Klíč času

Poslouchej, ó člověče. Vezmi si z mé
moudrosti. Dozvěz se o hluboko ukrytých
mystériích vesmíru. Dozvěď se o Myšlence,
která rostla v hlubině, přinášejíc do vesmíru
Řád a Harmonii.

 
Věz, ó člověče, že všechno, co existuje,
má bytí jen kvůli Zákonu. Poznej Zákon
a budeš svobodný, nikdy nespoután okovy
tmy.

 
Daleko, přes zvláštní prostory, cestoval
jsem do hloubky propasti času, dovídajíc se
nesrozumitelné a ještě nesrozumitelnější
mystéria, dokud se na konci všechno neodhalilo. Věz, že mystérium je mystériem
jen tehdy, když je to vědomost člověku neznámá. Když přezkoumáš srdce veškeré
mystérie, vědomost a moudrost budou jistě tvé.

 
Hledej a poznej, že Čas je tajemstvím,
pomocí kterého se můžeš osvobodit od tohoto prostoru.

 
Dlouho jsem já, Thoth, hledal moudrost; ano, a budu ji hledat do konce věčnosti,
protože vím, že vždy před postoupením se pohne cíl, který se snažím dosáhnout. Dokonce
Páni Cyklů vědí, že ještě Oni nedosáhli cíl, protože se vší jejich moudrostí oni vědí, že
Pravda vždy roste.

 
Jednou, v čase minulém, mluvil jsem s Přebývajícím. Zeptal jsem se ho
na mystérium času a prostoru. Položil jsem mu otázku, která vyvstala v mém bytí, řkouc:
“Ó Mistře, co je čas?”

 
Potom ke mně promluvil On, Mistr: “Věz, ó Thoth, na začátku byla prázdnota
a nicota: věčná, nekonečná nicota. A do nicoty přišla myšlenka, smysluplná,
všepronikající, a naplnila Prázdnotu. Neexistovala žádná hmota, jen síla, pohyb, vibrační
vír účelné myšlenky, která naplnila Prázdnotu.”

A zeptal jsem se Mistra, řkouc: “Byla tato myšlenka věčná?” A odvětil mi
Přebývající, řkouc: “Na začátku byla věčná myšlenka, a aby myšlenka byla věčná, musí
existovat čas. Tak do všepronikající myšlenky vrostl Zákon Času. Ano, čas, který existuje
skrze všechen prostor, plynoucí hladkým, rytmickým pohybem, který je věčně v stavu
znehybnění. Čas se nemění, ale všechny věci se mění v čase. Protože čas je síla, která drží
události odděleny, každou na svém náležitém místě. Čas není v pohybu, ale ty se
pohybuješ skrze čas, jak se tvé vědomí pohybuje od jedné události k druhé. Ano,
prostřednictvím času existuješ, všechno ve všem, věčná Jedna existence. Věz, že ač jste
v čase odděleni, přece stále jste Jedno ve všech existujících časech.” Přestal potom hlas
Přebývajícího, a odešel jsem uvažovat o čase. Protože jsem věděl, že v těchto slovech leží
moudrost a cesta na prozkoumání mystérií času.

 
Často jsem uvažoval nad slovy Přebývajícího. Potom jsem se snažil vyřešit
mystérium času. Zjistil jsem, že čas se pohybuje přes zvláštní uhly. Přece jen
prostřednictvím zakřivení jsem mohl doufat, že dosáhnu klíč, který by mi poskytl přístup
k časoprostoru. Zjistil jsem, že jen pohybováním se nahoru a přece znovu pohybováním se
vpravo jsem se mohl osvobodit od času tohoto pohybu.

 
Vystoupil jsem ze svého těla, pohyboval jsem se pohyby, které mě měnili v čase.
Zvláštní byli pozoruhodnosti, které jsem viděl na svých cestách, mnohé mystéria, které se
otevřeli pohledu. Ano, viděl jsem počátek člověka, dozvěděl jsem se z minulosti, že nic
není nové.

 
Snaž se, ó člověče, poznat cestu, která vede přes prostory, které jsou tvořeny dále
v čase.

 
Nezapomínej, ó člověče, při všem tvém hledání, že Světlo je cílem, který se máš
snažit dosáhnout. Hledej vždy Světlo na své cestě a vždy pro tebe ten cíl přetrvá. Nedovol
nikdy svému srdci, aby se obrátilo k temnotě. Světlem nech svou Duši být, sluncem
na cestě. Věz, že ve věčném jasu, ty budeš vždy nacházet svou Duši ukrytou ve Světle,
nikdy nepřipoutanou otroctvím k temnotě, vždy září vpřed Slunce Světla.

 
Ano, věz, ač ukryta v temnotě, tvá Duše, jiskra skutečného plamene, existuje. Buďto
v Jednotě s největším ze všech Světel. Najdi při Zdroji Konec svého cíle.

 
Světlo je život, protože bez velkého Světla nic nemůže nikdy existovat. Věz, že
ve vší stvořené hmotě, srdce Světla vždy existuje. Ano, ač spoutáno v temnotě, vnitřní
Světlo stále existuje.

 
Jednou jsem stál v Síních Amenti a slyšel jsem hlas Pánů Amenti, mluvící
v tónech, které zvonili skrze ticho, slova síly, mohutné a mocné. Zazpívali píseň cyklů,
slova, které otevřeli cestu nahoru. Ano, viděl jsem velkou cestu otevřenou a podíval jsem
se na okamih nahoru. Viděl jsem pohyby cyklů, rozsáhlé, jak to myšlenka Zdroje mohla
zprostředkovat.

 
Věděl jsem potom, že dokonce Nekonečno se pohybuje dále k nějakému
nemyslitelnému konci. Viděl jsem, že Vesmír je Řád a část pohybu, který se rozšiřuje
do celého prostoru, část Řádu Řádů, neustále se pohybující v harmonii vesmíru. Viděl jsem
kroužení cyklů jako rozsáhlé kruhy napříč nebem. Věděl jsem tehdy, že všechno, co má
bytí, roste, aby potkalo ještě jiné bytí ve vzdáleném seskupení prostoru a času. Věděl jsem
tehdy, že v Slovech je moc na otevření úrovní, které jsou ukryty před člověkem. Ano, že
dokonce v Slovech leží ukrytý klíč, který otevře nahoru a dolů.

 
Naslouchej teď, člověče, tomuto slovu, které ti zanechávám. Použij ho a najdeš moc
v jeho zvuku. Pověz to slovo: “Zin-Uru” a najdeš sílu. Přece musíš pochopit, že člověk je
ze Světla a Světlo je z člověka.

 
Naslouchej, ó člověče, a poslyš o mystériu neznámějším než všechno, co leží
pod Sluncem. Věz, ó člověče, že všechen prostor je naplněn světy vevnitř světů; ano, jeden
v druhém, a přece oddělené Zákonem.

 
Jednou v mém hledání hluboko pochované moudrosti, otevřel jsem dveře, které Je
uzavírají před člověkem. Zavolal jsem z jiných úrovní bytí, jednu, která byla světlejší než
dcery člověka. Ano, zavolal jsem ji z vnějších prostor, aby zářila jako Světlo ve světě lidí.

 
Použil jsem buben Hada. Měl jsem oblečené roucho z purpuru a zlata. Umístil jsem
na své hlavě korunu ze Stříbra. Kolem mně kruh z rumělkového světla. Pozdvihl jsem ruce
a zakřičel jsem vzývání, které otevírá cestu k úrovním zponad, zakřičel jsem k Pánům
Znamení v jejich domech: “Páni dvou horizontů, strážcové trojitých bran, postavte se Jeden
vpravo a Jeden vlevo, jak Hvězda povstane na svém trůně a vládne nad svým znamením.
Ano, ty tmavý princ z Arulu, otevři bránu zastíněné, ukryté krajiny a uvolni tu, kterou
držíš uvězněnou.

 
Poslouchejte, poslouchejte, poslouchejte tmaví Páni a Zářící, a prostřednictvím jejich
tajných jmen, jmen, které znám a dokážu je vyslovit, poslouchejte a poslechněte mou
vůli.”

 
Osvětlil jsem potom plamenem svůj kruh a zavolal jsem Ji do úrovní prostoru nad.
“Dcera Světla, vrať se z Arulu. Sedmkrát a sedmkrát jsem prošel ohněm. Jídlo jsem nejedl.
Vodu jsem nepil. Zavolal jsem tě z Arulu, z říše Ekeršegal, povolávám tě, Paní Světla.”

 
Potom se přede mnou zdvihli tmavé postavy; ano, postavy Pánů z Arulu. Rozdělili
se přede mnou a vystoupila Paní Světla. Osvobozená byla teď od Pánů noci, svobodná,
aby žila ve Světlech zemského Slunce, svobodná, aby žila jako dítě Světla.

 
Naslouchejte a poslouchejte, ó děti moje. Kouzelná je vědomost a je jen Zákon.
Nebojte se moci ve vás, protože následuje Zákon, jako hvězdy na obloze.

 
Věz, že pro toho, kdo je bez poznání, je moudrost kouzlem a ne ze Zákona. Ale věz,
že vždy se svým poznáním můžeš přiblížit blíže k místu na Slunci.

 
Poslouchejte, děti moje, následujte moje učení. Buďte vždy hledači Světla. Sviť
ve světě lidí všude kolem tebe, Světlem na cestě, které bude svítit mezi lidmi.

 
Následuj a uč se mé magii. Věz, že všechna síla je tvá, jestli ztrácíš odvahu. Neboj
se cesty, která tě přivede k poznání, ale radši se vyhýbej temné cestě.

 
Světlo je tvé, ó člověče, aby si si ho vzal. Odhoď okovy a budeš svobodný. Věz, že
tvá Duše žije v otroctví spoutána strachem, který tě drží v zajetí. Otevři svoje oči a uvidíš
velké Světlo Slunce. Neboj se, protože všechno je tvoje. Strach je Pánem temného Arulu
pro toho, kdo nikdy nečelil temnému strachu. Ano, věz, že strach má existenci vytvořenou
těmi, kteří jsou spoutáni svými strachy.

 
Střeste ze sebe své otroctví, ó děti, a kráčejte ve Světle nádherného dne. Nikdy
neobracejte myšlenky k temnotě a jistě budete v Jednotě se Světlem.

 
Člověk je jen tím, čemu věří, bratrem temnoty anebo dítětem Světla. Vstupte
do Světla, Děti moje. Kráčejte cestou, která vede ke Slunci.

 
Naslouchejte teď a poslouchejte moudrost. Použij slovo, které jsem ti dal. Použij ho
a jistě najdeš sílu a moudrost a Světlo, aby jsi kráčel cestou. Hledej a najdi klíč, který jsem
dal a vždy budeš Dítětem Světla.
Smaragdové desky Thotha Atlanťana, překlad a interpretace: Doreal, DOSLOVNÍ PŘEKLAD
A INTERPRETACE JEDNOHO Z NEJSTAROBYLEJŠÍCH A NEJTAJNĚJŠÍCH VELKOLEPÝCH DĚL STARODÁVNÉ MOUDROSTI
Zdroj: http://www.chapeltibet.cnchost.com/ct/Tablet10.html © 2008 www.cez-okno.eu Překlad ze slovenštiny: Ptah Korektury: PH