Klíč ke Svobodě Vesmíru

Naslouchej, ó člověče, poslouchej můj
hlas, který učí Moudrosti a Světlu v tomto
cyklu; učí tě, jak se zbavit temnoty, učí, jak
přinést Světlo do tvého života.

 
Snaž se, ó člověče, najít velkou cestu,
která vede k věčnému Životu jako Slunce.
Odvrať pozornost od závoje temnoty. Snaž se
stát Světlem ve světě. Učiň ze sebe nádobu
pro Světlo, ohnisko pro Slunce tohoto prostoru.

 
Pozvedni svoje oči k Vesmíru. Pozvedni
svoje oči ke Světlu. Mluv slovy Přebývajícího,
chvalozpěvem, který přivolává Světlo. Zpívej píseň svobody. Zpívej píseň Duše. Vytvoř
vysokou vibraci, která tě učiní Jedním s Celkem. Úplně splyň s Vesmírem. Vyrůstej
do Jednoty se Světlem. Buď kanálem pořádku, cestou Zákona pro svět.

 
Tvoje Světlo, ó člověče, je velkým
Světlem, zářícím přes stín těla. Svobodný musíš povstat z temnoty, předtím, jak budeš
v Jednotě se Světlem.

 
Stíny temnoty tě obklopují. Život tě naplňuje svým tokem. Ale věz, ó člověče,
musíš povstat a vyjít ven ze svého těla daleko k úrovním, které tě obklopují a přece jsou
též s tebou v Jednotě.

 
Podívej se kolem sebe, ó člověče. Uzři své vlastní odrazené světlo. Ano, dokonce
v temnotě kolem tebe, tvé vlastní Světlo protéká přes závoj.

 
Hledej vždy moudrost. Nedovol, aby tě tvé tělo zradilo. Udržuj se na cestě vlny
Světla. Vyhýbej se temné cestě. Věz, že moudrost je trvalá, existuje od počátku Duše,
vytvářejíc harmonii z chaosu prostřednictvím Zákona, který existuje na Cestě.

 
Naslouchej, ó člověče, učení moudrosti. Naslouchej hlasu, který hovoří o čase
minulém. Ano, povím ti zapomenuté vědomosti, povím ti o moudrosti ukryté v čase
minulém, ztracené v mlze temnoty kolem mně.

Věz, člověče, ty jsi souhrnem všech věcí. Ale znalost tohoto je zapomenutá,
ztracená, když byl člověk uvržen do otroctví, uvězněn a spoután řetězy temnoty.

 
V dávných, pradávných časech, odložil jsem své tělo. Cestoval jsem svobodný přes
nesmírnost éteru, obcházel jsem uhly, které drží člověka v otroctví. Věz, ó člověče, ty jsi
jen duchem. Tělo není ničím. Duše je Vším. Nedovol, aby tvé tělo bylo poutem. Odlož
temnotu a cestuj ve Světle. Odlož své tělo, ó člověče, a buď svobodný, skutečně Světlem,
které je Jednotou se Světlem.

 
Když budeš svobodný od pout temnoty a budeš cestovat prostorem jako Slunce
Světla, pak se dozvíš, že prostor není neohraničen, ale je skutečně ohraničen uhly a
zakřiveními. Věz, ó člověče, že všechno, co existuje, je jen aspektem větších věcí, které
ještě mají přijít. Hmota je tekutá a teče jako proud, neustále se měnící z jedné věci
na druhou.

 
Po všechny věky existovala vědomost; nikdy se nezměnila, byť byla pochována
v temnotě; nikdy se neztratila, byť člověkem zapomenutá.

 
Věz, že v prostoru, v kterém přebýváš, jsou jiné, které jsou tak velké, jako tvůj
vlastní, propletené srdcem tvé hmoty, a přece odděleny v svém vlastním prostoru.

 
Jednou, v čase dávno zapomenutém, já, Thoth, otevřel jsem vchod, pronikl jsem
do jiných prostor a dozvěděl jsem se o ukrytých tajemstvích. Hluboko v esenci hmoty jsou
ukryty mnohé mystéria.

 
Devět je propletených dimenzí, a Devět cyklů prostoru. Devět je rozptýlení vědomí,
a Devět světů vevnitř světů. Ano, Devět je Pánů a cyklů, které pocházejí shora a zdola.

 
Prostor je vyplněn ukrytým jediným, protože prostor je rozdělen časem. Hledej klíč
k časoprostoru, a odemkneš bránu. Věz, že v celém časoprostoru vědomí určitě existuje.
Ač je před naší vědomostí ukryto, přece stále existuje.

 
Klíč k světům v tobě se dá najít jen vevnitř. Pro člověka je branou mystéria
a klíčem, který je Jedním vevnitř Jednoho.

 
Hledej vevnitř kruhu. Použij Slovo, které ti dám. Otevři bránu vevnitř tebe, a jistě
budeš též žít. Člověče, myslíš si, že žiješ, ale věz, je to život v smrti. Protože též, neboť jsi
vázaný k svému tělu, pro tebe život neexistuje. Jen Duše je svobodná v prostoru, má život,
který je skutečně životem. Všechno ostatní je jen otroctvím, poutem, od kterého se je třeba
osvobodit.

 
Nemysli si, že člověk je zrozen na zemi, ač ze země může pocházet. Člověk je duch
zrozen ze světla. Ale bez poznání nikdy nemůže být svobodný. Temnota spoutává Duši.
Jen ten, kdo hledá, smí doufat, že bude někdy svobodný.
Stíny klesají kolem tebe. Temnota vyplňuje všechny prostory. Sviť vpřed, ó Světlo
lidské duše. Vyplň temnotu prostoru. Ty jsi Sluncem Velkého Světla. Pamatuj na to
a budeš svobodný. Nezůstaň v stínech. Vyskoč ven z temnoty tmy. Světlo, nech svou
Duši, aby byla, ó Zrozen ze Slunce, naplněna slávou Světla, osvobozená od okovů
temnoty, Duše, která je Jednotou se Světlem.

 
Ty jsi klíčem ke vší moudrosti. Vevnitř tebe je všechen čas a prostor. Nežij
v otroctví temnoty. Osvoboď svou Světelnou formu od tmy.

 
“Velké Světlo, které naplňuje celý Vesmír, prouď v plné míře k člověku. Učiň
z jeho těla světelnou pochodeň, která nikdy nebude mezi lidmi uhašena.”

 
Dávno v minulosti, hledal jsem moudrost, vědomost člověku neznámou. Daleko
do minulosti cestoval jsem do prostoru, kde začal čas. Vždy jsem hledal nové vědomosti,
aby jsem je přidal k moudrosti, kterou jsem poznal. Přece jsem jen zjistil, že budoucnost
držela klíč k moudrosti, kterou jsem hledal.

 
Cestoval jsem dolů do Síní Amenti, aby jsem hledal větší poznání. Zeptal jsem se
Pánů Cyklů na cestu k moudrosti, kterou jsem hledal. Zeptal jsem se Pánů tuto otázku:
“Kde je zdroj VŠEHO ?” Odpověděl v tónech, které byli mocné, hlas Pána Devítky:
“Vysvoboď svou Duši ze svého těla a pojď se mnou dále do Světla.”

 
Vystoupil jsem ze svého těla, zářící plamen ve tmě. Stál jsem před Pány, koupal
jsem se v ohni Života. Zmocnila se mě síla, velká, nad poznáním člověka. Byl jsem vržen
do Hlubiny přes prostory člověku neznámé.

 
Viděl jsem formování Pořádku z chaosu a z uhlů tmy. Viděl jsem Světlo tryskající
z Pořádku a slyšel jsem hlas Světla. Viděl jsem plamen Hlubiny, vrhl vpřed Pořádek a
Světlo. Viděl jsem Pořádek vytrysknout z chaosu. Viděl jsem Světlo vydávající Život.

 
Potom jsem zaslechl hlas: “Poslouchej a pochop. Plamen je zdrojem všech věcí,
obsahuje všechny věci ve vnitřním potenciálu. Pořádek, který vyslal světlo, je Slovo
a ze Slova pochází Život a existence všeho.” A opět promluvil hlas, řkouc: “Život v tobě
je Slovo. Najdi v sobě Život, a vlastni síly na použití Slova.”

 
Dlouho jsem se díval na Plamen světla, vylévající se z Esence Ohně, uvědomujíc
si, že Život je Pořádek a člověk je v jednotě s ohněm.

 
Vrátil jsem se nazpět k svému tělu. Stál jsem opět s Devítkou, naslouchajíc hlasu
Cyklů, vibrujíc silou, hovořili: “Věz, ó Thoth, že Život je jen Slovem Ohně. Síla života,
kterou hledáš před sebou, je však Slovem jako oheň ve Světě. Hledej cestu k Slovu a síly
budou jistě tvé.”

 
Potom jsem se zeptal Devítky: “Ó Pane, ukaž mi cestu. Dej mi cestu k moudrosti.
Ukaž mi cestu k Slovu.” Potom mi odvětil Pán Devítky: “Prostřednictvím Řádu, najdeš
cestu. Neviděl jsi, že Slovo přišlo z Chaosu? Neviděl jsi, že Světlo přišlo z Ohně? Hledej
ve svém životě nepořádek. Vyvaž a uspořádej svůj život. Přemož všechen Chaos emocí
a budeš mít pořádek v Životě. Pořádek zrozen z Chaosu ti přinese Slovo Zdroje, dá ti moc
Cyklů, a učiní z tvé Duše sílu, která se svobodná rozšíří v průběhu věků, zdokonalené
Slunce ze Zdroje.”

 
Naslouchal jsem hlasu a ty slova se uložili hluboko v mém srdci. Navždy jsem
hledal pořádek, z kterého můžu čerpat slovo. Věz, že ten, kdo ho dosáhne, musí být vždy
v Řádu. Protože použití Slova prostřednictvím nepořádku nikdy nebylo a nikdy nemůže
být.

 
Vezmi tyto slova, ó člověče. Dovol jim být částí tvého života. Snaž se přemoci
nepořádek, a budeš v Jednotě se Slovem.

 
Vynalož svou námahu na získání Světla na cestě Života. Snaž se být Jednotou
se Stavem Slunce. Snaž se být jedině Světlem. Udržuj svou myšlenku na Jednotu Světla

s tělem člověka. Věz, že všechno je Řád z Chaosu zrozeného do Světla.
Smaragdové desky Thotha Atlanťana, překlad a interpretace: Doreal, DOSLOVNÍ PŘEKLAD
A INTERPRETACE JEDNOHO Z NEJSTAROBYLEJŠÍCH A NEJTAJNĚJŠÍCH VELKOLEPÝCH DĚL STARODÁVNÉ MOUDROSTI
Zdroj: http://www.chapeltibet.cnchost.com/ct/Tablet9.html © 2008 www.cez-okno.eu Překlad ze slovenštiny: Ptah Korektury: PH