím se být neosobním, přesto tohle je můj syn a dlouho byť se můžu učit znát vědět a rozumět věcem, se mne věci budou dotýkat, protože k věcem jsme naučeni, a to záměrně, přistupovat osobně. Vztahujeme si je na sebe a sami v sobě pak vytváříme bolesti anebo umožníme tomu, kdo si přišel stěžovat, aby z toho svého batohu, který každý z nás tahá na zádech a je plný sraček, u nás toho trochu odložil. Odlehčil tak sobě a nás zatížil. Ano, tak jsme byli vedeni a takovými stále jsme, že si myslíme, že problémy někoho jiného vyřešíme, ale není tomu tak. Většinou je pak výsledek ten, že ten druhý si odlehčí, je mu lépe, protože my jsme mu dovolili, aby to vysypal u nás, a jsme to my, kdo se pak trápí a nad věcmi přemýšlí.Zatěžujeme se něčím, co nezměníme, protože to není v nás, ale v nich. Přesto i nás tohle učí a má učit a věřím, že každý dojde jednou do bodu, kdy si uvědomí, že nemusí od nikoho nic přijímat, že nás nemusí věci zraňovat, a že se nemusíme nad věcmi jiných trápit, protože to nejsou naše životy a ten batoh, který daný člověk tahá životem sebou, si naplnil on sám a je jen a jen jeho a jen a jen on sám jej může vyprázdnit. Můžeme to nazvat karmou nebo jakkoliv jinak, ale tak tomu zde chodí a jsme toho každý den všichni součástí.

Nicméně jsem synovi nakonec přece jen zavolal, protože se naše vzájemné vtahy v posledním roce změnily a navázali jsme jakousi komunikaci, kdy syn ukazoval svými činy, že své věci nejen chce řešit, ale že je řeší. Nepochybně jsem z toho měl radost, přestože jsem věděl, že je to jen na něm samotném, zda to zvládne či nikoliv. My můžeme být druhým jen oporou nebo podporou, ale i tohle vše má své meze anebo pravidla.

Telefon nezvedl a ozval se až za dva tři dny, kdy mi volal. Strávili jsme na telefonu opravdu v tu chvíli docela dlouhý čas, pro mne nezvyklý, kdy jsem se snažil pozorně naslouchat tomu, jak se zhroutil závěrem roku celý jeho život a jak se jak říkal „posralo“ vše, co se posrat mohlo.

Vnímal jsem jeho bolest a přitom si uvědomoval, že nic z toho nemohu a neumím změnit, ani kdybych chtěl. To jediné co mohu a také dělám je, že na něj myslím a posílám mu energii, čistím jej. Nevím, do jaké míry mu tohle vše pomáhá, nevím, kde by byl, kdybych tohle nedělal. Jedno vím ale jistě, pokud by vědomě sám spolupracoval a hledal to místo ve svém nitru, ten svůj naváděcí sytém, a spojil se s ním, nechal by se vědomě pročistit a prošel by Shambhalou 30 dní s očištěním, věci by se změnily.

Mohl jsem mu jen říci, že tohle vše je hra, a že prošel již ve svém životě věcmi, o kterých se mnohým ani nezdá, a že si nemyslím já osobně, že by se to vše „posralo“. Řekl jsem mu, že si pamatuji stejné či možná ještě horší situace a vždy se věci nakonec změnily. Řekl jsem mu ale také, že nyní je situace již jiná, než kdykoliv dříve. Ptal se v čem a proč. Řekl jsem mu, že proto, že dnes to již chce vědomě řešit, kdežto dříve na nic neslyšel. Řekl jsem mu, že jej miluji, a že vnímám již delší čas, že věci opravdu řešit chce, a že to, co jej potkalo, není pak ničím jiným než překážkou.

Překážkou, kterou on sám musí v sobě a nikde jinde překonat. Slovo Bůh pro něj není ani sprosté ani cizí a tak jsem mu řekl, aby si uvědomil, že tohle je jen hra. Satan a jeho spojenci, kterých je zde čím dále více, ti kladou do cesty překážky, abys je nepřekonal a zůstal přinejmenším tam,kde jsi. A Bůh ti tyhle překážky z cesty neodstraní, protože chce vědět, jak ty sám se zachováš a na čí stranu se opravdu přidáš. Myslím, že to pochopil a tak jsme se oba rozloučili se slovy, že jeden druhého máme více než jen rádi.

Po tom hovoru jsem v sobě vnímal něco zvláštního, věděl jsem, cítil jsem, uvědomoval jsem si, že jsem k němu mluvil s Láskou v srdci, a že slova „miluji tě“ nebyla jen frází a byla Pravdou. A přestože byla tou nejčistší Pravdou a cítil jsem to do morku kostí, nedokážu nic v tomto směru u něj změnit, protože je to jeho život a jen on ví, co má v hlavě, co má v srdci, jak přemýšlí a jak to bude. Jen on sám se kdysi rozhodl sem přijít a jen on ví, jaký je jeho úkol a co slíbil tam nahoře, než se ocitl zde. Jsem jen biologickým otcem zde na zemi a v každé chvíli jsem mu předal jen to nejlepší, co jsem uměl, věděl a znal. Že věci mohly být jinak, jistě, a pak by se i ona hra odvíjela jinak, ale nelituji ničeho co bylo, a věřím, vím, že jednoho dne tam nahoře až se podívá a seznámí z jiného pohledu jak tomu bylo, pochopí a uvědomí si Lásku, kterou jsem k němu vysílal.

Dnes mi volal znovu a právě to rozhodlo, co zde dnes mám napsat. Před léty, kdy měl autonehodu a skončil vlastní vinou na operačním sále, protože měl naštíplé obratle, prodělal operaci a dnes mu zjistili, protože si stěžoval stále na bolesti zad, že jeden ze šroubů praskl a tím se jeden obratel hodně posunul a tlačí na míchu. Čeká jej ke všemu zřejmě operace a neví, co a jak bude. Byl v klidu, vnímal jsem opravdu z něj nadhled a sílu bojovat.

Co jsem mu mohl říci a řekl je, že ať už člověka zde na Zemi potká cokoliv, naprosto cokoliv a myslí si, že se ocitl až na samotném dně a všichni mu přestali věřit a zlomili nad ním hůl, nesmí se vzdát. Nikdy se nesmíš, člověče, vzdát ať tě potká naprosto cokoliv, vždy si musíš udržet víru. Onu víru, kterou ti dal ten nahoře, a ke které nás vede. Uvědom si, že pokud se vzdáš, světu je to jedno, tví blízcí to opláčou, ale jejich život musí jít a jde dále, pokud to také v dané chvíli nevzdají, ale pak se točíme dokola.

Pokud se vzdáš, člověče, nebo o tom jen přemýšlíš, že bys tak učinil, pak si uvědom, že Bůh o tebe nemá zájem, nepotřebuje tě a nehne nikdy ani prstem, aby ti pomohl. Jsi pro něj nic a to přesto, že jsi byl kouskem jeho samotného. Než jsi zde přišel, věděl jsi, do čeho jdeš a co je tvým úkolem. Slíbil jsi mimo jiné, že jen jemu budeš sloužit. Tohle vše porušíš, pokud se nevzchopíš a vzdáš se. Tohle vše ať si každá lidská bytost uvědomí, protože Bůh nestojí o ty, co se vzdali. Na ty čeká ten druhý a je potěšen, kolik má stále černých ovcí. Pyšní se tím a všude kolem to tak vypadá, že snad vítězí, ale zdání klame. Vítězit může a bohužel v dané době se tomu tady a teď děje, ale nikdy nezvítězí. Bůh nikdy nemůže prohrát a nikdy se tak nestane. A proč, o tom někdy jindy.

Tome, synu můj, mám tě rád. Znáš mě a tak víš, že za tím rád se ukrývá mnohem více, než když jiní řeknou miluji tě. Věřím ti, ale důležité je, abys věřil sám sobě. Není čeho se obávat a věř, že tohle vše je jen pro tvé dobro, které dnes neumíš pochopit a já ti je neumím vysvětlit. Jsem rád, že jsi, jsem rád, že i díky tobě jsem, kde jsem, a jsem, kým jsem. Jsem rád, že jsem mohl napsat všechna tahle slova a nejsou jen pro tebe. Věřím, že si z toho mnozí mohou vzít mnohé.

Není na Tobě, člověče, nic tak špatného, abyses nemohl znovu sebrat a obrátit ke Kristu, protože jen skrze něj vede cesta k Bohu. Ať tě potkalo doposud cokoliv, ať jsi byl kýmkoliv, stále jsi zde na této planetě zemi a to znamená, že Bůh s tebou stále počítá a dává ti každým dalším probuzením novou šanci věci změnit. Nemusíš nic již hledat, ztiš jen svou mysl a poznej, že to co hledáš, to k čemu a komu se máš obrátit, sídlí přímo v Tobě. Vždy tomu tak bylo, jen naše nevědomost a materiální zaslepenost nás sváděla z cesty. Pokud jsi však dočetl až sem, pak už víš a žádná slova ti nejsou omluvou. Žádná slova lásky, modlitby ani desátky tě neosvobodí. Bůh očekává jediné a tím je tvůj vlastní čin.

S Láskou a v Lásce Kája

9.1.2017

předchozí povídání  Láska - rozum - čin a vědomí

následné povídání    Vědomí - nevědomost - škola

Diskusní téma: Co je na mě tak špatného.

CO JE...

Anton Jančiar 09.01.2017
Krásne slová

Přidat nový příspěvek